Mimo pravidla

Svázaná pohledem

,,No to si děláš srandu. Naše neviňátku opravdu tančí a pije." Vedle Histana se objeví smějící se Nicol a sleduje mé pohyby. Nevšímám si jí moc a tančím dál, přičemž upíjím ze skoro prázdné sklenice. Všimnu si, jak Nicol Histanovi něco šeptá a nakonec zmizí v davu. Ucítím na svých bocích dotek a okamžitě sebou trhnu. ,,Klid, to jsem já." Řekne Histan těsně u mého ucha a jeho druhá ruka se také objeví na mém boku. ,,Hele, toto ne." Zachichotám se a pokusím se od něj odtáhnou, ale jeho ruce mě pevně drží. ,,Pusť mě, myslím to vážně." Řeknu tentokrát už beze smíchu a snažím se jeho ruce sundat. Dostane se mi však jen smích. ,,Myslím, že to řekla dost jasně." Sevření na mých bocích je pryč a já jsem najednou volná. Zakolébám se a narazím do něčí hrudi. Okamžitě strnu na místě, jelikož se mé oči střetnou s temným pohledem. ,,Klid, však jsme se jenom bavili." Brání se Histan, ale to už mě Antony vede pryč z davu. Cítím teplo, které sálá z jeho ruky, a nedokážu myslet na nic jiného.

,,Už půjdeme." Oznámí Antony u našeho boxu a všechna pozornost je nyní na nás. ,,Tak brzo?" Ozve se Mandy, která je opravdu hodně opilá. Zachichotám se jejímu chování a dopilu poslední doušek ze sklenice. Než však stihnu dopít zbytek, sklenice je najednou pryč. ,,Hele, to je moje pití." Řeknu dotčeně a chci si ji opět vzít, ale stisk na mých rukou mi to nedovolí. ,,Je opilá, odvedu ji na kolej." Ignoruje mé snažení a dále komunikuje s ostatními. ,,Proč se s ní zahazuješ, vždyť vidíš, jaká je to chudinka." Slyším vedle sebe Nicol, a tak se na ní otočím a celou si ji prohlédnu. ,,Říká ta, která vypadá, jako by neměla ani na pořádné oblečení." Zachichotám se a ani nevnímám, co jsem to vlastně vypustila z úst. ,,Ty-„ nestačí mi nijak odpovědět, protože ji přeruší Patricie. ,,Stačí, Nicol." Řekne tvrdým hlasem a já se zasměju. Celá tato situace mi přijde absurdní, ale zároveň vtipná.

Vlastně ani nevím jak, ale během chvilky jsme před klubem a já cítím chlad. Antonyho ruka stále svírá tu mou a vede nás neznámo kam. ,,Toto je únos?" zachichotám se a sleduju okolí. ,,Ne, Bethany." Odpoví a já se mu vytrhnu, když uvidím kupu listí. Nechápavě se na mě otočí, ale to už padám do hromady listí celá vysmátá. ,,Co to děláš, Bethany?" zeptá se mě a pobaveně mě sleduje. ,,Andílka přece." Odpovím, jakoby nic a ani ne o sekundu později cítím, jak mě vytahuje z listí. ,,Ne, to je opravdu únos. Budeš mě chtít zabít? Jestli jo, tak já chci nejdřív borůvkový donut." Řeknu a on si mě nechápavě prohlédne. Nevnímám ten malý prostor, který mezi námi je a představuji si mou oblíbenou pochoutku. ,,Borůvkový donut?" zeptá se a já přikývnu. ,,Ano, miluju je. Přísahám, že je to ta nejlepší věc, jakou kdy kdo vymyslel." Odpovím zasněně a zakolébám se. Pohotově mě přidrží, abych nespadla, a já mohu slyšet jeho tichý smích.

Po chvíli se ocitáme u jeho auta a já se porozhlédnu. ,,Počkej, něco je špatně." Řeknu nakonec a opět si vysloužím jeho nechápavý pohled. ,,Toto není kůň. Princ přeci jezdí na koni" Konstatuji lehce naštvaně a opět slyším jeho tichý smích. ,,Já jsem podle tebe princ?" Zeptá se a já přikývnu a nastupuju do jeho auta na stranu spolujezdce. Jakmile však nastoupí i on, zakroutím hlavou. ,,Nene, ty nejsi princ." Změním svou odpověď a po několikátém pokusu o připoutání zůstávám sedět. ,,Opravdu?" Zeptá se a já přikývnu. ,,Ne, ty jsi démon. Jsi můj démon." Řeknu tiše, ale vím, že mě dobře slyšel. Uslyším, jak se přerývaně nadechl, ale neodpověděl.

Po celou cestu už jsem se neodvažovala promluvit. Byla jsem zabraná do mých vlastních myšlenek, které byly opravdu hodně zkreslené. Občas jsem se rozesmála a chvilkami málem usnula. Bylo mi zvláštně, ale nevěděla jsem, jestli je to dobře nebo špatně.

,,Pojď, Bethany." Otevřu oči a zmateně se rozhlédnu kolem. Antony stojí u mých dveří a pomáhá mi vylézt z auta. ,,Ale to je tvoje království." Zkonstatuji poté, co uvidím, že stojíme před jeho domem. ,,Ano. Jelikož sis nechala klíče v klubu, tak jsem tě přivezl ke mně, ale neboj, má je Patricie." Obeznámí mě a já se nechám vést ke dveřím, přičemž nezapomenu několikrát zakopnout. Naštěstí mě však Antony celou dobu přidržuje. ,,To je jako bludiště." Řeknu po chvíli, kdy procházíme domem. Já se najednou však zastavím a zhluboka se nadechnu. ,,Nějak mi není dobře." Řeknu tiše a pohled mám skloněný k podlaze. ,,Dobře, tak pojď rychle." Ozve se jeho hluboký hlas a rychle nás vede ke dveřím, které hned na to vyrazí. O pár sekund déle a obsah mého žaludku by byl nejspíše někde na chodbě. Na mých zádech se objeví ruka, která mě konejší, zatímco druhá mi přidržuje vlasy.

Celé tělo mě bolelo a v puse jsem cítila nepříjemnou pachuť. Když jsem si byla jistá, že žaludek mám prázdný, odvrátila jsem se od záchodové mísy. ,,Chtělo by to kartáček." Zkonstatuju a hned na to mě Antony zvedne a posadí na umyvadlo. ,,Co to děláš?" zeptám se nechápavě a kolébám se ze strany na stranu. ,,Otevři pusu." Vytrhne mě z broukání neznámé písničky a já poslušně udělám to, co žádá. Ucítím štětinky kartáčku s mentolovou chutí zubní pasty a překvapeně se podívám na Antonyho. On mi opravdu čistí zuby?

Skenuji každý detail jeho tváře, která mě tak moc fascinovala. Byl jak padlý anděl, jádro dokonalosti, po kterém prahnete. Nedokázala jsem vnímat nic jiného, než jeho osobu. Ta blízkost, to teplo a vůně mě přivádělo k šílenství. Tolik jsem po něm teď prahla. Nedokážu si to vysvětlit. Táhl mě k němu neviditelný magnet, který každou sekundu sílil.

Po chvíli mi u úst přistál kelímek s vodou a já pochopila, že je na vypláchnutí úst. Kelímek jsem mu po chvíli předala a s pocitem svěžích úst si ho opět začala prohlížet. Pohled mi opětovat stejně intenzivně a já se v jeho očích ztrácela. Náhle se mi zdály o dost tmavší, temnější. Pod jeho pohledem jsem se celá zatočila a cítila jsem, jak padám na stranu, ale ON mě zachytil. Byl najednou tak blízko. Tak blízko, že by se mezi nás nevlezl papír. Stačil by jen kousek a naše rty by se dotýkaly. Jaké by to bylo? Políbit Antonyho Velarde a ztratit se v jeho polibku?

,,Pojď" Odtáhne se o kousek a během chvilky jsem ve vzduchu. Rychle se jej chytím za krk, snad ze strachu, že by mě mohl upustit?

Vyjde z koupelny a chodbou míří neznámo kam. Vše se se mnou stále točí a mně je to najednou nepříjemné. Cítím se jako na nějaké nekončící atrakci. Položím si hlavu na jeho rameno a přitisknu víčka k sobě, abych ten kolotoč zahnala, ale je to ještě horší. Sebemenší pohyb jakoby mě už unavoval. Jak je to možné, že tak cítím?