Mimo pravidla

Návštěva

Sedím ve svém pokoji a nervózně poklepávám nohou o zem. Nebudu lhát, opravdu se bojím návštěvy mých rodičů. Jen co jsem skončila na přednáškách, spěchala jsem na kolej, abych vše stihla uklidit. Pokud jsem chtěla, aby rodiče byli spokojeni, muselo být vše naprosto v pořádku a to včetně mě. Oblékla jsem na sebe kousavou pouzdrovou sukni a společenskou halenku. Na nohy jsem si dala lodičky na mírném podpatku a vlasy vyčesala do vysokého drdolu. Přesně toto byl způsob oblékání mé matky a já tak musela jít příkladem. Bála jsem se však, že přijde Mandy. Nebyla to kamarádka podle představ mé matky, proto vím, že by začala vyvádět a to jsem nechtěla. Mandy byla moje kamarádka, moje první opravdová kamarádka, a díky ní se cítím, jako bych konečně odhrnula tu clonu, která mi bránila žít život podle mých představ. Být volná jako holubice a rozletět se kamkoliv mě srdce táhne.

,,Bethany." Trhnutím se vrátím do reality, když je to právě hlas mé matky za dveřmi. Umím si představit, jak musí asi vypadat její výraz, když jsem jí okamžitě neotevřela. Proto rychle otevřu dveře, aby mohla spolu s otcem projít dovnitř. Jakmile jsem ty dveře zavřela, mé nitro se zaplnilo nervozitou a já si přála, aby to už skončilo a já mohla být opět sama.

Rodiče procházeli po pokoji a vše detailně zkoumali, jako by hledali sebemenší smítko prachu, které tady však nebylo. ,,Vidím, že pořádek si udržuješ, alespoň něco." Řekla matka bez výrazu a přešla ke komodě od Mandy. Uchopila do rukou fotku, na které byla s Lyrio, Darionem a Antonym. Bála jsem se, co řekne, až vše zhodnotí. ,,Se kterou z nich bydlíš?" zeptá se mě s důrazem a já ukážu na Mandy. ,,Doufám, že se s ní nebavíš. Nemůžeme si dovolit zahazovat se s podprůměrnými lidmi." Podívá se konečně na mě a z jejího pohledu mi projede mráz po zádech. ,,Jistě, že ne, matko." Řeknu poslušně a sklopím zrak. ,,Dobrá tedy." Řekne nakonec a já si oddechnu. To bylo už podruhé, co jsem matce lhala. Abych řekla pravdu, nebyla jsem z toho nadšená, ale nechtěla jsem, aby mi opět určovala vše.

Naštěstí, jak bylo matčiným zvykem, se nezdrželi dlouho. Vyslýchali mě a také mi povídali o novinkách, které mě moc nezajímaly, ale musela jsem poslouchat. Také mi otec oznámil, že o vánocích přijde jeho kolega s rodinou. Mají syna, kterého mi chtějí představit, což znamená, že už jistě domlouvají naši svatbu.

Jakmile jsem za nimi zavřela dveře, opřela jsem se zády o ně a pomalu dýchala. Dělalo mi to potíž, ale nakonec jsem se uklidnila. Rozhodla jsem se, že si dám sprchu, abych ze sebe vše špatné smyla. Celou tu ironickou návštěvu rodičů... V dívčí koupelně jsem naštěstí byla sama. Odložila jsem si věci a vlezla pod sprchu. Jakmile na mě začaly dopadat kapky příjemně teplé vody, musela jsem se pousmát. Bylo to osvěžující, jako letní déšť. Milovala jsem léto a vzpomínky na něj mi vždy zvedly náladu. Po chvíli jsem uslyšela blížící se kroky, tak jsem si pospíšila. Obmotala jsem kolem sebe ručník a pomalu vylezla zpoza závěsu. U zrcadla se líčily dvě dívky, podle mě lehkých mravů. Všechny měly na sobě příšerně ušlé šaty, které sotva něco zakrývaly.

,,Na co koukáš?" všimne si mě jedna z nich a já rychle odvrátím pohled a beru si své věci. Raději se obléknu na pokoji, není to zas tak daleko a na chodbách moc lidí nepotkávám. Dnes tomu nebylo naopak a já se bezpečně dostala do svého pokoje. Jakmile jsem se však otočila, zůstala jsem nehybně stát. ,,Ahoj, Betty." S úsměvem mě okamžitě pozdraví Mandy a jde mě obejmout, i když jsem jen v ručníku. ,,Ahoj." Pozdraví mě také Lyrio, Darion a Patricia. Překvapuje mě, že je tady taky. Všem jsem odpověděla s úsměvem a cítila, jak se mi trochu vlévá krev do tváří. Můj zrak se přesunul na osobu sedící po boku Patty. Zkoumal mě očima. Cítila jsem je nejistě, nebyla jsem zvyklá na tolik pozornosti a rozhodně ne, když jsem tady stála pouze v ručníku.

Oplácela jsem mu stejně intenzivní pohled a snažila se nalézt alespoň jednu emoci v jeho očích. Opět však byl jako kámen, nepřístupný a tajemný. ,,Betty, nechceš se obléct? Nevadí mi to, jen nechci, aby po tobě Darion pokukoval." Zasměje se Mandy a já okamžitě zčervenám. ,,Jasně, omlouvám se." Řeknu a zastrčím si neposedný pramen za ucho. ,,Počkáme na tebe před kolejí, půjdeš s námi, nechci, aby ses stále válela na pokoji." Uchechtne se Mandy a všichni začnou přikyvovat kromě JEHO. Jako jediný sedí stále nehybně s upřeným pohledem na mě. ,,Počkej, ale já jsem neříkala, že někam půjdu, musím se učit a-„ nemohla jsem to ani doříct, protože mě Paty zastavila. ,,Nekecej, škola počká, nemáš na výběr." Řekne a já se zadrhnu. Neumím se vymlouvat, proto raději rezignuji a povzdechnu si. ,,Bezva, takže máš pět minut." Řekne Mandy a tahá Dariona ke dveřím.

,,Pojď Tony, necháme Betty převléct." Řekne Patty a on poprvé za tu dobu, kdy jsem vešla do pokoje se pohnul. Pomalu vstal z Mandiné postele a ještě pomaleji šel ke dveřím, přičemž ze mě stále nespustil zrak. Pocítila jsem na zádech mrazení z jeho blízkosti, až se mi zadrhl opět dech.

Přišlo mi to jako věčnost, když procházel kolem mě v těsné blízkosti, stále upírající své temné oči na mé osobě. Jakmile se ocitl ve dveřích, naposledy se na mě otočil a celou mě od hlavy až k patě projel očima. Ošila jsem se z jeho pohledu a cítila, jak se mé srdce o něco zrychlilo. Co jen mi to děláš, Antony?