Pravidla života

Pravidlo 3. nedej na první dojem

   Začalo září a já i Sam jsme nastoupili do školy. Hlásil se na práva, protože narozdíl ode mě má logické myšlení a pořád něco mele. Obhajování klientů mu určitě půjde. Vždycky uměl své schopnosti využívat. Především na sobě. Třeba když přišel pozdě domů, protože zapoměl na čas, ale obkecal to tím, že mu ujel autobus. Já moc dobře věděla, že místo čekání na bus, byl s kamarády dýl a pak běžel po celou cestu. Skvělý běžec. Já to na něj ale nikdy nepráskla. Je to dobrý bratr a máme celkem fajnový vztah. Narozdíl od něj jsem zamlklá průměrná žačka se smyslem pro detail a umění. Nejsem žádná egoistka! Jen jsem se sebou spokojená. Teda..byla jsem, dokud jsem nevstoupila do hlavních dveří školy, která má úplně jiné zaměření, než ta, na kterou jsem chtěla.
   Dlouhá chodba, nekonečno dveří a úmorné schody. Nudně šedé stěny, hnědé lesklé parkety a obrovský nával lidí, díky kterému bylo skoro nemožné si těchto drobností všimnout. Mezi nimi především okatě rozdělení žáci na frajery, modelky, šprtky, blbečky a samozřejmě zmatený nováčky. Těch jsem se chtěla držet. Všichni v černých uniformách. Řekla bych, že si tu budou hrát na chytrolíny. Napadlo mě, že jsme stále neuspořádali tu oslavu našeho nového domu, na kterou jsme jeli před tou autonehodou. Mohla bych na ni pozvat někoho ze spolužáků. Chytla jsem se nějaké party holek, které vypadaly, že neví která bije, stejně jako já. Nějakým zázrakem jsme došly do naší třídy.
   Zazvonilo na hodinu, učitel vešel do třídy a řekl: ,,Dobrý den. Posaďte se. Vítám vás na naší škole. Jmenuji se Lockheard a budu váš třídní učitel. Abychom se všichni seznámili pojedeme na Adaptační kurz do malého městečka Pomslimbes na tři dny. Učebnice si budete kupovat příští týden od nynějších druháků. Doufám, že jste všemu rozuměli. Podrobnější informace vám pošlu do skupiny na facebooku. " Myslím, že tu jeho rychlomluvu nikdo nepochytil a jestli jo, tak je to génius! ,,Já jsem Ann." řekla najednou dívka s kudrnatými vlasy vedle mě. ,,Já Sandy. Těší mě." ,,Odkud jsi Sandy?"
,,Dřív jsme bydleli ve Velkoměstě, tak 100 km odtud. Teď bydlíme tady. Ty jsi odsud?" ,,Jo. Vyrostla jsem tady. I se svou otravnou mladší sestrou. Ty máš sourozence?" ,,Staršího bratra. Ale je docela vpohodě. Vrámci možností." Takhle jsme si povídaly a smáli se ještě dlouhou dobu. Učitel nám rozdal klíče od skříňek a potom už jsme se chystali domů. ,,Hele Ann? Vím, že se ještě tolik neznáme, ale nechtěla bys k nám přijít na oslavu?" ,,Jasně.
Kdy a kde to bude?" ,,V pátek u nás. Pošlu  ti adresu na face." ,,Tak jo.
Zatím čau!" ,,Ahoj."
Nakonec to nebyl tak špatný první den!

Po týdnu tu máme další kapitolu!
Tentokrát je trochu delší, tak snad vám to vyhovuje. Budu ráda za každou zpětnou vazbu.