Pravidla života

Pravidlo 12. nic není tak těžké, jak se zdá

   Než jsem se stihla vrátit z nemocnice, podzim vystřídala zima. Vše pokrýval třpytivý sníh, vzduch byl ledově chladný a odevšad se ozýval smích. Vánoční atmosféra byla pomalu na místě. Děti se koulovaly, stavěly sněhuláky, dělaly andílky a já je pozorovala z okna jedoucího auta. Vůbec se mi nechtělo do školy.. Chyběla jsem čtyři týdny, takže mě čekala hromada dopisování a navíc jsem se musela psychicky připravit.. na všechno..od nepříjemných pohledů spolužáků až po náš vztah s Rickem. Jestli se tomu tak dá říkat... Celkem paradox, když si vezmu, že jsem právě ty čtyři týdny strávila v ,,blázinci". Člověk by si řekl, že jsem už musela být připravená. Bylo to těžké. Naštěstí mě Ann, jako vždy, podržela.
   ,,Ahojky Sandy!!" křičela na mě už z dálky, jako bychom se neviděly půl století, ale přitom mě chodila obden navštěvovat. Za tu dobu jsme se sblížily ještě víc a ona se stejně jako Rick všechno dozvěděla.. Ikdyž už jsem jí toho dřív hodně řekla..   ,,Ahojky!" ,,Lidi! Koukněte, kdo tady je! Tak ji tady máme! Jó! Jó! Jó! Sandy je zpátky! Musíme udělat pyžamovou party!" ,,Fajn. Jo, to jsem já. Prosím už stačí! Můžeme jít dovnitř?" ,,Jasný. Hlavně v klidu! A s úsměvem!" ,,Drby se šíří rychle.." připomněla jsem jí. ,,Tak rychle snad ne, hele.." ani to nestačila doříct a už u nás byla obrovská skupina lidí. Někteří mi donesli nějaký uvítací nebo motivační dárek, jiní se jen vyptávali. Ale nakonec to nebylo tak hrozné.. Jejich informace byly kupodivu velmi stručné - zhroutila jsem se.. To jim muselo stačit. Z těch lidí, šumu a obecně toho všeho jsem byla celkem mimo. Všechno se zpomalovalo, hlava se mi točila a mým jediným cílem, bylo dostat se do třídy. Na chodbách byla spousta lidí, ale mě zajímal jen ten jeden.. Prošli jsme kolem sebe. Vzdáleni asi na deset centimetrů. Nejradši bych znovu prožila všechny naše doteky z oné noci na střeše. Konečky prstů zavadil o moji ruku a nenápadně mi předal papírek, na kterém stálo: ,,Musíme si promluvit.. Rick♡"
   Věděla jsem, že je potřeba, abychom si ujasnili, jak to mezi náma je. Líbí se mi..MOC! Líbil se mi od první chvíle... Je sexy, milej a chytrej! Díky našemu podnapilému rozhovoru o sobě víme skoro všechno. Líbali jsme se, přestože to mám v mlze. Ale v nemocnici mě políbil znovu, ikdyž jen na tvář. Známe se od září, takže už jsou to tři měsíce..Ale je to mezi námi zvláštní...
Z dumání mě vytrhl třídní slovy: ,,Vítejte zpět slečno Rossová!" ,,..Ehmm..jo..co..prosím?..Teda..ano, děkuji." vykoktala jsem a všichni se tiše zasmáli.
   Po škole jsem si sbalila pár věcí a valila k Ann. Zazvonila jsem a ona mi otevřela. ,,É, if tu bfo, ae nefa, pot ál!" řekla nesrozumitelně s plnou pusou, ale já věděla, že tím myslí: ,,Jsi tu brzo, ale neva, pojď dál!" Vešla jsem dovnitř a zamířila rovnou do kuchyně. Přichystaly jsme si královskou hostinu. Tyčinky, brambůrky, chlebíčky, muffiny, zmrzlinu i  čokoládu. A potom jsme se dívaly skoro celou noc na filmy. Vytuhly jsme až k ránu...
   Po pyžamové party u Ann mě čekalo šílené období. Dopisování, učení, dopisování, učení, shánění dárků, učení a..Jo! Uhodli jste! Učení!
Plynuly dny, týdny, a Vánoce už byly za dveřma. Ve škole to bylo malinko volnější a navíc nás čekal vánoční charitativní jarmark, na který jsem se těšila, protože jsem mohla předvést svůj umělecký talent a přispět na dobrou věc výtěžkem ze svých prodaných výrobků.
Školu jsem dohnala, rodiče i brácha se o mě přiměřeně starali, Ann byla praštěná jako vždy a jediná věc, která mě trápila a já ji i zavinila, byl Rickův nezájem. Ten den, co mi dal ten papírek, jsem se mu neozvala. Ani v žadný jiný den. On za mnou přišel do nemocnice, dal mi papírek a další krok měl být na mě, ale já byla v jednom kole a úplně jsem ho vytěsnila... Byli jsme zase tam, kde jsme začali.. Dva ostýchaví puberťáci. Ikdyž to asi nebyl ostych. Rick byl naštvaný a já zoufalá.. Trochu to z nás ale vyprchalo. Stejně nevím, nevím, jak by to dopadlo, kdybychom neměli prodávat na tom charitativním jarmarku spolu v jednom stánku...

Je to tady! Sice je za půl hoďky půlnoc, ale pořád je neděle! Proto kdyžtak omluvte nějaké chybky.
Snad se kapitola líbila a těšte se na příště...
Čs.