Pravidla života

Pravidlo 20. pamatuj...

   Jednoho večera jsem utekla. Oknem. Kdybych zůstala, zbláznila bych se... Asi ještě víc, než před tím.. Běžela jsem, co mi síly stačily. Prázdnými uličkami, parkem až k mostu. Sedla jsem si na okraj, slunce pomalu vycházelo, podívala se na načervenalý obzor, pak jsem do ruky vzala pero a dopsala jsem si poslední poznámky...
   Jak jsem to jen říkala? V životě jsi jednou dole a pak nahoře? Tak to jsem měla sakra pravdu! Pamatujte si, že čím výš jednou vystoupáte, tím níž můžete klesnout. Člověk se cítí líp, když je někdo, kdo mu pak může pomoct nahoru. Proto se řiďte těmito pravidly, važte si lidí, které máte rádi a kteří mají rádi vás, abyste nedopadli jako já. Protože když je ztratíte, tak vám žadné pravidlo nepomůže...
Já jsem Sandy Rossová a tohle byl můj příběh. Tak si dejte záležet, aby ten váš, stál za něco víc, než za pár popsaných papírů scvaklých koněm dohromady, pohozených u mostu, u kterého skončilo trápení jedný holky, co vám chtěla poradit....
   Zavřela jsem pero, zaklapla deník a položila ho vedle sebe. Založila jsem si ruce na prsou. Lehký vítr si pohrával s mými vlasy. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela jsem oči a vychutnávala si svoje poslední první denní paprsky...

Konec

Doufám, že se vám knížka líbila..
Byla to pořádně moje první. Určitě budu psát další, ikdyž možná až po kratší pauze. S některými kapitolami jsem byla spokojená více a s jinými méně, ale tak už to prostě je.. Nejsem profík. To všichni poznali XD. Tak zase někdy příště.
Čs ;)