Pravidla života

Pravidlo 9. debatuj s kamarády

   Hudba hrála, všichni tančili, dobře se bavili a občerstvení taky chutnalo.
Měla jsem radost a byla jsem na mě a Ann hrdá. Neustále jsem však sledovala Ricka. Děsně mě vzrušoval. Byl sexy, tajemný a okouzlující. Strašně moc jsem ho chtěla. Jen pro sebe. Prohrabávat mu vlasy, líbat ho a vdechovat tu jeho úžasně mužskou vůni. Tančil s tou holkou, která s ním  přišla. Když jsem je uviděla, chtěla jsem se rozbrečet a utéct. Ale Ann byla poblíž a opět zasáhla. Šťouchla do mě a já drcla do Ricka.
   Otočil se na mě a zadíval se do mých očí. Pousmál se a zeptal se:,,Zatančíš si?" ,,Asi....jo...Jasně!"
Tancovali jsme spolu, opili se a pak si na střeše našeho domu povídali o životě. Opravdu netuším, jak jsme se tam dostali. Ten kluk o mě teď ví úplně všechno. A já zase o něm... Povídal mi o své rodině. Má rozvedené rodiče, kteří spolu ale docela dobře vycházejí. O 10 let mladšího bratra Joa a věrného psího kamaráda Barnyho, kterému jsou teprve 2 roky. Na ekonomku se prý dostal snadno, protože mu jde matika a celkem ho i baví. Akorát ne s paní Laurenovou , s čímž musím souhlasit. Ta ženská je děsná! Já mu potom povídala o své rodině. No a pak to zašlo tak daleko, že jsme si povídali
o našich pocitech, tajemstvích, úchylkách a o smyslu života.  
   Chichotali jsme se, Rick ležel na střeše a já na něm. Snažili jsme se vstát, ale vždycky jsme se začali smát a vše bylo ztracené. ,,Takhle nikdy nevstanem!" prskala jsem smíchy. ,,To nevadí!" řekl úsměvně Rick a pronikavě se na mě podíval. Přestala jsem se smát. Koukali jsme na sebe. Naše rty byly vzdálené asi 10 centimetrů. Pomalu jsem se chtěla odklonit, ale on si mě přitáhl a krátce políbil. Já se jen ušklíbla a přilepila jsem svoje rty na ty jeho. On mne pevně objímal kolem pasu, i když jeho ruce mi občas sjely až na zadek. Já ho jednou rukou vískala ve vlasech a druhou ho držela za tvář. Přála jsem si, abychom zašli ještě dál a podle toho, co jsem pod sebou cítila, on taky. Ale bylo brzo. Navíc nám na střechu vlezli nějací další
druháci.  
   Podařilo se nám vstát, vyhnat je a vrátit se dolů do obýváku. Tam ale už nikdo nebyl, protože byly 3 hodiny ráno a rodiče soptili vzteky. ,,Sandy Juliette Rossová! Máš zaracha! A vy mladíku okamžitě vypadněte! A tady tu bandu dalších ožralů si vezměte s sebou!" Podle všeho se party pomalu rozrostla do celého domu. Všude byl strašný nepořádek a rodiče mě a Sama, vlastně jen mě, protože Sam se z toho nějak vykroutil, donutili to všechno uklidit. Zabralo mi to skoro celou sobotu a přitom jsem se snažila vzpomenout si i na ty nejdrobnější detaily z včerejšího večera.

Další kapitola! Máte si sice na co stěžovat, protože posledně nevyšla a teď vychází místo v neděli v pondělí, ale to je ještě docela ok.
Snad se líbila.
Tak čs.