Traitor

~PART ONE~[opraveno]

Čokoládové oči pátraly po nádraží, hledajíc zrzavého klučinu. Jakmile Hermiona zahlédla rodinu Weasleyových, její srdce poskočilo radostí. Rozeběhla se k nim, její hnědé vlasy za ní vlály. Mezi členy této milé rodiny patřil i její nejlepší kamarád.

„Rone!“ usmála se na něj a pevně ho objala. „Ginny!“ zavolala vzápětí, tentokrát na nejmladší dítě z rodiny. Ginny byla její nejlepší kamarádkou, a přestože každá měla svou povahu, obě si vždy perfektně rozuměly. Společné večery ve společenské místnosti nebo ložnici v Nebelvíru byly pro ně vzácné chvíle sdílení a přátelství. Nakonec se Hermiona otočila na posledního z jejich malé skupiny.

„Harry!“ vykřikla a skočila mu kolem krku. On sice nepatřil do rodiny Weasleyových, ale oni a Hermiona pro něj byli rodinou, kterou nikdy neměl. Toužil po nich. Toužil po tom pocitu sounáležitosti. Kdyby jen věděl, že otec jeho nejlepší kamarádky je tím, kdo mu rodinu vzal. Co by dělal? Co by cítil? Tato myšlenka Hermionu bodala jako trn. Nerada na to myslela. Věděla, že až Harry zjistí pravdu, bude ji ze všech nejvíce nenávidět. A pochopila by to. Její otec přece zabil jeho rodiče. I když – nebyl to tak docela on. Ale na tom nesešlo.

---

„Stejně si myslím, že Malfoy je smrtijed,“ hájil se Harry.
„Ale Harry, vždyť… co by s ním ot… Pán zla dělal?“ Hermiona se zarazila. Málem to řekla. Málem se prozradila. Naštěstí byl Harry tak zabraný do prosazování své pravdy, že si toho nevšiml.
„Hermiono, jeho otec i matka jsou smrtijedi,“ pokračoval Harry s odhodláním v hlase.
„Ale jak víš, že Narcissa Malfoyová je smrtijedka?“ Hermiona to věděla. Věděla, že není. Ale také věděla, že Draco Malfoy smrtijed je. A věděla proč. Přesto, kdykoli mohla, rozhodla se ho krýt. Otec ji o to požádal. A navíc – viděla, jak se Narcissa o svého syna bojí. To jí stačilo, aby se pokusila Harryho přesvědčit, že se mýlí.

Ano, teď se o Hermioně dalo opravdu říct, že je zrádkyně. Ale ona za to nemohla. Pomáhala jak dobru, tak svému otci. Nemohla Voldemorta nazvat zlem. Věděla, že světlo v něm jednou hořelo. Jenže pak vyhaslo. A když se pokusilo znovu vzplanout, bylo už příliš pozdě.
„Prosím tě, to je jasné,“ řekl Harry se zápalem.
Hermiona si nenápadně odfrkla. Harry bral všechny Malfoyovy jako špatné. Ale kdyby jen věděl, jak to je doopravdy. Najednou jí připomínal samotného Draca. Malfoy soudil mudlorozené kouzelníky a čarodějky stejně, jako teď Harry soudil čistokrevné. Ten paradox ji zasáhl jako rána.
„Harry, chováš se jako oni! Soudíš je, aniž bys o nich něco věděl!“ zvýšila hlas, neschopná déle mlčet.
„Ale Hermiono, já o nich vím dost! Jsou arogantní, povýšení a čistokrevní–“
„Malfoy by místo tebe řekl ‚jsou mudlorození‘. Sakra, Harry, poslouchej se. Říkáš to samé, co on!“ vyčetla mu.

Ron, který se celou dobu cpal sladkostmi, se konečně zapojil: „Ale Hermiono, vždyť víš, že Harry má pravdu.“
„No to jsem ještě potřebovala,“ povzdechla si.