Traitor

~PART FIVE~[opraveno]

Dva dny před pravdou

Čas se krátil, a Hermiona věděla, že její tajemství už brzy vyjde najevo. Byla nervózní, ale rozhodnutá čelit všemu, co přijde. Večer se vracela do nebelvírské společenské místnosti, když zahlédla Malfoye směřujícího ke Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo jí jasné, co tam plánuje dělat, ale nehodlala se tím zabývat.

Zamyšleně kráčela chodbou, když do někoho narazila. „Harry,“ povzdychla si, když z něj strhla neviditelný plášť.

„Už zase? To nemyslíš vážně! Nech ho na pokoji,“ pravila káravě a probodla ho pohledem.

„Ale Hermiono, musím zjistit, co má za lubem,“ hájil se Harry.

„A co pak? Co s ním uděláš?“ zvýšila hlas.

„Odstraním ho,“ odpověděl bez mrknutí oka.

Hermiona vykulila oči. „Harry, přestaň! Kolikrát ti mám říkat, že Malfoy není smrtijed? Nech ho být a starej se o sebe!“ Znechuceně ho odvedla zpátky do společenské místnosti a zabouchla za ním dveře.

Když se otočila, zahlédla Malfoyův překvapený pohled.

„Proč… proč ses mě zastala?“ zeptal se tiše.

„Jsou věci, které o mně neví ani oni. Ale ty se to brzy dozvíš,“ odpověděla stručně a odešla. Malfoy zůstal stát na místě, zmatený a ohromený.

„Ona… ta mudlovská šmejdka… se mě zastala,“ nedokázal tomu uvěřit. Přestože věděla, že je smrtijed, bránila ho. A ta její slova o tajemství mu nedávala spát.

---

Den pravdy

Hermiona seděla na své posteli. Bylo sobotní odpoledne, ale klid necítila. Dnes je den schůze, říkala si. Jakmile její znamení začalo pálit, nervozita v ní vzrostla. Rychle vstala, oblékla se a zamířila k jezeru.

Na cestě zahlédla Malfoye, který zřejmě mířil na stejnou schůzi. „Grangerová zase za školu?“ ozval se. Hermiona na něj vrhla rychlý pohled, než se přemístila.

---

Sídlo Raddleů

Objevila se ve velké hale, kde ji už očekával její otec. „Mio,“ usmál se na ni. Hermiona ho pevně objala.

„Otče,“ pronesla, převzala od něj černý hábit a přehodila si kápi přes hlavu. Chytila se jeho paže a společně se přemístili do jiné haly, plné smrtijedů. Voldemort jí pokynul, aby zůstala vzadu, zatímco začal mluvit.

„Pane, ta mudlovská šmejdka Grangerová nám dělá problémy,“ ozval se Lucius Malfoy.

Hermiona se ušklíbla. Její otec odpověděl: „To vyřešíme později. Teď vám chci představit svou dceru. Vím, že si myslíte, že nemám dítě, ale mýlíte se. Mio, pojď.“

Hermiona vstoupila do místnosti, stále zahalená. „Od teď ji budete oslovovat s respektem. Je to má dcera, a kdo to zpochybní, zaplatí za to životem – buď mou, nebo její rukou.“

Na Voldemortovo znamení si sundala kápi. V místnosti zavládlo ohromené ticho, když všichni spatřili Hermionu. Hledala jediný pohled, a když konečně našla Draca Malfoye, viděla v jeho očích naprostý šok.

„Ale pane,“ ozvala se Bellatrix, „jak může být tahle mudlovská šmejdka vaší dcerou?“

Voldemort se nadechoval k odpovědi, ale Hermiona ho přerušila. „V klidu, otče, já jí ráda ukážu, kdo jsem.“

Přistoupila k Bellatrix, a aniž by vytáhla hůlku, pronesla tiše: „Crucio.“ Bellatrix se zhroutila na zem v bolestech. Hermiona nechala kouzlo působit jen krátce, než přestala.

„Už chápeš, kdo jsem?“ zeptala se Hermiona Bellatrix.

„Ano, pane,“ zamumlala Bellatrix zahanbeně, když se zvedala ze země.

Hermiona si prohlédla ostatní smrtijedy. „Pokud mě někdo ještě jednou nazve mudlovskou šmejdkou, zažije to samé. Udělám to klidně i ve škole. Rozumíme si, Malfoyi?“

Probodla Draca pohledem. Ten jen polkl, neschopen slova.

Hermiona se otočila zpět ke svému otci. V jejich tiché řeči, kterou nikdo jiný nerozuměl, mu sdělila: „Šest let mě urážel, ale naposledy jsem mu ukázala, že na mě nemá.“

Voldemort se na ni pyšně usmál.