Draco se probudil do zvláštního rána. Než stačil vůbec otevřít oči, ucítil, jak se vedle něj postel otřásá. Hermiona poskakovala po matraci jako malé dítě.
„Draco! Vánoce! Vánoce! Vstávej, hop, dělej, jsou Vánoce!“
Neubránil se pobavenému úsměvu. Pořád rozespalý ji chytil za boky a stáhl ji do svého objetí. Hermiona překvapeně vyjekla, ale než se stihla bránit, on ji k sobě pevně přivinul.
„Veselé Vánoce,“ pronesl s úšklebkem a smál se jejímu rozčilenému výrazu. Bylo zvláštní vidět ji takhle bezstarostnou, takhle hravou. Většinou byla klidná a rozumná, ale teď… teď mu připadala neodolatelná.
Hermiona se mu po chvíli vymanila z náruče a zamířila do svého pokoje, aby se převlékla. Oblekla si světle růžové tričko s rukávy po lokty a černé legíny. Vlasy si spletla do rybího copu a když se vrátila k Dracovi, zjistila, že se za tu dobu ani neobtěžoval vstát. Jen tam pořád ležel, i když už byl převlečený.
„Dělej, medvěde, dárky čekají!“ zasmála se a bez varování ho vytáhla z postele. On jen něco zamručel, ale nakonec se nechal odvést do jídelny.
Tam už stál nádherně ozdobený strom a pod ním kupa dárků. U stolu seděli Miin otec, Lucius a Narcissa.
„Tati, jsou Vánoce!“ vyjekla nadšeně Hermiona a skočila svému otci kolem krku.
„Já vím, Mio. Ty se vždycky chováš jako malá,“ poznamenal pobaveně, ale bylo na něm vidět, že ho její nadšení těší.
„To mi povídejte,“ zabručel Draco.
Hermiona na něj obrátila pohled. „Jednou vstaneš dřív, to tě nezabije.“
Draco se na ni ušklíbl. „Jo, mě spíš zabije to, jak jsi mě probudila.“
Její otec se pobaveně otočil k Dracovi. „A jak tě probudila?“
„Skákala mi po posteli a ječela.“
„Aha… Tak to jsem si já zažíval taky,“ řekl Miin otec se smíchem a Draco se překvapeně podíval na Hermionu. Ta jen pokrčila rameny, jako by říkala: To je prostě moje vánoční tradice.
Po snídani zůstali v jídelně sami, aby si mohli rozbalit dárky. Hermiona natáhla ruku k jednomu z balíčků a podala ho Dracovi.
„Ehm… Draco, tohle je pro tebe.“
On si balíček převzal a roztrhl papír. Vzápětí se mu na tváři objevil zářivý úsměv.
„Ta je nádherná! Díky, já myslel, že nejlepší hráč v Bradavicích je Potter,“ řekl s pobaveným egoistickým úšklebkem, když si prohlížel novou famfrpálovou figurku svého oblíbeného hráče.
Hermiona obrátila oči v sloup. „Já jsem si říkala, že ti to kupovat nemám. Teď to s tvým egem bude k nevydržení.“
„Přesně tak,“ řekl spokojeně a ušklíbl se. „Ale teď něco ode mě.“
Podal jí malou sametovou krabičku. Hermiona se na něj zvědavě podívala a opatrně ji otevřela. Zalapala po dechu.
Uvnitř ležel nádherný náhrdelník – jemný zlatý řetízek, na kterém se houpalo rudé srdce s drobnou korunkou. Byl neuvěřitelně krásný, precizně vyrobený, zářící ve světle svíček.
Musel být hrozně drahý.
„Draco… to je nádhera,“ zašeptala ohromeně.
On se natáhl, vzal jí náhrdelník z ruky a jemně jí ho zapnul kolem krku. Prsty se při tom lehce dotkl její pokožky, a i když ten dotek trval jen vteřinu, v obou to zanechalo zvláštní pocit.
„Je stejně krásný jako ty,“ řekl tiše a podíval se jí do očí.
Hermiona na okamžik zadržela dech. Cítila, jak jí srdce vynechalo jeden úder.
„Musel být hrozně drahý…“ řekla nakonec a sklopila pohled, nervózně si pohrávala s přívěskem mezi prsty.
Draco se jen pousmál. „To nevadí. Pro tebe cokoliv. A ten náhrdelník tě ochrání, nikdy ho nesundávej.“
Nikdy ho nesundávej.
Jeho hlas byl klidný, ale v očích měl něco zvláštního. Něco, co nedokázala rozluštit.
Přesto přikývla. „Budu ho nosit pořád.“
Najednou měla pocit, že ten náhrdelník je pro ni důležitý. Nevěděla proč, ale věděla, že ho nesundá. Něco v ní jí napovídalo, že ho potřebuje.
Impulzivně se k Dracovi vrhla a objala ho. Překvapeně sebou trhl, ale pak jí objetí opětoval a přitiskl ji k sobě.
A kdyby si Hermiona jen trochu víc všímala… kdyby se na něj v tu chvíli podívala… možná by jí došlo, že ten náhrdelník nebyl jen obyčejným dárkem.
Byl to jeho způsob, jak jí dát své srdce.
A ona o tom neměla ani tušení.
Když rozbalila ostatní dárky, našla v balíčcích od paní Weasleyové tradiční svetr s velkým „H“, od Ginny knihy, od Harryho sladkosti a další knihy, od Rona knihy… Ano, všichni jí dávali knihy. Jen Draco byl jiný. Jen on jí dal něco zvláštního.
A i když si to odmítala přiznat, právě tenhle dárek jí byl nejbližší.
Byl dokonalý. Malý a přitom neuvěřitelně cenný.
Stejně jako city, které se v ní pomalu, ale jistě probouzely.
Ale stejně jako Draco si je odmítala přiznat.
Oba v tom byli až po uši. A oba se zoufale snažili popírat to, co bylo zřejmé.
ČTEŠ
Traitor
ФанфикшнJe to pro ni zřejmě poslední rok tady v Bradavicích. Válka se rychle blíží a Voldemort prozradí svým služebníkům tajemství o své dceři. Draco Malfoy který ji tak dlouho urážel a považoval za mudlovskou šmejdku rychle mění názor. Co se stane mezi Her...
