Traitor

~PART NINE~[opraveno]

„Malfoyi, jsi tu?“ objevila se v Komnatě nejvyšší potřeby Hermiona. Měli tu dodělat rozplývavou skříň.

„Jo,“ odpověděl a rychle si otřel oči. Nevšiml si ale kruhů pod očima. Zato Hermiona ano.

„Jsi...“ začala, ale on ji přerušil.

„Mlč,“ řekl ostře, protože se mu znovu začaly lesknout oči, když uviděl tu dívku, kvůli které nebyl v pořádku.

„Ty jsi brečel?“ zeptala se opatrně.

„Řekl jsem MLČ!“ zvýšil hlas. To ji ale nezastrašilo.

„A já se tě zeptala, co se ti stalo?“ stála si za svým.

„Nech mě na pokoji,“ pronesl nepříjemně. Dívka si to z nějakého důvodu dávala za vinu. Nevěděla proč, ale přišlo jí, že za to může ona.

„Malfoyi?“ pronesla tiše.

„Čemu nerozumíš na tom, že máš mlčet?“ zavrčel.

Ona si povzdechla. „Draco... to já?“ zeptala se opatrně. On uhnul pohledem.

Přistoupila k němu blíž, zničila tu mezeru mezi nimi a objala ho. Jeho to naprosto vyvedlo z míry, ale uklidňovalo ho cítit její vůni a její tělo na svém. Obmotal kolem ní paže a hlavu zabořil do jejích vlasů. Voněly po oříškách a skořici. Nemohl se té vůně nabažit, bylo to pro něj tak důležité... a přál si, aby ta chvíle nikdy neskončila.

„Draco,“ pronesla, a pak odešla.

Slyšet její hlas říkat jeho jméno ho potěšilo. Nikdy mu totiž neříkala Draco. Ona pro něj byla Grangerová a on pro ni Malfoy. Byl najednou klidnější. Když si ale vzpomněl, že jde na ples s Weasleyem, znovu v něm vzrostl vztek a žárlivost.

Hermiona se mezitím vydala do společenské místnosti, kde na ni čekali Harry a Ron.

„Ahoj,“ usmála se na ně.

„Ehm, Hermiono… nešla bys se mnou… no, na ples?“ zeptal se jí Ron.

„Promiň, Rone, ale už mě někdo pozval,“ řekla omluvně.

„A kdo?“ zeptal se žárlivěji, než chtěl.

„Tvůj bratr,“ řekla ostře.

„A kterej, prosimtě? Žádnej už tu není,“ pronesl Ron zmateně.

„To se pleteš. George s Fredem tu mají hlídku a pozval mě Fred,“ řekla a šla za Harrym.

„Hermiono, půjdeš na zápas?“ zeptal se jí.

„Jasně. Kdo hraje?“ zeptala se.

„My proti Zmijozelu,“ řekl Harry a věnoval se rozvrhu tréninků. „Musíme vyhrát,“ dodal nakonec a Hermiona nepřítomně přikývla.

Nakonec se vydala do pokoje...

---

„Hermiono, někdo ti poslal balíček,“ oznámila jí Ginny.

„Opravdu?“ podivila se Hermiona, a skutečně — na její posteli ležela krabice se vzkazem. Hermiona si vzkaz rozbalila.

---

Drahá Mio,

doslechl jsem se, že budete mít ples, tak ti posílám malý dárek. Doufám, že si to užiješ. A netrap se tím, co se stalo — jsem v pořádku, opravdu.

Tvůj milovaný otec

---

Hermiona se rozzářila a začala sundavat fialový balicí papír z krabice. Vytáhla nádherné plesové šaty.

„No ty vole,“ neodpustila si Ginny. Hermiona byla šťastná. Ty šaty byly opravdu nádherné.

„S kým vlastně jdeš?“ zeptala se Ginny své kamarádky.

To se ale otevřely dveře a do místnosti vešel Fred.

„Se mnou,“ pronesl, a za ním se objevil George. Hermiona rychle uklidila šaty a otočila se na kluky.

„Jak jste se sem dostali?“ zeptala se Ginny.

„No, vy tu máte dvě volné postele a McGonagallová nás šoupla k vám, jelikož je Ginny naše milovaná malá sestřička,“ odpověděl George, a oba dva se přitom šibalsky usmívali. Věděli, že oslovení malá Ginny nesnáší, a právě proto si to neodpustili.

„Prosím Merline, ať to není pravda,“ pronesla Ginny zoufale.

„Asi tě zklamu, Ginny, ale tohle je realita,“ zapojila se do hovoru i Hermiona.

„Já se jdu zabít, vždyť to s nimi nepřežiju!“ zanaříkala Ginny.

„Hele, nějak to zvládneme,“ usmála se Hermiona a obě se začaly smát.

„A do prdele, já nemám esej na lektvary!“ vykřikla najednou Hermiona.

„Ty umíš mluvit sprostě?“ podivil se Fred.

„Věř, že umí,“ ušklíbla se Ginny.

„Do hajzlu, do háje, sakra, sakra! Tohle se může stát jen mně! Do prdele, kde to je?! Sakra, sakra!“ poskakovala Hermiona po pokoji a kluci jen fascinovaně sledovali její slovník.

„Mám to!“ vykřikla nakonec a zmizela. Běžela do knihovny, kde zůstala až do oběda.