Traitor

~PART EIGHTTEEN~[opraveno]

Hermiona popadla kufr a vydala se na nádraží. Když nastoupila do vlaku, zamířila ke kupé, kde seděli Draco, Pansy a Blaise.

„Draco, můžu—“ začala, ale Pansy ji okamžitě přerušila.

„Zmiz, ty mudlovská šmejdko!“ vyprskla nenávistně.

Hermiona protočila oči a stejně tak i Draco. Beze slova se posunul, aby jí udělal místo. Hermiona se vedle něj usadila a ignorovala Pansyin zuřivý pohled.

„Jak to bude s přemístěním? Nikdo nesmí vidět, že jdu s vámi,“ otočila se na Draca.

„Matka říkala, že se sejdeme před nádražím a pak se přemístíme na Manor,“ odpověděl klidně. Hermiona přikývla.

Pansy se zamračila. „Ty ji zveš k sobě a mě ne? Je to přece mudlovská šmejdka, Dračku!“

Hermiona se jen zhluboka nadechla a vytáhla levý rukáv. Na jejím předloktí se jasně rýsovalo znamení zla.

Pansy zbledla. „Ale… jak? Vždyť jsi mudlovská šmejdka!“ koktala šokovaně.

Hermiona se ušklíbla. „Někdy zdání klame.“ Přimhouřila oči. „Jsem JEHO dcera.“

Blaise zalapal po dechu. „Takže je to pravda?“ zašeptal nevěřícně.

Hermiona přikývla. „Ano, a opovažte se to někomu říct. S Cruciem nemám problém,“ zavrčela a probodla je pohledem.

Blaise okamžitě zvedl ruce v obraném gestu. „Jasně, jasně, mlčíme.“

Hermiona se usmála. „To je dobře.“ Poté se uvolnila a položila si hlavu na Dracovo rameno.

Pansy zrudla vzteky. Jak to, že jí to dovolí? Když se ho ona jen dotkla, hned byl nepříjemný. Ale Hermiona? Ta si na něj v klidu položila hlavu a on nic?

Vlak zpomaloval, blížili se k nádraží.

Hermiona se zvedla. „Musím jít. Domluvit se s Harrym a Ronem.“

Draco přikývl. „Budu čekat před nádražím.“

Opustila kupé a zamířila ke svým přátelům.

„Hermiono!“ zavolal na ni Ron.

„Rone,“ usmála se a vešla k nim.

„Kde jsi byla?“ vyzvídal okamžitě.

„V kupé… sama,“ zalhala.

Ron přikývl. „Půjdeš s námi k nám domů, že jo?“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne, pojedu k rodičům. Možná přijedu později, uvidím.“

Ron i Harry se na ni usmáli, ale dál už jim nevěnovala pozornost.

---

Mezitím v kupé

„Co to mělo znamenat?!“ vyjela na Draca Pansy.

Draco nadzvedl obočí. „Co přesně?“

„To, že si na tebe v klidu pokládala hlavu, že tě skoro objímala, a že bude u vás doma!“ vychrlila vztekle.

Draco pokrčil rameny. „A co? Prostě si na mě položila hlavu. A co se týče toho, že bude u nás, je tam její otec. Logicky tam tedy bude i ona. A i kdyby nebyl, pozval bych ji.“

Pansy se zamračila. „Co spolu vlastně máte?“

„Přátelství?“ odpověděl s pobaveným úšklebkem.

Pansy se na něj zamračila. „Jo jasně! Já jsem tvoje kamarádka a nesmím se tě ani dotknout, ale ona může?!“

Draco se zasmál. „Pansy, my nejsme přátelé. Nebo alespoň ne tak důvěrní jako já s Miou.“

Zvedl se, protože vlak mezitím zastavil.

Venku už čekali jeho rodiče.

„Synu,“ přivítal ho Lucius chladným hlasem.

„Matko, otče,“ kývl jim Draco. Matku krátce objal.

Vydali se ven, kde stála Hermiona, zahalená v černém plášti s kápí.

Narcissa se na ni usmála. „Tvůj otec na tebe už čeká.“

Hermiona jí úsměv oplatila, ale pod kápí to nebylo vidět. Chytili se za ruce a přemístili se pryč.

Nikdo si nevšiml, že je z dálky pozorují Harry a Ron.

„Rone…“ začal Harry, stále šokovaný tím, co právě viděl.

Ron přikývl. „Musíme to říct našim. To byla určitě ona. JEHO dcera.“

Oba chlapci se na sebe podívali, jejich mysl se hemžila otázkami.

---

Malfoy Manor

Hermiona se objevila v obrovské hale. Jakmile přistála, sundala si kápi.

Z temného kouta se vynořila vysoká postava.

„Mio, konečně,“ usmál se Voldemort.

Hermiona přikývla. „Ano, otče.“

Lucius se k ní otočil. „Večeře bude za chvíli. Měla by ses zabydlet.“

„Draco, proveď ji,“ řekla Narcissa.

Draco se na Hermionu usmál. „Pojď, ukážu ti tvůj pokoj.“

Prošli spletitými chodbami panství, až došli ke dveřím.

„Naše pokoje jsou vedle sebe,“ oznámil jí Draco. „Jsou propojené dveřmi.“

Hermiona přikývla. Otevřela své dveře a vešla dovnitř.

Byla tady poprvé. A rozhodně ne naposledy.