~PART TWENTY-FOUR~[opraveno]

1.7K 86 6
                                        

„Ty pitomý, namachrovaný kreténe!“ vletěla Hermiona do komnaty nejvyšší potřeby.

„Hermiono, uklidni se—“

„Co si o sobě sakra myslíš?! Jak jsi mohl takhle selhat? Kdyby tě Snape nekryl a Harry měl důkazy, možná bys už seděl v Azkabanu a můj otec by byl v nebezpečí!“ zaječela na něj.

„Mio, ale—“

„Mlč! Jsi takový idiot! Jak sis mohl myslet, že ti tohle vyjde? Do prkýnka, je ti jasné, že teď se ví, že někdo chce někoho zabít? Sakra, Draco, uvědomuješ si vůbec, co jsi způsobil?!“

Hermiona byla rudá vzteky, ruce se jí třásly a hlas jí přeskakoval. Zuřila. Všechno podělal. Všechno! Už se nadechovala k další salvě, ale než stačila říct jediné další slovo, ucítila na svých rtech něčí teplé, pevné rty.

Zamrzla.

Draco ji líbal.

Nejdřív byla v šoku, neschopná jakékoliv reakce. Cítila, jak ji drží za paže, ale ne silně—spíš jako by ji chtěl uklidnit. A fungovalo to. Její vztek se během vteřiny rozplynul jako pára nad kotlíkem.

A pak, než si to vůbec stačila uvědomit, se její tělo pohnulo samo od sebe. Otevřela rty a Draco toho okamžitě využil. Jeho jazyk vklouzl dovnitř a setkal se s jejím.

Bylo to jako exploze.

V jejím těle proudila elektřina, srdce jí divoce bušilo a v břiše cítila tisíce motýlů. Líbal ji opatrně, něžně, s jakousi zvláštní úctou, a přitom v tom byla taková naléhavost, jako by se jí nechtěl nikdy vzdát.

A jí se to líbilo. Strašně moc.

Jenže pak jí došlo, co vlastně dělá.

Rychle se od něj odtrhla a o krok ucouvla. Její oči byly rozšířené šokem. Musela pryč.

Otočila se na podpatku a vyběhla z komnaty.

---

Draco zůstal stát na místě, stále cítil její rty na svých.

Nevydržel to.

Musel ji nějak umlčet, protože nic jiného nepomáhalo, a tak udělal tohle.

A ona mu to oplácela.

Líbala ho zpátky.

A sakra.

Sáhl si na rty, jako by si chtěl ověřit, že to nebyl jen výmysl jeho mysli. Ale nebyl. Stalo se to. Hermiona Grangerová ho líbala.

Byla dokonalá. Chutnala po jahodách a voněla po skořici.

A pak utekla.

Protože ji vyděsil.

Povzdechl si a promnul si obličej. Podělal to? Nebo ne? Nemohl to teď řešit. Jedna věc mu ale došla úplně jasně.

Zamiloval se.

Do Hermiony Grangerové.

---

Hermiona běžela chodbami, ruce zaťaté v pěst. Nevěděla, kam vlastně jde, ale nemohla zastavit. V hlavě měla chaos.

Líbal ji. On ji políbil.

A jí se to líbilo.

Strašně moc.

Zastavila se až před dveřmi ložnice a těžce oddechovala. Otevřela je a spatřila Ginny sedící na posteli.

„Hermiono, co se stalo?“ zeptala se jí rudovláska podezřívavě.

„Nic, Ginny. Nic.“ Hermiona se snažila znít klidně, ale hlas se jí třásl.

„Hermiono, a dost. Přestaň mi lhát. Vím, že jsi o prázdninách nebyla u rodičů. A zajímalo by mě, kam ses minule přemisťovala. A taky—od koho máš ten náhrdelník?“ Ginnyin hlas zněl ostře a neústupně.

Hermiona ztuhla. Tohle se už z ničeho nevykroutí.

Povzdechla si a posadila se na postel.

„Ginny… prosím tě, než něco řeknu, slib mi, že se mě nebudeš bát. A že si to necháš pro sebe.“

Ginny se zamračila. „Hermiono, děsíš mě.“

„To se bojím.“ Hermiona zavřela oči a zhluboka se nadechla. „Dobře. Řeknu ti všechno. Ale slib mi, že mě vyslechneš do konce.“

Ginny pomalu přikývla.

„Byla jsem v komnatě, abych Draca seřvala za to, co udělal Katie… i když za to zčásti můžu i já. A on… mě políbil.“

Ginny šokovaně zamrkala, ale Hermiona ji nenechala promluvit.

„O Vánocích jsem byla na Malfoy Manor. A ten náhrdelník… ten mám od Draca.“ Polkla a tentokrát už se Ginny opravdu dívala do očí. „Na Manor jsem byla proto, že… já jsem dcera Lorda Voldemorta.“

V místnosti zavládlo naprosté ticho.

Ginny na ni jen hleděla, jako by nedokázala pochopit, co právě slyšela.

„To… to není možné,“ zašeptala nakonec. „Vždyť jsi… jsi milá. Jsi statečná. Jsi Hermiona.“

Hermiona si povzdechla. „A on taky nebyl vždycky takový. Kvůli mé matce se stal tím, kým je. A já… Ginny, pořád jsem to já. Jen mám jiného otce, než jsem si myslela.“

Ginny si otřela obličej a vstala. „Já… já se s tím musím srovnat.“

A pak odešla.

Hermiona zůstala sedět na posteli a pomalu jí došlo, co se právě stalo.

Ginny ji nechala být.

Opustila ji.

A ostatní to udělají taky.

Zůstane sama.

Tak jako v tom snu.

TraitorKde žijí příběhy. Začni objevovat