Naruto a Boruto: Bradavická škola ninjů (Probíhá přepsání?)

Kapitola 5: Rozřazení do kolejí!

Suzuki ale nevěděla, kam jít a co dělat. Ostatní se dělili na skupinky, a odcházeli. Tak se Suzuki rozhodla následovat Saradu.

"Hej, Sarado, kam to jdeme?" zeptala se. "Jdeme přece k lodičkám. To nevíš? Dostávali jsme dopis s popisem cesty." řekla jí Sarada. Suzuki zavrtěla hlavou. "Ne, dopis jsem nedostala."

Po chvíli všichni dorazili k lodičkám. Tam na ně čekal nějaký muž s modrou šálou na krku. "Studenti, opatrně nastupte do lodí!" nakázal jim.

Mohli tam být po čtyřech, tak si Suzuki sedla do lodičky se Saradou, Borutem a Mitsukim.

"Tak, jaká byla cesta?" zeptala se Suzuki. Sarada se usmála. "Byla skvělá! Ochutnala jsi ty sladkosti, které se rozdávaly?"

Suzuki chvíli mlčela, ale pak začala vyprávět, co se na cestě stalo jí. Až dovyprávěla, Sarada ji objala. "To je mi moc líto... Je to smůla, že je zase zpátky. Nikdy bych neuvěřila, že je ninja!" řekla jí.

"Kdo je ten Tonoki, o kterém se tady bavíte?" zeptal se Boruto. Suzuki si povzdechla. "Býval to můj kamarád a měla jsem ho moc ráda... Ale potom přišel ten chlap a všechno zničil..." řekla. "Promiň, nechtěl jsem ti to připomínat!" řekl Boruto. Suzuki zavrtěla hlavou a smutně se usmála. "Už je to za mnou." řekla po chvíli mlčení.

Poté se Suzuki podívala vzhůru, a uviděla nádherný hrad. "Hele, koukněte!" řekla a ukázala na hrad. "To jsou Bradavice." řekl Boruto s úsměvem. "No ne! Tam budeme bydlet?" zeptala se Suzuki, a Boruto přikývl.

Po chvilce dorazili ke břehu, a vystoupili. Ten muž s modrou šálou je vedl do hradu.

"Fuj, taková dálka. Ten kopec na kterém ten hrad stojí je snad vyšší, než Fudži-san." řekla Suzuki po pár minutách chození. Sarada přikývla. Ale nějak se tam dostali, a otevřely se dveře hradu. "Vítejte." řekl jim šedovlasý muž s maskou u dveří. "Díky Konohamaru, teď si je vezmu já." řekl a vešel do hradu. Ostatní ho následovali.

Šli po chodbě do nějaké velké síně. "Páni! To je jídelna?" zeptala se Suzuki. "Ano, a jmenuje se Velká síň. A ztiš se." pošeptala jí Sarada.

Na konci síně byli nějací lidé a žabák. Muž uprostřed si stoupl a rozpřáhl ruce. "Vítejte v Bradavicích! Doufám, že tohle bude skvělý rok, jako předchozí! A nepochybuji, že prvňáčkům se tady bude moc líbit!" oznámil jim. Potom druhý muž přišel s listem. "Budu číst jména, a ten, koho vyvolám, přijde a nasadí si žabáka na hlavu." řekl, a pár holek vypísklo nechutí.

Po pár jménách konečně došlo na naše hrdiny.

"Boruto Uzumaki." řekl muž a Boruto přišel k žabákovi, a nasadil si ho na hlavu. Po nějaké době žabák vykřikl: "Kurama!"

Stůl koleje Kurama začal jásat a tleskat. Boruto si sedl ke stolu, a začal se bavit s ostatními.

"Tonoki Senju." řekl muž, který už začínal být otrávený. Tonoki pyšně přišel k žabákovi, a jen co se žabák dotkl předními končetinami jeho hlavy, vykřikl: "Aoda!"

Tonoki přišel ke stolu koleje Aoda, u kterého ostatní jásali.

Po nějaké době byli skoro všichni rozřazení. Kromě Suzuki, která se začala bát že ten dopis byl nějaký omyl.

"Suzuki Uchiha." řekl otráveně muž a zívl. Suzuki se usmála a přišla za nimi. Nasadila si žabáka na hlavu, a uslyšela ve své hlavě hlas:

"Hm, tohle bude těžké. Chceš co nejdříve pomstít své rodiče, a kolej Aoda by ti v tom pomohla. Jenže máš měkkou povahu, jako někdo z koleje Shukaku."

Suzuki si vzpoměla na to, že v koleji Aoda je Tonoki, tak začala doufat, že se do té koleje nedostane. Žabák nejspíše vyslyšel její prosby, co měla v hlavě, a vykřikl: "Shukaku!"

Žabák seskočil dolů, a Suzuki se přidala k jásajícímu stolu koleje Shukaku.

Od ostatních se Suzuki dozvěděla, že ten, co četl jména, byl Shikamaru, a ten, co měl ten proslov, byl Naruto.

Po dalším, opravdu nudném Narutova proslovu (kterého vás ušetřím), se na stole objevilo jídlo. Suzuki měla velký hlad, tak se do jídla pustila hned, jak se vzpamatovala z šoku, když se na stole jídlo objevilo.

Když úplně všichni dojedli, Naruto se zase zvedl. Suzuki se bála, že bude další proslov, ale Naruto jen řekl: "Doufám, že máte místo pro zákusky!" a tleskl rukama. Prázdné talíře zmizely, a nahradily se talířemi se zákusky.

Suzuki se chvíli na ty zákusky dívala stylem: 'A to se tady dostalo jak?', ale po chvíli začala jíst.

"A teď požádám vedoucí kolejí, aby dovedli prvňáčky a studenty do společenských místností." řekl Naruto, když všichni dojedli.

Ke stolu koleje Kurama přišel Konohamaru (aspoň si Suzuki myslela, že se tak jmenuje) a společně se studenty odešel. Sasuke udělal to stejné, ale vedl kolej Aoda.

"Kdo je vedoucí naší koleje?" zeptala se Suzuki nějaké holky, co seděla vedle ní a cpala se brambůrky.

"Ještě jí." odpověděla s plnou pusou ta holka a ukázala na učitelský stůl. Suzuki se podívala, a opravdu, byl tam někdo kdo ještě jedl. Z dálky ale nemohla poznat co.

Ten muž dojedl, a šel ke stolu koleje. "Tak, jdeme! Naše společenská místnost není daleko." řekl s úsměvem. Všichni se zvedli a společně s jejich vedoucím odešli.