Traitor[Korektura!!]

~PART THREE~[opraveno]

„Ale že by naše šprtka chodila za školu?" ozval se za Hermionou Malfoyův hlas. Otočila se a spatřila jeho arogantní výraz. Sakra, co teď? problesklo jí hlavou. Na venek však zachovala klid. Pokrčila rameny, jako by se nic nestalo.

„Snad nechceš, aby se to dozvěděl ředitel," nadhodil Malfoy s pozvednutým obočím, jeho hlas naplněný škodolibou radostí.

Hermiona se ušklíbla. Myslel si, že má navrch, ale byl na omylu. „A co kdyby se ředitel dozvěděl, že jsi smrtijed a plánuješ ho zabít?" prohodila s chladnou tváří.

Malfoy ztuhl, na okamžik se přes jeho obličej mihlo překvapení. Rychle se však vzpamatoval a nasadil povrchní výraz. „Odkud víš tuhle lež?" pokusil se o neutrální tón, ale jeho hlas a pohled ho zradily.

„To ty mi lžeš, Malfoyi. Já vím pravdu a svůj zdroj ti říkat nebudu," odpověděla pevně a odkráčela směrem k hradu.

Malfoy tam zůstal stát, jeho mysl zběsile pracovala. Pokud to řekne Potterovi a Weasleymu, otec mě potrestá, a Pán zla... Při té myšlence se otřásl. Ten by zabil matku, a mě taky. To nesmí dopustit. Musím se jí nějak zbavit. Ale jak?

---

Když Hermiona dorazila do nebelvírské společenské místnosti, našla tam Harryho a Rona, jak se marně snaží dokončit domácí úkoly.

„Hermiono, kde jsi byla, když tě potřebujeme?" zeptal se Ron podrážděně, jakmile ji zahlédl.

„Jako vždycky v knihovně. Tam byste měli dělat úkoly i vy. Já totiž nejsem kniha," odpověděla s očividnou nechutí. Ron protočil oči.

„Do knihovny nechodím," odsekl.

Hermiona ho zpražila pohledem plným opovržení. Beze slova odešla do dívčích ložnic a nechala je tam.

---

Ve svém pokoji si Hermiona všimla černé sovy, která patřila její rodině. Přistoupila k ní, převzala pergamen, dala sově pamlsek a sledovala, jak odlétá. Rozbalila pergamen a začetla se:

„Brzy bude schůze smrtijedů. Zavolám tě, pokud budeš chtít přijít. Neboj, ukážu tě jen jim."

Hermiona se ušklíbla. Konečně by mohla Malfoyovi srazit tu jeho pomyslnou korunu. Ta představa ji těšila. Proč by se nemohla ukázat? Aspoň někdo by konečně věděl pravdu. Pergamen spálila, aby ho nikdo nenašel, a spokojeně si lehla do postele. Za chvíli už spala.

---

Ráno u snídaně Hermiona informovala Harryho a Rona o rozvrhu: „Dnes máme první dvouhodinovku přeměňování, pak bylinkářství, obranu proti černé magii a nakonec po obědě lektvary."

„A s kým to máme?" zeptali se Harry a Ron unisono.

„Přeměňování s Mrzimorem, bylinkářství s Havraspárem, obranu a lektvary se Zmijozelem," odpověděla Hermiona stručně.

Nemohla se dočkat hodiny obrany proti černé magii. Učil ji Severus Snape, kterého měla upřímně ráda. On ji na oplátku také chránil, i když to nikdy veřejně nedával najevo. Věděl o jejím původu a o jejím spojení s Pánem zla. Hermiona ho dokonce vnímala jako otce - v době, kdy byl její skutečný otec považován za mrtvého, ji Snape ochraňoval a staral se o ni.

---

První dvě hodiny proběhly bez problémů. Hermiona se na přeměňování pilně hlásila, ale při bylinkářství nechala odpovědi na Nevillovi, který byl v tomto předmětu nejlepší. Když konečně přišla hodina obrany proti černé magii, Hermiona se na ni těšila.

Snape vrazil do učebny rázným krokem a bez zbytečných úvodů spustil: „Rozdělím vás do dvojic. Budete proti sobě bojovat a cvičit neverbální zaklínadla."

Mávl hůlkou, lavice zmizely a místnost se zvětšila. Všichni se postavili a čekali na své přidělení.

„Potter a Zabini.
Weasley a Parkinsonová.
Grangerová a Malfoy.
Longbottom a Goyle..."

Hermiona ztuhla. Snape mě dal s Malfoyem? To nemyslí vážně! Nenáviděla Malfoye a štvalo ji, že má být s ním. Na druhou stranu to mohla obrátit ve svůj prospěch. Mám neverbální zaklínadla zvládnutá, zatímco Malfoy je jen peroxidová loutka. Můžu mu pořádně nako... ponížit ho před všemi.

Hermiona se ušklíbla. Teď už Snapeovi v duchu děkovala za jeho rozhodnutí. Tohle bude zajímavé.