first kisses (CZ)

Kapitola 11🕷

Byla jsem na něho pěkně naštvaná, ale nechtěla jsem si tím zničit den a tak jsem se snažila dělat, že se nic neděje a že je to den, jako každý jiný.

Když jsem došla domů furt jsem na něho musela myslet. Běhali mi hlavou otázky typu, co se s ním děje a proč je najednou takový.

Další den

Ráno jsem normálně vstala a jako každé ráno se koukla na mobil. Přišla mi sms od Harryho.

:Nechceš jít se mnou do školy?

J: proč bych měla?

: prosím.

J: no dobře

Neříkám, že jsem měla nějakou velkou chuť jít s ním do školy, ale tak proč ne.

Ráno jsem se teda oblékla, nasnídala, učesala a namalovala a už jenom čekala, kdy na mě Harry zazvoní. Za 5 minut na mě zazvonil a já sešla dolů, vzala si batoh a šla.

Proč máš na Justina negativní názor už od začátku co jsi tady na škole? Zeptala jsem se.

: Protože on si tě nezaslouží.

A to můžeš vědět jak?

: Vím

Jak to můžeš sakra vědět?

Harry mi na to už neodpověděl, jen se na mě koukl a potom se koukal dál před sebe.

Ve škole se ode mě Harry odpojil a šel si do své třídy. Když jsem naopak já došla do své třídy viděla jsem tam Veronicu s Justinem, zrovna o něčem mluvili. Byla jsem trošku zaskočená, že tam je Justin ale snažila jsem si ho nějak více nevšímat. Pozdravila jsem Veronicu a šla si sednout na své místo. Hned ke mně došel Justin. Po škole na tebe budu čekat před školou, dojdi prosím. Jen jsem se na něho koukla a řekla něco v tom smyslu „hmm".

Celý den ve škole probíhal v pohodě. Ani nevím co se stalo, ale měla jsem takový ten den učení, kdy vás jednoduše učení a poslouchání učitelů baví. Nevím, jestli to tak máte taky, ale já tak jednou za rok ano, zvláštní. Pousmála jsem se.

Po školním obědě jsem šla před školu jak Justin říkal. Musím říct, že mě dost zajímalo, co mi chce říct. Před školou už stál a měl v ruce červenou růži. Nevěděla jsem, jak mám reagovat, tak jsem to prostě ignorovala a šla k němu.

J: ahoj, ani nevím jak začít, na.
Podal mi červenou růži, kterou držel v ruce.
: ahoj, děkuji.
Věřte mi, že bych mu děkovala více a měla taky větší radost, ale furt jsem na něho byla naštvaná a nějaká červená růže to nezmění.
J: chci se omluvit jak jsem se k tobě hnusně choval. Občas na někoho prostě jen tak zaútočím a neovládám se. Fakt se moc omlouvám, že jsem na tebe byl hnusný. Nechceš se projet se mnou? Prosím?
: No dobře a chápu tě.
A já ho taky fakt chápala. Občas se člověku stane, že vybuchne a neuvědomuje si, co vlastně dělá. Přece jsme jen lidi.

Nastoupila jsem s ním do auta a odjeli jsme od školy.

————————————————
Ahooj. Další kapitola je na světě. Omlouvám se, že vyšla až teď ale konec prázdnin jsem si chtěla užít a začátek školy byl pro mě celkem náročný a musela jsem se už od začátku učit. Doufám, že se vám moje knížka furt líbí. Mějte se pěkně a pěkný zbytek dne🤪 Vaše Elisabeth🎆