Traitor

~PART FOUR~[opraveno]

„Konečně tě zničím, ty mudlovská šmejdko,“ prohlásil Malfoy s vítězoslavným výrazem, když k Hermioně přistoupil.

Hermiona se jen ušklíbla. „Jak jsem ti řekla ve vlaku, říkám ti i teď – neraduj se zbytečně.“

„Já o neverbálních zaklínadlech něco vím, na rozdíl od tebe,“ pronesl povýšeně Malfoy.

Hermiona na něj vrhla pohled plný výsměchu. „Tak se ukaž,“ vybídla ho a poodstoupila, zatímco kolem nich Snape vytvořil ochranný kruh, aby zaklínadla nemohla uniknout.

„Začni,“ řekla klidně.

Malfoy na ni vyslal slabé „Expelliarmus.“ Hermiona sotva pohnula rukou a zachytila hůlku, kterou jí poslal, aniž by na něj přestala zírat.

„To je všechno?“ ušklíbla se.

„Ty bys nezvládla ani to,“ pokusil se o sebevědomý tón Malfoy.

„To máš pravdu,“ přikývla Hermiona. „Já bych to udělala lépe. Takhle se to dělá.“

Mávla hůlkou a Malfoyova hůlka mu s prudkostí vyletěla z ruky. Hermiona ji obratně zachytila.

„Měla jsi jen štěstí,“ procedil Malfoy skrz zuby, zatímco si hůlku bral zpátky.

„Tak to ještě uvidíme,“ odsekla Hermiona.

Souboj pokračoval, a Hermiona Malfoye několikrát odzbrojila jednoduchým „Expelliarmus.“ Zahanbený Malfoy ztrácel kontrolu nad svým vztekem.

„Mdloby na tebe!“ vykřikl v zoufalství.

Hermiona jen mávla rukou a neverbálně vytvořila štít. „Protego!“ Odražené kouzlo se rozprsklo o ochranný kruh.

„To jsi přehnal,“ zasyčela Hermiona a vyslala silné „Everte stativ!“

Malfoy vyletěl do vzduchu a tvrdě narazil na zeď. Ochranný kruh kolem nich se zachvěl, ale Snape ho rychle zpevnil.

„Skvělé, slečno Grangerová,“ prohlásil Snape stroze. „I když nerad, uděluji Nebelvíru deset bodů. A vy, Malfoyi, se vzchopte. Nechat se takhle ponížit je ostuda.“

Hermiona věděla, že to Snape nemyslí vážně. On i její otec věděli, jak schopná je – zvládala neverbální zaklínadla, nitrozpyt i nitroobranu. Dokonce i bezhůlkovou magii. Oba na ni byli pyšní.

---

Všichni Hermioně nadšeně tleskali, zatímco Malfoy se s potupou zvedal ze země.

„A pak že jsi lepší,“ ušklíbla se Hermiona a odkráčela z učebny.

Harry a Ron na ni čekali na chodbě, ale Hermiona si všimla, že Snape na ni ukazuje, aby šla za ním. Rychle se vymluvila: „Zapomněla jsem si něco v učebně,“ a vrátila se zpátky.

Snape zavřel dveře a podíval se na ni s vážným výrazem. „Slyšel jsem, že jsi smrtijedka,“ pronesl tiše.

„Ano, a dobrovolně,“ přikývla Hermiona s klidným úsměvem. „Jsem na to pyšná. Můj otec je pro mě dobro, ať si o něm ostatní myslí cokoli.“

Vyhrnula si rukáv a ukázala mu své znamení zla, které se po chvíli opět ztratilo.

„Je speciální,“ vysvětlila. „Objevuje se jen tehdy, když mě otec volá, nebo když chci, aby bylo vidět.“

Snape na ni hleděl zamyšleně. Hermiona pokračovala: „Brzy o mně budou vědět všichni smrtijedi.“

S úsměvem ho nechala stát v učebně a odešla.

Snape ji sledoval s těžkým srdcem. Chápal její loajalitu k otci, ale zároveň ho trápilo, co všechno obětuje. Sám kdysi obětoval vše pro lásku. Věděl, že jeho smrt je nevyhnutelná, a chtěl ji ochránit, i kdyby to mělo znamenat ztrátu všeho.

---

Hermiona přečkala i hodinu lektvarů, kde si jí profesor Křiklan opět všiml. Hermiona se ale nemohla ubránit myšlenkám na to, jak by reagoval, kdyby věděl, že její pravé jméno je Hermiona Rojvol Raddle, dcera Lorda Voldemorta. Určitě by ji přestal považovat za svou oblíbenkyni.

Po hodině zamířila do knihovny, aniž by si všimla, že ji sleduje Draco Malfoy. Skrýval se za regály a pozoroval ji, když usedla s knihou. Najednou ucítila bolest v levém zápěstí a uslyšela hlas ve své hlavě: „Za týden bude schůze. Zavolám tě.“

Smutně se usmála a zakryla si zápěstí, dokud znamení nezmizelo. Draco si nevšiml, co na ruce měla, ale zaregistroval, jak se za ni chytila a jak zkřivila obličej bolestí. Co se to s ní děje? ptal se sám sebe.

Vyšel zpoza regálu a přistoupil k ní.

„Nech mě na pokoji,“ pronesla Hermiona klidně, aniž by se na něj podívala. Sezbírala své věci, protáhla se kolem něj a zmizela mezi regály.