Traitor

~PART TWELVE~[opraveno]

Hermiona si sedla do hlediště vedle Lenky, která na sobě měla něco podivného - zřejmě pokus o kostým lva. Hermiona to nekomentovala. Přestože byla Lenka zvláštní, dokázala mnohé. Byla odvážná, chytrá, silná... a hlavně by se bez váhání obětovala pro své přátele. A to bylo pro Hermionu podstatné - ne to, jak se občas chovala.

„Ahoj," pozdravila ji Lenka.

„Ahoj," oplatila jí Hermiona automaticky a pohledem zamířila na hřiště.

Oči jí okamžitě vyhledaly jeho. Blonďaté vlasy, chladný pohled... jenže dnes nebyl tak chladný jako jindy. Díval se přímo na ni. Jejich pohledy se střetly.

Hermionu zamrazilo.

Pak se to stalo. V jeho očích se zaleskly slzy. Tolik smutku. Tolik vzteku.

Nic nechápala. Ale něco v ní se sevřelo tak pevně, až ji to zabolelo.

Cítila se vinná.

A to bylo to nejhorší.

Hra začala.

Najednou se v ní něco zlomilo. Její oči začaly slzet. Byla naštvaná. A zároveň tak strašně smutná.

---

Malfoy, v čele zmijozelského týmu, vyletěl na hřiště. Sotva se vznesl do vzduchu, jeho pohled okamžitě zamířil k jedné jediné osobě.

K ní.

K dívce s čokoládovýma očima.

A ona se na něj otočila.

Jeho mysl zaplavila bouře emocí, ale nejvíc ze všeho cítil vztek. Zoufalství. Byl zničený a nenáviděl ten pocit.

Ne. Na to teď nemůže myslet. Hra začala. Otočil hlavu a rozhlédl se po hřišti. Musí chytit zlatonku. Musí ji dostat dřív než Potter. Musí vyhrát.

A pak ji uviděl.

Zableskla se ve vzduchu jako malý zlatý přízrak.

Vrhl se za ní, hnal se kupředu jako šíp.

Potter se ho snažil dohnat, ale neměl šanci. Draca poháněl vztek. Hněv, který se v něm vařil. Zoufalá touha dokázat Hermioně, že je lepší. Že není slabý.

Natáhl ruku. Už ji skoro měl. Už už se jí dotýkal...

Když mu ji Potter vyfoukl přímo před nosem.

---

Bylo po zápase.

Ron Weasley dnes chytal jako nikdy. Potter chytil zlatonku. Nebelvír vyhrál.

A Draco Malfoy?

Draco Malfoy prohrál.

Sletěl dolů a bez jediného slova odešel do šatny. Práskl dveřmi, mrskl koštětem o zem a přejel si rukou po tváři.

Nenáviděl to. Nenáviděl prohry.

A hlavně nenáviděl, že ji dnes nedokázal přesvědčit, kdo doopravdy je.

Nevěděl, že přímo za ním stojí... ona.

„Zlomíš si ho," ozvalo se tiše.

Draco se prudce otočil. Jakmile zaslechl ten hlas, vystřídalo se v něm několik emocí.

„No a?" zavrčel.

„Co jsem ti udělala?" v jejím hlase byla zoufalost.

„Nestarej se," procedil skrz zuby a mávnutím hůlky ji vyrazil ze dveří.

Ani se na ni nepodíval.

Rychle se převlékl a vydal se na oběd.

---

Hermiona si povzdechla.

Počkala před šatnou na kluky, ale když zjistila, že Harry a Ron už odešli, zůstala tam jen s Fredem.

„Mio," usmál se na ni.

Ona se pokusila o nervózní úsměv a vydali se společně do Velké síně.

Těsně před vstupem však narazili na zmijozelského prince.

Draco se ušklíbl. „Náš páreček."

Hermiona už se nadechovala, aby mu něco odsekla, ale pak přišla další rána.

„Už jsi s ním spala, Grangerová?" řekl Malfoy ledově a obešel je.

Hermioně v hlavě secvaklo několik věcí naráz.

Zastavila se. Tvář jí hořela vztekem.

On je takový kretén.

Jak si vůbec mohl něco takového myslet?!

„Frede, já jdu do knihovny," řekla stroze a bez dalšího vysvětlení se otočila na patě.

Fredu to bylo divné, ale nijak to neřešil.

Hermiona však nemířila do knihovny.

Mířila za ním.

V hlavě jí hučelo. Musela mu říct, že se nemá co srát do jejího života. A hlavně - že s Fredem nechodí.

Měla chuť na něj řvát.

Bože, to je idiot. Jiný výraz pro něj neexistuje.

Počkat... vlastně ano.

Žárlivý idiot.

Dorazila ke zdi, zavřela oči a představila si místnost, kde ho najde.

Komnata nejvyšší potřeby ji vpustila dovnitř.

Vstoupila.

A našla ho.

Blonďák, kterého hledala, stál jen pár kroků před ní.