Hermiona a Ginny se vydaly do Velké síně na snídani.
„Škoda, že nebudu u toho,“ ušklíbla se Ginny.
Hermiona se zasmála. „To nevadí, všechno ti samozřejmě popíšu.“
Dobře věděla, že dnešní hodina bude stát za to.
---
Dorazila do učebny Obrany proti černé magii. Měli ji spolu se Zmijozelem, což znamenalo jediné – učil je Snape.
Dveře se rozlétly a Snape vtrhl do třídy.
„Včera mi všichni odevzdali své práce,“ začal a jeho černé oči přelétly po studentstvu. „Všechny byly správně… až na práci pana Weasleyho.“
Ron se narovnal.
Snape se na něj ušklíbl. „Myslím, že vám vztah se slečnou Brownovou neprospívá, Weasley.“
Pak pozvedl jeho pergamen a začal číst nahlas.
Třída vybuchla smíchy.
Ron zrudl. „HERMIONO!“ vykřikl rozhořčeně.
Hermiona se na něj sladce usmála. „Ano, Lonánku?“ zahihňala se nevinně.
Ron se třásl vzteky. „Ty jedna…“ začal, ale ona ho rázně přerušila.
„Prostě si zapamatuj, že já nejsem kniha. Ani tvůj poskok, co ti bude psát úkoly a běhat za tebou jako ocásek. Nejsem Levandule, která se ti podrobí a splní ti každé přání. Mám svou hrdost, Rone, a nenechám ze sebe dělat blbce. Takže příště važ slova, až mě budeš za zády pomlouvat. A pokud jde o úkoly – s tím je konec!“ řekla ostře.
Pak se otočila k profesorovi.
Snape se na ni zamyšleně podíval. „Takže toto jste zařídila vy, slečno Grangerová?“
Hermiona jen pokrčila rameny.
Snape se chladně pousmál. „Skvělá práce. A vy, pane Weasley, máte trest za to, že jste si nenechal zkontrolovat domácí úkol.“
Ron zrudl ještě víc.
Draco Malfoy seděl opodál a pobaveně to celé sledoval.
Už chápal, čemu se Hermiona včera ve Velké síni smála. A musel uznat, že je to pěkná mrcha. Měl by si na ni dát bacha.
Poslední, co by chtěl, je stát se jejím dalším terčem.
A vzhledem k tomu, že se s ním pořád nebavila a byla na něj naštvaná, situace nevypadala zrovna nejlépe.
---
„Teď se rozdělte do dvojic a pokuste se vyčarovat patrona,“ rozkázal Snape.
Třída se dala do práce.
Hermiona patrona uměla, ale nebylo to nic extra.
Musela si vybavit tu nejsilnější vzpomínku, kterou měla.
Myšlenky se jí rozutekly – na otce, na první den ve škole, na to, jak se odhalila…
A pak tam byla jedna vzpomínka.
Objetí s Dracem.
Hermiona se musela sama pro sebe usmát.
Byla šťastná. A i když si to nerada přiznávala, tahle vzpomínka byla pravděpodobně ta nejšťastnější.
„Expecto Patronum,“ zašeptala a mávla hůlkou.
Třídu zaplavila oslnivá záře.
Z její hůlky vyběhla vydra – jasná, krásná a silná.
Běhala po celé učebně a všichni na ni s úžasem zírali.
Snape si ji chvíli pozorně prohlížel a pak kývl. „Skvělé, slečno Grangerová. Máte velice silného patrona. Dvacet bodů pro Nebelvír.“
Patrona dokázali vyčarovat hlavně členové Brumbálovy armády. Většině ostatních se to ani nepodařilo.
Hodina skončila a Hermiona se vydala na večeři.
---
„Hermiono,“ ozval se Ronův hlas.
Otočila se.
„Co chceš?“ zavrčela.
Ron se zatvářil prosebně. „Tak už se na mě nezlob,“ usmál se.
Hermiona se hořce uchechtla.
„Ty si fakt myslíš, že ze sebe zase nechám dělat tvého poskoka? Ani omylem, Rone! Uvědom si už konečně, že svět se netočí jen kolem tebe a že já nejsem samozřejmost!“ vykřikla a beze slova odešla.
---
Došla do pokoje a podívala se na kalendář.
A v tu chvíli jí to došlo.
Zítra je ples.
Oči se jí rozzářily vzrušením.
Rychle se vydala najít Freda.
„Frede… ehm, platí to pozvání na ples?“ zeptala se nejistě.
Fred se zazubil. „Jasně!“
Hermiona přikývla. „Dobře. Takže zítra v šest u Velké síně,“ usmála se a zmizela v dívčích ložnicích.
Zítra se kvůli plesu neučí.
A ona se nemohla dočkat.
Ne kvůli Fredovi – ten jí byl tak nějak jedno.
Ale…
Sama nevěděla proč.
Prostě se strašně těšila.
ČTEŠ
Traitor
FanfictionJe to pro ni zřejmě poslední rok tady v Bradavicích. Válka se rychle blíží a Voldemort prozradí svým služebníkům tajemství o své dceři. Draco Malfoy který ji tak dlouho urážel a považoval za mudlovskou šmejdku rychle mění názor. Co se stane mezi Her...
