Hermiona se probudila a okamžitě ji obklopila známá vůně.
Byla všude kolem ní.
Cítila ruce na svém pase. Teplé, ochranitelské.
A taky cítila jeho obličej zabořený v jejích vlasech.
Draco.
Byla odpočatá. Po tom, co usnula v jeho náruči, už ji netrápily noční můry.
Jeho přítomnost ji uklidňovala.
Líbilo se jí to.
Opatrně se otočila a zadívala se na blonďáka vedle sebe.
Začala si ho prohlížet.
Jeho vlasy—obvykle dokonale upravené—byly rozcuchané, ale elegantnější než kdy dřív.
Jeho líce.
Mírně narůžovělé. Toužila po nich přejet dlaní.
A pak se její pohled zastavil na jeho rtech.
Plné. Lehce pootevřené.
Chtěla je políbit.
Chtěla je cítit.
Chtěla je ochutnat.
„Jsem tak zajímavý?“
Jeho ranní chraplák ji vytrhl z myšlenek.
Pohlédla do jeho očí.
Bouřkové.
Krásné.
Plné soucitu a lásky.
Topila se v nich.
A on se topil v těch jejích.
Oba měli srdce toho druhého ve své moci, aniž by si to uvědomovali.
„Děkuju,“ vydechla nakonec Hermiona.
Přitulila se blíž.
Hlavu si položila na jeho hruď.
Dracem projela elektřina. Stejně tak Hermionou.
Usmál se.
Takhle by vydržel ležet navždy.
Cítit její vůni.
Nadechl se. Oříšky.
Voněla po oříšcích.
A na chvíli se svět kolem nich rozplynul.
Neexistovala válka.
Byli jen oni dva.
--
Nakonec Hermiona vylezla z postele.
„Draco, pojď, musíme na snídani,“ řekla.
Draco se ušklíbl.
Projel ji pohledem.
Vypadala úchvatně, i když měla na sobě jen obyčejné domácí oblečení.
Když si Hermiona všimla jeho pohledu, zrudla.
„Jsi roztomilá, když se červenáš,“ uchechtl se.
Vstal z postele.
Hermiona ztuhla.
Byl bez trička.
Její oči—i přes veškeré protesty jejího rozumu—okamžitě sjely k jeho tělu.
Široká ramena.
Vypracované svaly.
Dokonalý.
Draco se rozesmál.
„Jsem tak zajímavý?“ ušklíbl se a vyšel z její ložnice.
ČTEŠ
Traitor
FanfictionJe to pro ni zřejmě poslední rok tady v Bradavicích. Válka se rychle blíží a Voldemort prozradí svým služebníkům tajemství o své dceři. Draco Malfoy který ji tak dlouho urážel a považoval za mudlovskou šmejdku rychle mění názor. Co se stane mezi Her...
