Heroine(s) / Avengers fanfikce guys xd/

Ohňostroj bez ohně

Malia  

Neustále bojujeme, přesto se mi něco nezdá. Něco se děje. Vzletím a uvidím tu pohromu. „No ty krávo. Odkdy Sokovie, město, ve kterém jsem pár let bydlela, umí lítat!?" Uvidím Liu, jak se taky dívá a něco si zamumlá. „Khamo co to kurva..." Než se naděju, srazí mě robot a já padám střemhlav dolů. Dojde mi, že bych se mohla zastavit mlhou, ale na to jsem už až moc nízko. Čekám bolestivý možná smrtící pád. Ten se asi jaksi zapomněl doma. Místo pádu, ale ucítím ruce. Někdo mě chytil.  Opovážím se otevřít oko, pak to druhé. Podívám se přímo do očí Pietra Maximoffova. 

„Dě... Dě... Děkuji" Vykoktám ze sebe a usměju se. Odkdy koktám? A odkdy se usmívám zrovna na Pietra? Měla bych se vzpamatovat. Zatřesu hlavou. Chci mu říct něco, co by ho zaručeně dostalo, ale ten parchant je rychlejší. Ten Pendolínovej parchant mě položí na zem. „Copak, ty jsi to nečekala?" Ušklíbne se. Sice jsem na zemi, ale to mi nevadí, abych Pendolínového parchanta rektla. „Neber si to osobně Pendolíno. Nic se nestalo. Beztak ti dneska ještě zachráním život." Oponuju a mrknu na něj. Pietro se nenechá. „To tak." Zdrhne. Hajzlík. Prolétne mi hlavou a rychle vstanu.

Cap pořád něco mele. Nejlepší na tom je že já ho většinou ignoruju, protože proč ne? Zůstalo mi to od doby, kdy jsme byly u Cukra, hold většinu času neposlouchám. No tak jdu zabíjet ty hračičky. Z vysílačky se ozve hlas, který ještě neznám. Aaaahhhhh... je to Nicolas Joseph Fury. Budu si muset dávat pozor, abych mu říkala jenom Fury... Mohl by potom mít ze mě špatný pocit, což zrovna dvakrát nepotřebuji. Nemá totiž rád, když mu někdo nebo spíše kdokoliv říká jinak než Fury. Zakroutím si pro sebe hlavou. Ale počkat, on nese dobré zprávy! Dovedl jsem Helicarier. No ty kráso. Záchrana přijela... Vzletím a tentokrát si dávám větší pozor. Letím směr Helicarier. Cestou prostě jen tak zabiju pár robotů. Podívám se na Helicarier. "No ty krávo. To je obří kraxna..." No a jdou se přesouvat lidi. Přesouváme lidi po stovkách možna i po více, ale to nikoho nezajímá. Už jsou skoro všichni naložení.  Uslyším rozhovor mezi ségrou a War Machinem, a hned na to její ztrapnění před Furym. Vybouchnu smíchy.  

Vidím skupinku robotů a vydám se k nim. Něco se za mnou plíží. Nemám čas se ptát smyslu vím všechno, co tam je. Před chvílí se mi to vymstilo. Rychle se otočím a vrhnu meč na toho plíživce. Vidím Capa, jak udiveně hledí. A doprdele... Díky bohu, to stihne vykrýt svým štítem. Moji zbraň jsem nechala rozplynout. Jen pokrčím rameny. "No co... Nemáš se ke mně plížit. Sem tam se nestihnu zeptat smyslu vím všechno." Řeknu provokativně. Cap se jen pousměje. „Vy dvě jste fakt dvojka. Nechápu, že vás ještě za vaši drzost nezabili." Prohodí jen tak mimochodem a bojujeme dál. 

 V boji, kdy si s Capem navzájem kryjeme záda, mě trápí jedna otázka. Lidi nestihli zdrhnout takže... "Hej Cape, jak odsuď dostaneme lidi a jak zabráníme, městu spadnout? Klidně zhebnu, jestli to bude nutné." Cap mi důstojně odpoví. "Lidi se odsuď nějak dostanou. Stark má plán, jak zabránit městu spadnout. Prostě to zvládneme, jo?"  Podívám se na něj. "A nikdo umírat nebude." Dodá přísně. "Když si to přeješ..." Při tom oba skočíme salto dozadu a zabijeme každý jednoho robota. 

Chvíli ještě s Capem bojujeme. Potom se přesouváme směrem kostel. Sejdeme se tam všichni. Krásná to hrdinská scéna. Teď čekáme na Natashu. Přijde za mnou ségra. „Na koho čekáme?" Protočím oči. „Na Natashu..." Ségra se na mě podívá stylem jakože koho to doprdele myslíš? „Ta holka se zrzavými vlasy, celá v černém..." Ty vole ségra. V boji ji musela potkat hodně krát. To se jí nemohla zeptat na jméno? „A jó... Ty myslíš tu zrzku, která mě  od prvního setkání nenávidí?" To se obě podíváme na sebe a už ani jedna neudržíme záchvat smíchu.  

Jsme tu fakt všichni včetně Ultrona, který se tam kurva, jak dostal? A jó vlastně. On umí létat. Jak jsem na to přišla? Přímo přede mnou se právě teď vznáší... „To je všechno, co umíš?!" Zeptá se Thor. Prý to je všechno, co umíš... Thóre Odinsone já tě jdu zabít. Stojím vedle Capa. Má úplně stejné myšlenky, jako já. Ultron jenom něco ukáže rukama a kolem něho jsou roboti, Celkem mi připomíná Cukra. Ten taky jenom něco udělal rukama a kolem něho hned byly ty jeho gorily... Počkat kolik se těch robotů objevilo. A do píči... „Musel jsi ses ptát?" Jo musel. Idiot. No tak nic. 

Strhne se boj. Z pohledu někoho jiného určitě velkolepý, ale dost unávný. Stojíme okolo tlačítk a všichni si navzájem kryjeme záda. Jako tým. Panebože, vždycky jsme to byly jen já a Thalia... A teď?  Teď je to zkurveně boží!  Nad mými myšlenkovými pochody vybuchnu smíchy.

Všimnu si v záchvatu smíchu, že Clint neboli lukostřelec někam běží.  Malé dítě stojí uprostřed cesty a hledí na jedno z nepřátelských letadel. Je to od něho hezké, že to dítě zachrání a tím riskuje svůj život. A taky to že jeho rodina bude bez otce. Podívám se do nebe. Něco se mi nezdá, že to Clintovi tak vychází... Vidím letadlo. „A doprdele. Ultron." Ségra se na mě udiveně podívala. Po chvíli pochopí. Ultron začne pálit po Clintovi, ten se schoulí do klubíčka a chrání to dítě.Objeví se před nimi Pietro. Toho trefí jedna kulka do ramene a potom jsem už před nimi udělala štít.Přiběhnu k nim, abych jim pomohla. A hlavně, proto abych se vysmála. Provokativně, hlavně na Pietra dodám. „Vy jste to nečekali?" 

 „Mohlo to být dřív, rameno celkem bolí." Odpoví mi Pietro. Na to se oba začneme řehtat. Dítě doneseme paní, ta je šťastná, jako když jsme s Liou utekly od Cukra. Potom se podívám na Pietra. „Já ti to říkala." Vypláznu jazyk. Pietro protočí očima a jde si sednout, aby si odpočinul. 

Thalia

Hned jak ségra řekla jméno toho parchanta, zděsila jsem se. Mal se postarala o jejich bezpečí, a já jsem vzlétla naproti toho letadla. S ledovým klidem si uvědomím, že střílel nejen po lučištníkovi a nevinném dítěti, ale také po Malii. To mě uvnitř dopálí tak, že mé ruce až po lokty září fialově. Letadlo se ke mě sice blíží několika hodinovou rychlostí, ale já mám čas. "Čas na pomstu..." Řeknu jednoduše a mrsknu pěst přímo do čumáku letadla. Vyvolá tak obrovský výbuch s tlakovou vlnou, která mě odhodí někam do zdi. Vyhrabu se ze sutin, ale všimla jsem si několika vážnějších zranění.  "Plechovka, je zničená... Aspoň ta hlavní..." Pronesu šťastně a jdu ke skupince. Ségra mi jde na proti.

Malia

Ségra se postarala o toho plecháčka v letadle. Její přistání, pokud se tomu tak dá říkat, moc nevychytala. Se smíchem, který skrýval mírné obavy, jsem k ní došla a pomohla jí se dostat k přenašedlu Tam se vyvalila jako koňký hnát a nevnímala. Vím, že je v suchu, tak ji tam nechám. 

Jdu se ještě poohlídnout po babičce. Najdu ji, jak vedle ní sedí sousedka a povídají si. Přidám se k nim. Kecáme o blbostech a potom za námi přijde Cap. Dá mi obojek na blokování schopností. Prý na příkaz Furyho. Přistaneme na helicarieru. Cap mě odvede do nějaké místnosti. V té místnosti čekám a zatím mě to nebaví. Nemám do koho rejpat...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čauky mňauky, máte se krásně lidí? Doufáme, že jo 🤣🌝

Stejně tak doufáme, že to někdo čte 🤣🌝

I když... No radši nic... Mějte se krásně 🤣🌝