Heroine(s) / Avengers fanfikce guys xd/

Kapitola 7. - Řekne mi někdo kdo je kdo?

Thalia

Chvíli zírám na svou novu katanu, kterou si zároveň potěžkám v ruce. Rozhlédnu se okolo a vzpomenu si na babču. "Sakra, Mal, kde je babča?" Vyřknu své obavy. "Neboj, ona ty lidi navádí mimo město. Je v bezpečí." Odpoví mi nezúčastněně, když se jde obouvat. "Ona...?" Šeptnu nechápavě a následuji Miliny kroky. Obuju si kotníkové pevné boty a v rychlosti je zavážu.

Nejspíš nemáme dost času, protože když vyjdu ven, vidím Mal ve vzduchu letící směr střed Sokovie. Povzdechnu si. "Ale no ták?! Co já?!" Zařvu na ní z plných plic. Ona si jen něco zabrblá. Nakonec to vzdám a prázdnými ulicemi se vydám po svých do středu města. Jo mohla bych letět, ale proč všem hned ukazovat, co dokážu? Naštvaně si odfrknu, když ztratím Malii z dohledu.

Pusť si písničku, bro ;)

Sprintem dobíhám do středu střelby. Na jedné straně mostku stojí divní roboti, na druhé civilisté. Ozve se ve mně superhrdinský pud. "No do..." Skočím do para-kotoulu těsně před lidmi se zvednu. Zády se otočím k robotům a zavřu oči. Když je zase otevřu, lidi se na mě dívají udiveně. Fajn... Plán nepředvádět se padá... Pousměji se a párkrát křídly mávnu. "Běžte odsud, jak nejrychleji můžete. HNED!" Řeknu autoritativně a otočím se zpátky k těm plechovým magorům.

"Tak a teď se pojďme bavit..." Jsou docela blízko mě. Začnu do nich mlátit nejdřív ručně. Do jednoho kopnu. Odletí pár metrů a vezme s sebou několik svých plecháčkových kamošů. Po chvilce kolem se kolem mě válí hrouda šrotu. Vzlétnu a koukám, kde kdo potřebuje píchnout, ale Malii nikde nevidím.

"Doprdele..." Zakleju. Všimnu si nějakého blonďáka v nesnázích. Protočím oči. Mezi robůtkama je menší prostor, kterého využiji. Sletím a dopadnu do superhero-landingu s roztáhlými křídly. Robůtci pár metrů ode mě odletí. "Díky, Wan-....." Blonďák si mě všimne a nechápavě na mě hledí. Složím křídla.

Jeden z těch plecháčů stojí za mnou. Loktem jej sejmu, přičemž stále hledím blonďáčkovi do očí. "Copak, nebyla jsem snad očekávána? Myslím, že tu máte práci. Pokecáme později." Zasalutuji a provokativně mrknu. Zase se vznesu do vzduchu. Pan Blonďák se probere a začne něco mumlat. Všimnu si ségry, jak se ohání po plecháčcích nedaleko dívky oděné v červené kožence. Hned, co přistanu vedle ségry, se začnu bránit před střelami plecháčků.

"Mal... Můžeš mi vysvětlit, k čemu si mi dělala tu katanu, když si mi ji vzala?!" Řeknu vyčítavě, když máme okolo sebe relativní klid. Dívka si nás přeměří pohledem. "Je fajn tě vidět jako fialku... A na " Podá mi ji. Nad tím oslovením se radši nepozastavuji.

"A, potom mi připomeň, že mi má Pan Blonďák poděkovat za záchranu kejháku..." Zasměji se, když odbíhám se svým pokladem v rukou. „Jmenuje se Rogers, blbe!" Zařve na mě ségra.

Odrazím se ze země do vzduchu a znova se dívám na bojiště ze shora. Udělám si culík, protože mi vlasy kvůli větru lítaly všude možně. Všimnu si kovové věci, co si to ke mně míří vzduchem. Celkem se liší od ostatních krámu, které na mě dneska dělaly nálety.

Zastaví se to přede mnou a mě se naskytne pohled na kovovou masku. "Hele mladá.... Doufám, že nejsi na straně Ultrona... Byla by tě škoda... A taky támhle dole potřebujem trochu helfnout... Takže, tohle si dej do ucha a kdyby něco-" Větu nestihl doříct, protože jej sejmula jedna z plechovek. Poslušně jsem si to naslouchátko dala do ucha.

"Na jižní straně je čisto..." Řekla nějaká žena. "Tady, ale rozhodně nejsme čistí..." Ozve se rána. "Ani náhodou nejsme čistí!" Odpoví nazpět chlap. "Fajn, mám v tom zmatek." Řeknu si pro sebe, ale ta věc je nejspíš zaplá. "Kdo do prasvaté Vallhaly jsi?" Ozve se syčivě chlápek s těžkým přízvukem.

Vletěla jsem zase do skupinky plecháčků okolo Pana Blonďáka. "Anděl levandulí, strážná na pozici páté..." Odpovím sarkasticky a přepůlím plecháčka katanou. Plně soustředěná jsem jich takhle zničila ještě několik.

Ozve se záchvat smíchu, který znám jako své boty. "Anděl, co se vyhrabal z pekel..." rozřechtá se Malia. Mrzutě si odfrknu a nepřestávám mlátit do plecháčků. "Nezapoměň, že jsme stále dvojčata, Malio..." Odpovím automaticky. Někdo si povzdechne a troufám si říct, že i oči protočil. "Tohle si nechte na potom..." Pokárá mě někdo. Okolo se prožene přerostlá žába, která za sebou nechávala odklizenou cestičku. A taky mi asi přetrhala ušní bubínky svým řevem.

Malia

Podívám se do vzduchu na Liu. Koho to mé oči vidí. Není možno. Ten Stark jí konečně dal komunikátor! Potlesk prosím! Útočí na mě další a další roboti. Všechny je odhazuju a zabíjím. Je to fakt sranda. Mám si na kom vylít zlost. Jeeeej.

Ze sluchátka se někdo ozve. "Na jižní straně je čisto..." Řekne Natasha Ivanovna Romanoff. Ano, znám její celé jméno i otce, kterého ona ani nezná. "Tady ale rozhodně nejsme čistí... Ani náhodou nejsme čistí!" Řekne Steve Rogers, alias Captain America, když někoho zabíjí. Málem neudržím svůj záchvat smíchu. Musím ale likvidovat roboty ve velkém, protože rozhodně nejsme čistí...

"Fajn, mám v tom zmatek." ozve se Lia. To se neudržím a při zabíjení jednoho robota se směju, jak debil. No jako, je to vtipné jak svině. "Kdo do prasvátné Vallhaly jsi?" Ozve se Thor. Tohle je fakt vtipná situace. Zabíjím roboty a u toho se směju. "Anděl levandulí, strážná na pozici páté..." Odpoví Lia sarkasticky na otázku Thora.

To už se neudržím a zapnu Komunikátor a začnu mluvit s ještě doznívajícím smíchem. "Anděl, co se vyhrabal z pekel..." a to se rozesměju ještě víc. Samozřejmě mě při tom jeden robot srazí na zem. Okamžitě ho zabiju. Lia něco řekne do sluchátka, ale moc nevímám. Kurva moc robotů. "Tohle si nechte na potom..." řekne Rogers. Tohle je ta nejvtipnější konverzace v mém životě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Opraveno 1.5. 2020