Možná časem (marauders-wolfstar)

9.

Nahoře písnička🔝

Sirius:
S Remem jsme nepromluvili do té doby, než jsme došli do zaprášené a již z předchozích úplňků potrhané Chroptící chýše. Vystačili jsme si s železným stiskem našich dlaní, který vystačil za tisíce slov a byl jakousi bránou citů toho druhého. Zvláštní jak jsme se sblížili za poslední půl rok. Teď se zdálo držení toho druhého za ruku jako ta nejběžnější věc. A pro Rema nejspíš naprosto nezajímavou i byla...
James i Peter už stáli v místnosti ve svých zvířecích podobách.
Já jsem ještě zůstal chvíli člověkem a pomohl Remusovi dostat se roztřesenýma rukama z trika.
Vždycky než se proměnil, si sundal tričko a kalhoty které jsem následně já nebo Jamie zmenčili tak aby se nám vešlo do kapes.
Zastrčil jsem si jeho kalhoty i tričko do zadní kapsy. Remus stál přede mnou jen v boxerkách a třásl se. Jestli víc zimou nebo strachem jsem už jen hádal. Přece jen je únor... Ohlédl jsem se na jelena a krysu za mnou. Většinou jsme před tím, než Rema ovládl úplněk dělali voloviny aby jsme odvedli jeho pozornost a užili si trochu srandy před náročnou nocí. I dnes James s Peterem dováděli i když jsem postřehl že James vždycky očkem nenápadně Remuse zkontroluje. Uvědomoval si do čeho jde. Ale to, že půjde pro něj byla samozřejmost. Pro nás všechny.
Otočil jsem se k Remusovi. Ruce měl pevně zaťaté v pěst. Okna do Chroptící chýše byla zatlučená, takže jediné co jsme viděli byly měsíční paprsky, které zkrs prkna prosvítaly a velmi pomalu ale velmi jistě se plazily po podlaze. ,,Mám strach" zachrčel Remus. ,,Není proč. Všichni budou v pohodě."  Snažil jsem se ho uklidnit. Věděl jsem že to s ním nepohne.
,,Ublížím vám. Nebo někomu jinému. Prasinky jsou hned za rohem..." přerývavě a mělce dýchal.
,,Když chceš někomu ublížit tak to neplánuj nahlas, To jen tak pro příště"
Zaškebil jsem se. Remusovi cuklo v koutku, náznak úsměvu se ale hned vytratil. ,,Žádné příště už možná nebude.." Remus se mi podíval do očí. Tu větu řekl tak jako by si byl jejím obsahem skoro jistý a dával nám tak najevo že máme poslední šanci odejít.
,, Zvládneme to. Nikdy se nám nic opravdu vážného nestalo. Proč by to mělo být teď jinak...?" Poslední otázky jsem okamžitě zalitoval.
,,Proč?! Tak já ti to řeknu Siriusi, Mám horečku jak nevin co, normální člověk by s tím ležel tak dva týdny doma,  taky jsem dneska všechno jídlo v sobě nedokázal udržet ani čtvrt hodiny, což znamená že mám pořádnej hlad teď, natož až budu ta obluda tak se to tak ztrojnásobí a jediná potrava kolem mě budete vy...!! Chápeš to? Až a jestli se proměnim zpátky tak bych vás tady taky klidně nemusel najít! " těžce oddehcoval Remus. ,,Jo tohle všechno vím. A jestli si doufal že nás tahle řeč odradí od toho tady zůstat tak ses sakra seknul. Nenecháme tě v tom samotnýho. Chápeš? Takhle to funguje. Jeden za všechny a tak dále." Remus sklopil hlavu ve snaze zakrýt slzy které si našli cestičku na jeho tvářích. Přistoupí jsem k němu a položil mu dlaně na tváře. Měl pravdu. Ta horečka neklesá ani o nic, spíš naopak. ,,Ššš....nic se neděje. Jsme tady s tebou." ,,No právě" popotáhl. ,,No právě." Zopakoval jsem. Měsíční paprsky se nebezpečně blížily. ,,Běž dál..!" Řekl v panice Rem. Poodstoupil jsem kousek dál a díval se mu do očí. Cítil jsem jak se vedle mě postavil James alá jelen s kryslou alá Peterem. Remus se  na nás podíval a smutně se pousmál. Slzy se mu kutálely po tvářích a pak i po odhaleném hrudníku ( na který jsem chtě nechtě párkrát sklouznul pohledem) ale nevydal ani hlásku. Podíval se mi do očí a z toho pohledu jsem ztuhnul na místě. Bylo v nich tolik emocí že jsem je nestihl ani zaregistrovat. Postřehl jsem strach, paniku, histerii kterou, se vší silou snažil potlačit a nevyřčenou prosbu. Jen jsem zavrtěl hlavou v náznaku nesouhlasu. Remus sklopil pohled a pozoroval paprsky které byly několik centimetrů od něho a nekompromisně se chystali ho lapit dokud měsíc nevystřídá slunce.
Naposledy se na nás podíval. ,,Běžte. Prosím... Prosím..." já i jelen jsme záporně pokroutili hlavami. ,,Jsme tu s tebou." Řekl jsem a proměnil se na velkého černého psa.