Písnička nahoře☝totálně jí miluju
,,Siriusi Orione Blacku, koukej vypadnout z tý postele a opovaž se mi lízt na oči!!!!!" Domem Blackových se rozezněl ječák Siriusovi matky, Walburgi Blackové, která bušila do dveří pokoje svého syna. Sirius už byl vzhůru tak půl hodiny ale naschvál matce neodpovídal a dělal že spí. Věděl že jeho rodina se skládá z nejvěrnějších smrtijedů a že jeho matce by nedělalo problém ho zabít. I tak jí provokoval, měl prostě v povaze...ryskovat. Kufry už měl nachystané a teď jen čekal na tu správnou chvíli kdy matce vklidu otevře dveře a tím jí naštve ještě víc. Černovlasý chlapce se ušklíbl a vydal se ke dveřím vstříc jeho rozzuřené rádoby matce, která se snažila dobít do jeho pokoje.
Sirius
Otevřel jsem dveře a s drzím úšklebkem jsem se podíval do šílených očí mé matky. Asi si říkáte proč ty dveře jednoduše neotevřela pomocí kouzla, ale já nejsem blbej, jsem vlastně dost chytrej a krásnej a úžasnej... No to by stačilo, prostě jsem proti ní ty dveře zabezpečil tak aby je nevyhodila do vzduchu i s mojim pokojem. Takže jediný co mohla, je do nich bušit, což také dělala. A jelikož nečekala můj příchod tak v zápalu boxu na dveře, zasáhla i můj obličej. Byl jsem zvyklý že mě mlátí, to bylo ještě v pohodě, crucio nebo ohnivej bič už tak ne... ale o tom jindy. Když mě zasáhla ani jsem nemrknul, takovou radost, že bych dal najevo bolest, jí neudělám. Šíleně se zasmála a ke zlomenému nosu přidala ještě roztržený ret. Opět jsem zůstal stát s kamenou tváří.
,, Padej dolů, za chvíli jdeme a příště nezůstanu u rány pěstí!".
,,Pff" odfrkl jsem si dost nahlas aby to slyšela. Jo já prostě rád riskuju, někdo jí musí ukázat že se jí nebojí.
Seběhl jsem schody kde už stál můj bratr Regulus. Znechuceně jsem se na něj podíval a zašeptal ,,zrádce" tak aby to matka neslyšela. Aby jste pochopili tak poprvé jsem se matce vzepřel když chtěla ublížit o rok mladšímu Regulusovi. Bylo mi devět a jemu osm. Stoupnul jsem si před něj takže kledba zasáhla mě a od té doby jsem středem matčiny agresivity a Regulus se rozhodl být tím vzorným dítětem a poslouchat matku a souhlasit s jejími názory mezi které patří i to, brát mě jako odpad společnosti, takže už si rozhodně nejsme tak blízcí. Je to slaboch. Není divu že je ve zmijozelu jako celý náš podělanej rod a matka ho zato upřednostňuje ještě víc. Další důvod proč mě matka nesnáší je ten, že já jsem hrdý nebelvír. Což je pro matku znechucení nejvyšší ligy.
Regulus sklopil pohled, alespoň do té doby než se přiřítila matka, chytla nás za zápěstí a i s kufry nás přemístila před nádraží devět a tři čtvrtě. Rozloučila se s Regulusem, mě jaksi přehlédla, a přemístila se zpět.
Proběhl jsem přepážkou a do očí mě praštila oslnivá záře Bradavického expresu. V tu chvíli jsem si opravdu uvědomil že konečně jedu domů. Za skutečnou rodinou.
,, Nazdaaaar Tichošlápku!!!" Ozvalo se za mnou a na záda mi skočil můj skoro bratr James. ,, Dvanácterákuuuuu!!!!" Zařval jsem na celou Anglii a oba jsem se začali tlemit. Když jsme se aspoň trochu uklidnili, což je u nás prakticky nemožný, a úspěšně ignorovali pohledy ostatních tak jsem si všiml že Jamesův vozík s kuframa jaksi odjel do neznáma. ,, Jamesi, tvůj vozík to asi nedává.." ukázal jsem směrem kam si to drandil Jamesův vozík. ,, No jo, ale koukej kdo stojí hned vedle, Evansová" blaženě se usmál James. ,,To bude osud brácho" poplácal jsem ho po zádech ale to už James nahodil neodolatelný úsměv který jsem s ním tvrdě cvičil a rozešel se směr vozík a Lili. Spíš Lili než vozík... Zasmál jsem se, je do ní blázen. Začal jsem se rozhlížet po nástupišti s úmyslem najít Remuse protože Peter už nejspíš seděl ve vlaku jako vždycky. Po chvíli poskakování abych byl vyšší, jsem ho uviděl.
Změnil se. A rozhodně ne k horšímu. Vyrostl, o dost. Teď je tak o hlavu vyšší! To jsme si teda nedomluvili... Minulý rok byl ještě takový dítě! Jeho světlé hnědé vlasy mu padaly do čokoládových očí které byly plné natěšení, ale taky potlačované bolesti. No jo, Remus je vlkodlak a včera byl úplněk. Na obličeji mu přibylo pár nových jizev. I přesto byl krásný... počkat COŽE?! Ne, blbost je to můj nejlepší kámoš, takhle o sobě kámoši nepřemýšlí...
,,Slintáš" uchechtl se vedle mě James. Ani jsem si nevšiml že je zpátky. Chtěl jsem mu něco sarkasticky odpovědět ale uvědomil jsem si, že mám opravdu pootevřenou pusu.. Ale neslintal jsem!
To už jsme se ale oba rozběhli vstříc našemu nejvyššímu pobertovi. James na něj skočil ze předu a já na záda. Oba jsme u toho řvali a smáli se a já se divil že to Remus ustál. Skočil jsem mu na záda, nohy mu obmotal kolem pasu a Remus mě za ně ještě chytl abych nesapad. Sakra, až podezřele se mi to líbí.... blbost.... to přece nejde.
James mezitím do Remuse napálil plnou rychlostí ze předu a Remus měl co dělat aby nespadl pod vlak. ,, Co blbnete?" Smál se mladý vlkodlak. ,,Po včerejšku mám nalomený žebro ale teď Jamesi ho mám na stopro zlomený úplně" smál se dál. ,,Jéžiš ajo, promiň"
Odstoupil od něj James. Taky jsem chtěl slíst ale Remus mě pořád držel za nohy a nevypadalo to že mu to vadí. A mě to taky nevadilo, jsme přece nejlepší kamarádi.. může mě mít na zádech... to je přece v pohodě, Jo...kamarádi, nic víc...ne? Přesvědčoval jsem se. Tak jsme se vydali do vlaku hledat kupé kde na nás měl čekat Peter. Kufry už nám dali do zvláštního vagónu.
,, Jak si to jako udělal?" Zeptal jsem se svého KAMARÁDA ( musel jsem si pořád připomínat) kterému jsem stále seděl na zádech.
,,Co jako?"
,,No jak si jako proved že seš tak vysokej?! Kolik měříš?"
,,187 cm" ,,To jsme si nedomluvili, já měřím 176"
,,Neboj, na tebe holky letěj kvůli vlasům a očím ne kvůli výšce" Tlemil se Remus.
,, To že jsem neodolatelný mi připomínat nemusíš, To vim, ale stejně tu výšku si s tebou ještě vyřídím"
,,Fajn" Uzavřel to šklebící se Remus a nastoupil se mnou do vlaku. ,,Jauuu!" ,,Promiň.." Remus se přikrčil aby mi znovu neurazil mojí krásnou hlavu a prošel do uličky kupéček. ,,Mimochodem ten nos a ret mi vysvětlíš jak?" Řekl trochu starostlivě Remus. ,, To víš, matka našla zkažený mlíko a usmyslela si, že je to kvůli mě tak mě zmlátila" snažil jsem se to odlehčit. ,,Nějakej vtipnej dneska, Siriusi tohle už není normální" kluci o mojí rodině věděli.
,,Alespoň to nebylo crucio nebo ohnivý bič..." zamumlal jsem. ,,Ona na tebe používá crucio?! Seš v pohodě Siri?" Ou, Tak to asi slyšel.. Pustil mě na zem a podíval se mi do očí. Siri mi říkal jenom on, líbilo se mi že se staral. NE! OKAMŽITĚ TAKHLE PŘESTAŇ MYSLET!
,, Jo jsem v pohodě, Hele támhle je James a Peter!" Snažil jsem se to zamluvit, nebavím se o tom rád. ,,Nemysli si že to jen tak zakecáš" zašeptal mi Remus a šel se přivítat s Peterem a já po chvíli taky. V kupé byl kopec srandy tak jako vždycky. ,,Ty jo čtvrťák, To už je něco" Pochvaloval si James, který si u paní s občerstvením koupil lahev máslového ležáku a byl trochu přiopilý. ,,To jo" přidal se Peter který potom hned usnul s pusou od čokoládových žabek. Remus si četl. Usmál jsem se. Tohle je domov. Musel jsem ale udělat něco s tím že se mi nejspíš líbí Remus, To přece nejde, je to nejlepší kámoš a navíc kluk... Musim si dokázat že jsem furt na holky, vždyť na mě všechny letěj, to nebude těžký.
Takže tenhle rok budu pracovat na svojí nové pověsti Bradavického cassanovi. Jenom tak si prostě dokážu, že jsem na holky a že se mi nelíbí Remus. Kdyby jo, zkazil bych naše přátelství...a to fakt nechci. A ani nezkazím protože mě se přece NELÍBÍ.
Válčil jsem v hlavě. Po chvíli jsem taky odpadl
No páni, nějak jsem se rozepsala na to že je to první kapitola😅
Nevím jestli to bude někdo číst ale mě to baví psát takže v tom asi budu pokračovat. Sama Miluju povídky na Wolfstar😊 Jestli tohle někdo čte, prosím napiš mi to do komentářů abych věděla..😁
Tak u další Kapitoli Ahoj!
Ps:předem se omlouvám za chyby😂
ČTEŠ
Možná časem (marauders-wolfstar)
Fanfiction-DOKONČENO- -Na vlastní nebezpečí, byla to moje první fanfikce na wolfstar a zároveň i první příběh tady na wattpadu.....bude tam moře chyb a naprosto neoriginálních momentů... Nemám ale v plánu příběh předělávat, nechám to tak, jak to je a pokud sn...
