Možná časem (marauders-wolfstar)

32.

Drahý Remusi,
Doufám že se máš dobře. I když pochybuju že by ses měl lépe než tady...
James, Peter i  Sirius mi stále odmítají říct, proč si odjel. Dokonce jsem byla i za profesorkou McGonagalovou a profesorem Brumbálem. Ani u jich jsem ale neuspěla.
Hrozně mě to deptá!
Jak už jsem naznačila v předchozím dopise, Poberti jsou jako vyměnění. Nevím jestli ještě vůbec můžu říkat Poberti....
Občas mám pocit, že se snaží pokračovat ve své tuposti i bez tebe (To si neber osobně, jsi z nich nejrozumnější) ale už to není jak dřív. Sirius chodí po chodbách jako duch a přestal dokonce flirtovat s každou holkou která se na něj podívá. A taky táhne po cigaretách...
Peter se ho snaží rozveselit ale zatím neúspěšně....
Největší rána ovšem přichází u Jamese. Za ten měsíc co jsi pryč, mě ještě ani jednou nepozval na rande! No věřil bys tomu.
Nejvíc mě ale děsí to, že mi to trochu chybí...nevěřila bych, že tohle někdy řeknu....

Chybíš jim. A mě taky.
Chybí mi parťák na strhávají bodů a taky sedím sama na kouzelné formule...zrádče...

Remusi přísahám, že jestli máš v plánu se vrátit, tak to neprotahuj protože tě jinak promenim v tlustočerva. Pamatuju si to.
Vím, že my ti taky chybíme.
Nevím, co tady hraješ, ale rychle to ukonči. Měsíc už je dlouhá doba.
Nezahazuj nás...nebo mi alespoň řekni ten tvůj geniální důvod!

S láskou,
Lili a Bradavice.

PS: Opravdu by mě zajímalo, jak teď beze mě zvládáš lektvary. Budu se modlit aby váš dům ještě stál. :)

Remus se zrovna vrátil z Příčné ulice. Potřeboval nakoupit nové ingredience právě do lektvarů.. Bylo zvláštní, jak je tak známá ulice během roku prázdná.

Ještě ani neprošel brankou, a na rameni mu přistála malá sova s dopisem uvázaným k nožkám. Remus se divil že se k němu vůbec přiblížila. Většina zvířat vicítí, že je s ním něco špatně...

Usmál se nad Liliiným úhledným písmem. Psala mu každý týden a on ji poslušně odepisoval. Stali se z nich dobří přátelé. Jestli se teda pár dopisům dá říct přátelství...
V každém dopise zmínila Poberty. A při každém slovu o nich, se Remusovi zhoupl žaludek. Vypadalo to, že se opravdu změnili...

Jeho samolibá část se usmívala nad tím, že bez něj nejsou úplní....
Ta část ale nebyla ani zdaleka tak velká jako ta, která je postrádala.

Lili měla pravdu, chyběli mu. Každý večer si představoval, že právě prožitý  den mohl strávit s nimi, doma.
V Bradavicích.
I ona mu chyběla. Osobu jako Lili, by měl u sebe mít každý...

Rychle si setřel slzu, která mu osaměle sklouzla po tváři vždy, když četl nějaký z jeích dopisů.

I přez všechny sovy, které mu ze školy přišly, se cítil osamělejší než kdy jindy.
Jeho výčitky z odchodu vždy vzrostly, když si uvědomil, že Lili stále nezná důvod jeho odjezdu. Což vypovídá o tom, že Snape nejspíš stále drží jazyk za zuby. Opravdu tomu nerozuměl. Snape neměl důvod o tom mlčet.
Brumbál mu musel promluvit do duše asi opravdu hluboko...