Možná časem (marauders-wolfstar)

24.

,,Jamesi!" Zakřičel Remus na celý dům přez Siriusovo rameno.
,,Co tady děláš?" Zeptal se zmateně Sirius. ,,Nemyslíš že na to bych se měl ptát já? Vždyť to ty si říkal že budeš moct až na poslední týden. My s Peterem jsme tady už od minulého týdne-" ,,Siriusi!!!" Zaburácel brýlatý chlapec a srazil svého nejlepšího kamaráda k zemi. ,,Nazdaaar!" Smál se ze země Sirius a odvalil ze sebe Jamese. Remus nad nima jen stál a zadržoval smích.

,,Co tady děláš brácho?" Zeptal se James když se on i Sirius posbíraly ze země.
Sirius se nepatrně zamračil nad čerstvou vzpomínkou. ,,Už jsem tam s nima nevydržel dejchal stejnej vzduch ani minutu." Procedil mezi zubama. Kluci byli jediní, kterým se s rodinou svěřoval. To ale neznamená že by se do toho nějak hrnul. Většinou ale stejně neměl na výběr. Věděl že by to z něj stejně dostali. ,,Utekl si z domova?" 
Došlo Remusovi jako prvnímu. Neměl by se divit. Sirius si útěk sliboval....snad už od prvního ročníku. Do teď to ale všichni brali jako něco, co Sirius říkal aby si ulevil a aby se měli čemu zasmát.
Zdálo se to neuskutečnitelný.  Jsou dva tipy lidí: Ti, kteří by se na Siriusově místě podřídili silnějším. A pak ti kteří se vzepřou za správnou věc a stanou se tak silnějšími než kdokoliv jiný. Druhá možnost ale nese mnohem více rysků. Třeba přátele...
Sirius údělal správnou věc, která ale bude mít silnější následky než možnost špatná. To ale žádný z chlapců netušil.
Nebo spíš nechtěl tušit.
Ještě chvilku byli volní a nespoutaní.

,, Nemusel si do toho domu vůbec chodit. Vždyť víš, že jsem ti nabízel strávit tady celý prázdniny." Vyčítal mu James starostlivě.
,,A co tě k tomu dohnalo tak najedou?"
Zvedl tázavě obočí Remus.
,,Můj povedenej bratříček" prsknul rozhořčeně Sirius. Byl naštvaný jak na Reguluse tak na sebe. Hlavně na sebe. Protože právě Regulus byl důvod, proč obětoval prázdniny u Jamese a raději strávil třičtvrtě léta na Grimmuldově náměstí. Nepřipouštěl si to moc často, ale měl Reguluse rád. Kdysi si byli blízcí. Jako skuteční bratři. A on se těch vzpomínek nechtěl vzdát. Ukazovaly světlé části z dětství před Bradavicemi. Neměli takovou cenu jako vzpomínky na zážitky s Poberty, ale stále tam byli.
A Sirius se chtěl ujistit že matka nepřesedlá z něho na Reguluse. Chtěl na něj ještě chvilku dohlížet. Alespoň než si ujasní priority. Občas se totiž zdálo, že byl na Siriusově straně. Pak ale zavětřil matku a byl z něj ten dokonalý bezmozký syn. Opět.
Ale Sirius mu dával šance. A nejspíš by mu je dával dál kdyby neudělal... to co udělal.
,,A co konkré-" Remusovu otázku přerušil Sirius dřív než ji stihl dokončit. Sirius si totiž byl vědom toho, že jestli z něj někdo vytáhne podrobnosti, bude to Remus. A kdyby se to dozvěděl James, nejspíš by na jeho rodinu podal žalobu.
Kterou by neměl šanci vyhrát, samozřejmě.
,,Jamesi myslíš že vašim nebude vadit když tady do konce prázdnin zůstanu?"
,,Prosim tě, vždyť tě berou jako druhýho syna. Pochybuju, že by tě teď nechali přespat na chodníku." Uchechtl se James. ,,Krom toho tady nejsou" dodal.
,,To dost ryskujou, nechat ti barák napospas" zašklebil se Sirius a položil kufr i s koštětem do předsíně kde se začal zouvat. ,,Tady Remík na nás má dávat pozor." Poplácal James zmiňovaného po zádech. ,,Dostal jsem od paní Potterové přednášku, jak mi důvěřují a že kdybych tady nebyl tak by si radši vzali v práci volno, než tady nechat Jamese bez dozoru." Sirius obavy Potterových naprosto chápal. ,,Takže budoucnost mám jasnou" pokračoval důležitě Remus a koutky mu u toho cukaly. ,,Budu chůva!" Prohlásil hrdě. Sirius zapískal na prsty a James do toho Remusovi se smíchem gratuloval. ,,Vlastně je to ale skvělá kariéra. Budu jenom hlídat malý haranty, když bude nějakej moc nevychovanej, prostě ho sežerou a rodiče těch prcků mi budou ještě platit za moje služby" Počítal si na prstech výhody jeho budoucího povolání Remus. Předsíň teď řinčela smíchy. ,,Ne, fakt ale. Asi to bude můj osud když i Brumbál ze mě udělal prefekta. Asi mi chtěl dát nějakou praxi." Předstíral zamyšlení Remus. Sirius se na Jamese významně podíval a nastavil mu otevřenou dlaň. James zašmátral v kapse a neochotně do ní vtiskl pár zlatých mincí.
,,Náš malý Námesíčník je prefekt!" Zajásal Sirius. ,, To znamená heslo k prefektský koupelně!" Rozplíval se James. ,,Ne že by jsme to heslo nedokázali zjistit jinak, že" vypnul Sirius hrdě hruď. ,,Em..mohli by jste mi vysvětlit ten černej trh co tady právě proběhl?" ,,Ale Jistě! James se před prázdninama rozplíval, jak budou s Evansovou prefekti a jak se díky tomu zblížej a budou nejúžasnější pár v Bradavicích, a podobný slaďárny. No tak jsem ho uzemnil tím, že Brumbál ještě nemá demenci středního věku a že pro bezpečí Bradavic by z něj prefekta nikdy neudělal. A tak jsme uzavřeli sázku. Já sázel na tebe, James na sebe." Spokojeně se usmál Sirius.
,,Aha, no, bezva" řekl trochu zmateně Remus.

A tak ubíhalo léto. Žádný z Pobertů si ho nedovedl představit lépe. No představte si to: máte partu přátel. Takových před kterým jste schopni mluvit o všem, kteří jsou pro každou blbost a kteří si váží každé minuty s vámi. Svítí slunce. Ale ne otravně. Tak akorát. Touláte se teplými večery po ulicích a starší lidé kolem vás vzpomínají, jak oni byli nebo nebyli takoví jako vy. Jíte pozdě večer a děláte všelijaké průšvihy. Protože víte, že váš hezký kamarád je chůva a že to nenechá zajít moc daleko.
Ale jak se říká: za nejširším úsměvem největší bolest a tajemství.

Sirius:
Bože to byl zas nápad! Ale tak kdo by řekl že nákup jídla bude takovej problém...? Alespoň žijem. Většinu peněz co nám tady Potterovi nechali jsme sice utratili za čokolády... Ehm ehm, konkrétně jsme se nemohli já, James a Peter dohodnout jaký chipsy vzít, tak to Remus vyřešil po svým. Nebudu vám lhát. Nikdy jsem na Remusově obličeji neviděl výraz jaký měl když jsme ho našli před obchodem se dvěma košíkama plnýma čokolády.
Zmínil jsem se už, že Remus se zase změnil? Je fakt divný že během celého roku kdy jsme v Bardavicí nevidím žádnou velkou změnu a pak, když ho nevidím pět týdnů je zase jiný? Nebo se mi to zdá? Každopádně je pořád stejně hezkej... A přestal růst! Konečně!

Teď sedím v pokoji který mi v domě Potterů vlastně skoro patří. Většinou jsem spal v pokoji s Jamesem ale teď jsme čtyři a Jamesův pokoj zas tak velkej není... Takže teď spím v tomhle pokoji já s Remusem. A může za to James! Ale vlastně jsem mu docela vděčnej. Pořád přemýšlím o Regulusovi. Co když si teď bude matka vybíjet zlost na něm? Ale ne. Vždyť on je ten dokonalý syn! Přísahám že jestli se Remusovi kvůli mojemu dementnímu bratrovi něco stane...! ,,Co tady děláš?" Remus se opíral o rám dveří a s rukama křížem mě sledoval. ,,Jak to že když jsem prakticky pes, tak jim normálně čokoládu a nic mi po ní není?" Vypadlo ze mě. Ne ale teď vážně...umřu?!
,,Dávám ti tak ještě týden života" diagnostikoval to Remus a přisednul si ke mě na postel. ,,Fajn, takže hrob chci mít...v kuchyni v Baradavicích. A budeš mi na něj každej týden, Ne, každej den nosit kytky a zamilovaný psaníčka. Ale žádnou čokoládu! Měl by ses stydět, že seš posedlý něčím, kvůli čemu teď umírám!" Dramatický jsem se chytl za srdce. ,,Už vidím světlo na konci tunelu. Ta odporná čokoláda mě rozežírá za živa! Měl jsem tě rád, ale už je pozdě nevyčítej si to, nemůžeš za to. Teda jako můžeš ale to jedno..Je konec!" Do široka jsem rozevřel oči a svalil jsem se na postel. Na znamení úplně smrti jsem ještě vyplázl jazyk.
Zašilhal jsem na Rema a viděl jak se šklebí. ,,Odpočívej v pokoji" řekl a dvouma prstama mi zavřel oči. Které jsem ale hned na to zase samozřejmě  otevřel. ,,Pche! Ani slzu pro mě neuroníš!" Obvinil jsem ho a zase se posadil. ,,Doslova se dusím žalem" protičil ironicky očima.
,,Vlastně jsem ti chtěl říct že James s Peterem usli na gauči když se dívali na nějakej mudlovskej seriál. Takže bychom asi měli jít taky spát.."
Vzpomněl si Remus. ,,Fajn, půjdem spát" souhlasil Sirius. Sundal si triko a vlezl pod peřinu. ,,Nejspíš sis spletl postel." Zahuhlal Remus přez triko které si přetahovat přez hlavu. ,,Ani ne" ,,Merline, já tě nesnáším" ,,Toho si klidně nesnášej až do alelůja ale mě stejně miluješ" ,, Nejvíc.. Takže si mám vzít tu tvojí?" ,,To nebude třeba, ty jdeš spát ke mě" prohlásil Sirius a pohotově zatáhl Remuse na postel. ,,Nejspíš tě z tý postele v noci vykopnu." ,,Fajn vědět- Siriusi ty máš TetOvÁNí?"

***
Chápu, další kapitola o ničem ale bylo mi blbý přeskočit hned na školní rok...
Chtěla bych se dokopat k tomu vydávat kapitoly častěji... heh, ten se povedl! Ne ale vážně. No uvidíme..
Až a jestli vůbec někdy tenhle příběh dokončím, bych se chtěla pustit do překládání některých anglických fanfikcí na wolfstar. Některý jsou totiž fakt dokonalý☆○