Možná časem (marauders-wolfstar)

26.

Remus:
Že se něco děje jsem poznal tak, že mi Sirius už pět minut nepřipomněl  jak moc se nudí a že už tady jsme moc dlouho. Po zjištění, že se neválí v prachu na hromadě vyřazených učebnic jsem se po něm šel podívat. To že by si šel prohlížet knihy bylo totiž víc než nepravděpodobný.. Kdo by byl řekl, že takovej malej obchůdek jako tenhle, bude mít tolik zákoutí? Cestou jsem našel Petera umazaného od čokolády a Jamese s Lili, na které jsem prostě musel chvíli zírat. Nestává se často, že by spolu vedli konverzaci a Lili u toho na něj nekřičela.. Teď sice nevypadala moc nadšeně... Ale nekřičela! Sázím se, že James si samým blahem zapomněl rozcuchávat vlasy....
Nechtěl jsem Jamesovi pokazit něco, o co se snaží už od jedenácti a tak jsem s Peterem pokračovali v hledání sami.

Aby jste pochopili, není zrovna obvyklý, aby Sirius zmizel bez ohlášení. Naopak, většinou si dává záležet na tom, aby všichni věděli o jeho přítomnosti...

Znáte ten moment, když jsou mezi lidmi dvojčata, nebo hodně podobní sourozenci? Prostě vás to uhodí do očí. Přitáhne to váš pohled jako magnet, ať už chcete nebo ne. Je to nepřehlédnutelný. Stejné tak, jako bilo do očí to, že u jednoho z regálů, stáli dva kluci s naprosto identickou barvou vlasů, stejně světlým odstínem pleti a stejně světlýma očima, které byli u obou naplněné stejnou dávkou hněvu a zoufalství. A přesto byl každý jiný.
No řekněte, takovou dvojici těžko přehlédnete.
Jen z faktu, že bratři Blackovi jsou spolu v jedné místnosti plné lidí, se mi zhoupl žaludek.
Nedopadá dobře když se potkají ve škole na chodbě, natož tady mezi hromadou zvědavců. To jim ale zřejmě nedělalo starosti, protože se ani jeden neobtěžovali ztišit hlas.
A jestli je někde pohlíží Walburga, nemůžu zaručit že Sirius nebo Regulus přežijou.
Měl jsem nutkání tam jít a odtáhnout Siriuse někam hodně daleko. V uskutečnéní tohoto plánu mi ale zabránila ruka která zachytila můj loket před tím, než jsem mohl něco podniknout. Otočil jsem se a spatřil zelenookou Lili, která se snažila udržet mě i Jamese na místě. Peter jedl svoje žabky a pohledem hltal scénu před námi. Většině z toho, co jsem z hádky zaslechl jsem nerozuměl..
Regulus párkrát ukázal naším směrem což následovalo to, že ho Sirius ještě víc seřval. Pak se chvilku odmlčli a Regulus odešel ven z obchodu. Sirius ještě stihl sjet pohledem a seřvat přihlížející zákazníky a pak se otočil k nám. 

Sirius:
Když jsem trochu uklidnil svůj dech, vydal jsem se k ostatním.
Nejdřív jsem chtěl dělat jako by se nic nestalo, ale Regulusovu blbost jsem musel zpracovat trochu dýl.
Přiznávám že mě trochu potěšilo, když jsem uviděl že v Remusově očích se leskne starost...
Nechtělo se mi o tom ale mluvit. Musel bych to vzít od začátku, a to je ten rozhovor s matkou tehdy u večeře.
Možná bych to řekl Jamesovi, ale rozhodně ne tady. V Příčný ulici moc soukromí nenajdete..
,,Půjdu na chvilku ven..kdyby něco tak se sejdeme za hodinu U Děravýho Kotle." Řekl jsem dřív než se někdo z nich stačil nadechnout k jakékoliv všetečné otázce a vyšel jsem ven z obchodu. Byl čas oběda a kouzelníci a kouzelnice zalezli do Děravého kotle na nějakou ,mňamku'. Ocitl jsem se tak ve skoro prázdné ulici. Zabořil jsem ruce do kapes a rozešel se po chladivé dlažbě.
Jenom jsem šel, myšlenky mi probíhaly hlavou rychlostí blesku. Žádnou konkrétní jsem nemohl chytit, abych se na ní soustředil. Ve směs ale každá končila stejným závěrem: Mám za bratra blbýho, srabáckýho, tvrdohlavýho, sebelítostivýho idiota.
Mohl bych to nechat plavat, je to přece jenom jeho pitomý rozhodnutí.
Ale nejspíš jsem si opravdu přál, aby alespoň jeden člen mojí pokrevní rodiny byl na mojí straně..
A pak tady jsoz vzpomínky.

Do mojich jedenácti let, to byl můj nejlepší kamarád. Jediný kamarád. S ostatními dětmi jsme se setkávali jen na večírcích čistokrevných...
Možná nejhezčí vzpomínkou je, když mě při mém prvním odjezdu do Bradavic přišli Regulus a rodiče vyprovodit. Do té doby byli silně přesvědčení, že se dostanu do zmijozelu. Už v té době jsem projevoval jistě známky odporu, ale u Blackových se KAŽDÝ dostal do zmijozelu. Takže ať byl do té doby jakýkoliv, tak pak se změnil. No...já jsem jedinečný exemplář.
Ale vraťme se na nádraží. Tehdy, i přez matičin zákaz, běžel Regulus za vlakem, mával mi a dělal na mě legrační obličeje. To bylo jedinkrát, kdy porušil matčina zákaz. Nevím co mu za to provedla ale od té doby je stejný jako ostatní....Je Black.