Eren
,, Třeba Eren" pronese učitelka a ukáže na mě.
Co?? Proč já??
Já nechci, já nemůžu.
Neudržím se, tolik ho chci...
,,Copak, zlato??"
To né!! Armin si všiml mého zaraženého pohledu..
,,No-no..prostě je mi nesympatický. Nic víc" vykoktal jsem první, co mě napadlo a usmál se na něj.
Úsměv mi oplatil a něžně mi pod lavicí přejel rukou po stehně.
Bylo to moc příjemné. Mám dojem, že jsem dokonce trochu vzdychnul.
V tu chvíli jsem si ale všiml, že na nás celá třída může oči nechat.
Ale proč?? Co se stalo?? Něco mi uniklo??
Rozhlédl jsem se a spatřil učitelku s mírným úsměvem.
Až teď mi došlo, že stále čeká na mou odpověď.
,, Ano, provedu ho tady" odpovím tiše a zahanbeně. Červenám se snad až za ušima.
Jestli Všichni slyšeli jak mi Armin šeptá 'zlato' nebo jsem dokonce opravdu vzdychnul, máme co vysvětlovat..
Sakra, Armine, musíš si dávat větší pozor!! Řekl jsem svým vyčítavým pohledem, on jen smutně a zároveň omluvně sklopil oči.
Je tak sladkej, přece na něj nebudu zlobit, že mi dává najevo svou lásku.
Chytím ho pod lavicí za ruku a jeho obličej se okamžitě začne krabatit do drobného usměvu.
Udělá mi to radost, je tak dokonalý, dokázal bych na něj koukat věčně.
A je jen můj, můj Levi...Ne! Armin, Armin, Armin...
Opakuju si tiše v hlavě.
Jaktože jsem se spletl, to je tím jménem..Levi, to je přeci hezké jméno.
On je hezký prostě celý, neudržím se a můj pohled sjede k zadní lavici.
První koho vidím je Jean, za jeho velkou koňskou hlavou téměř zaniká krásný drobný Levi...
Po chvilce však Jean položí svou hlavu na lavici, asi jde spát...
A já ho spatřím. Leviho, má kamenný výraz, jako když jsme se viděli poprvé, díky němu hezky vynikají jeho šedivé oči v kterým se pomalu utápím...
Kouká na učitelku ale přijde mi, že je myšlenkami úplně jinde.
Na co asi myslí???
Levi
Slyšel jsem to, jak vzdychnul. To jak vzdychnul, kvůli tomu blonďákovi..
Jeho jemný sten mi pořád zní v hlavě, chtěl bych ho slyšet znova. Ale ne takhle. Chci aby vzdychal kvůli mně, chci aby se mnou neudržel, tak jako s ním.
Chci aby mu bylo jedno, že jsme na veřejnosti, prostě jen já a on a nic víc...nikdo jiný...
Jen já bych byl jeho svět a on zase ten můj..
Zasnil jsem se a zapřel jsem si hlavu o ruce, které udržovala školní lavice.
Potřebuju ho vidět, hned. Opatrně jsem se začal rozhlížet po třídě, ne že bych nevěděl kde sedí, jen jsem musel být nenápadný.
Jakmile jsem spatřil toho, po kom jsem teď toužil nejvíc, naše oči se střetly. Koukal na mě a já na něj, pomalu jsem přestával vnímat všechno okolo. A soustředil jsem jsem se jen něj. Na jeho okouzlující úsměv, na jeho dokonalou postavu, ale nejvíc na jeho smaragdové oči, které mi viděly až do duše...
Už když jsem ho viděl poprvé byly to právě jeho oči, co mě upoutaly a dalo by se říct uchvátily nebo snad dokonce okouzlily. Ano, to je to správné slovo, cítím se jako pod vlivem nějakého kouzla, krásného kouzla.
Eren
Podíval se na mě. Awwww...
Jeho ledové oči, kterých by se kde kdo na první pohled lekl, teď začaly pomalu roztávat. Bylo v nich vidět zmatení, úzkost, nejistota a jemný odlesk otrávení, zřejmě ze školy, no, to není čemu se divit, ale bylo tam ještě něco, něco, co je dělalo tou nejjemnější a nejkřehčí věcí i přes chladnost, která v nich očividně panovala.
Jeho oči jsou pro mě jako kniha, ale ne obyčejná povinná četba do školy, tohle byla ta kniha, kterou by jste dokázali číst stokrát a přesto by vás neomrzela, přesto by jste v ní pokaždé našli novou věc, co vás zaujme.
Jeho oči mě pohltily na tolik, že jsem si ani nevšiml zvonku, který oznamoval konec hodiny a začátek velké přestávky.
Z "transu" mě probraly až jeho ladné pohyby. Zvedl se, prohrábl si rukou vlasy a u toho se lehce protáhl, čímž vynikaly jeho svaly a dokonale vypracovaná postava. Byl tak roztomilý a zároveň tak zatraceně sexy, div že jsem neslintal.
Potom ještě nenápadně zívl a vydal se.... Směrem ke mě!?! Proč?? Všiml si snad mých hladových pohledů a pokud ano, vadilo mu to??
Mému polibku se nebránil, ale nejsem si jistý jestli to bylo jen díky zaskočení a překvapení, kterým pro něj můj polibek dozajista byl.
Když přišel dostatečně blízko...Bože, je tak blízko, mohl bych ho teď stáhnout do vášnivého polibku a... ,, Doufám, že jsi dobrý průvodce. Nemám rád zdlouhavé, nudné přednášky" přerušil bohužel nebo spíš bohudík moje zvrhlé myšlenky a mě konečně došlo, proč se hned po hodině vydal za mnou.
Mám ho tu provést a ukázat mu co a jak. A já debil si naivně myslel, že přišel kvůli mně, prostě a jednoduše kvůli mně.
,, Stejně tu nic moc není.." odpovím a pokusím se úsměv z kterého ale vyjde jen podivný úšklebek.
,, Tak jdeme.." tázavě se zeptá Levi, ach, jen to jeho jméno tak krásně hladí jazyk. Jak rád bych jednou sténal právě tohle slovo.
,, Počkám na tebe" křikne za mnou ještě zubící se Armin. A jo, Armin, málem jsme na něj úplně zapomněl, co je to se mnou?? Chovám se jak nadržená lehká puberťačka. Hladově hltám každý pohyb Leviho a přitom mám svého milého přítele, který mě upřímně miluje.
Tolik se stydím, ale nemůžu si pomoct. K Levimu mě něco silně táhne a je mezi námi zvláštní napětí.
Je to jako nějaká pouťová atrakce, když jsem blízko něj, ztrácím hlavu v oblacích a proudí mi krví adrenalin.
Chci ho, toužím po každém centimetru jeho na pohled hladké pokožky a jsem ochoten udělat cokoli si bude přát, jen abychom se spolu vyřádili. Je to vášeň, čisté fyzická vášeň a touha, která se, pokud bude souhlasit, výplní a nebude to trvat dlouho.
Levi
Procházíme chodbou a než vůbec stihne cokoli říct, přimáčknu ho ke zdi a dám ruku do výše jeho hlavy. Jsem viditelně menší než on, ale vím, že když na něj vytasím svůj vražedný pohled, poddá se mi, ostatně jako všichni.
Jeho oči vyděšeně a zároveň vzrušeně bloudí po mém těle a zastaví se u těch mých.
Jeho tváře naberou lehce nachovou barvu a na čele se mu vyrojí pár kapiček potu.
Je sakra sexy, ale já se dokážu ovládat.
Musím být chladný, tak jako vždycky.
Proto ho na místo polibku, po kterém prahnu, propálím pohledem a přiblížím se k němu.
Eren
Je blízko, hodně blízko. Sakra neoteplilo se tu??? Je mi nějaké horko.
Vypadá to že mě políbí, čekám na to, nedočkavě pootevřu pusu, ale místo polibku mě zamrazí jeho oči.
Které jsou teď chladnější než kdy jindy.
Nevím, co mi udělá, ale nebudu se bránit. Nedokážu racionálně myslet i když v tom většinou vynikám teď to nedokážu..
Teď poprvé nevím jak dál, nevím co mám udělat.
Uvnitř mě se perou dvě strany a já jen mlčky čekám, která z nich vyhraje a dostane se na povrch.
První je ta kterou jsem až do teď považoval za mé jediné pravé já a to mysl vzorného, inteligentního žáka, která křičí "uteč!! Jsi přece chlap!! Odstrč ho a pokračujte v prohlídce školy. Tvůj přítel je ten na kom ti záleží!!" a druhá strana, strana nadrženého umanutého zvířete, která mě začíná ovládat od našeho prvního setkání, křičící " no tak, teď máš příležitost. Vem si ho!! Je tvůj!! Můžeš mít to po čem toužíš, tak na co čekáš!?"
Nefandím ani jedné z nich a protože ani jedna není silnější než ta druhá, Jen stojím jak solný sloup a čekám, co přijde...
Levi
Stále mlčí a kouká mi do očí. Proč mě nelíbá...?? Nebránil bych se. Chci to. Poprvé to přece udělal, tak co je teď jinak??
Ne, nesmím na sobě dát nic znát, jsem chladný a bezcitný člověk, který nesnáší naprosto všechny na celém posraném světě a tenhle spratek není výjimkou.
Pokud mě ale teď nechce políbit proč to udělal před tím...
Neposledy se k němu přiblížím a vytáhnou se na špičky. Moje rty se téměř dotýkají těch jeho, přes to jak moc jsem teď vzrušený a nedočkavý, na sobě nedám nic znát a jen bez jakéhokoliv náznaku citu nebo zmatení položím krátkou otázku
,, Proč...??"
