Levi
,, Mimochodem já jsem Eren!!" Zakřičí ten spratek a odejde za ručičku s jiným spratkem, který vypadá spíš jako holka. Ale vzhledem k tomu, že mě ten...Eren před chvílí líbal, řekl bych, že bude na kluky...
Nojo, sakra!!! On mě líbal, ale proč??? A proč jsem se nebránil?? Nejsem přece na kluky, i když byl Eren celkem kus...Teda cože..???
Kruci, Levi seber se..!!!!
Nejen, že nejsem na kluky, nesnesu žádný blízký kontakt, natož pak třeba vztah...Jsem asexual. Nikdy jsem nikoho neměl a tak mi to vyhovuje...
A rozhodně to nezmění nějaký docela hezký spratek.
Už na to nechci myslet, prostě na to zapomenu, jako by se to nikdy nestalo.
Byla by to akorát další věc, co mě vytáčí...K tomu, abych byl vytočenej, mi bohatě stačí to, že mě moje kamarádka...No, kamarádka, spíš známá....Hanji donutila dodělat si střední školu.
Prý je to pro mé dobro...to jako vážně??? Sedět půlku dne mezi zasranýma spratkama a muset poslouchat nudné výklady.
Stejně už všechno umím...a co na tom, že nemám maturitu??? Je to beztak jen cár papíru..
Pozitivní je, že se na tu dobu, co jsem ve škole zbavím Hanji jejích otravných keců, jak si ničím život...
Ne že by jsme spolu bydleli, to už by mě dávno odvezli do blázince...
Ale neustále u mě straší a volá mi..
Štve mě a často přemýšlím, proč už jsem jí dávno neposlal někam...
Ale i když se mi to nelíbí, myslím, že znám odpověď...
Mám ji svým způsobem rád. Je jediná kdo se se mnou baví.. Jediná, co se mnou vydrží a dokáže snášet moje kecy, moje nálady, moje nadávky a celkově moje chování.
Ale já víc kamarádů nepotřebuji, stejně jsem nejraději sám.
Od toho incidentu ve škole...NE!!! Nesmím na to myslet!! Zakázal jsem si to...
No, prostě od školy se na nikoho upínat nebudu.
Od té doby jsem zazdil všechny svoje emoce a city.
Můj kdysi rozesmátý obličej vystřídala ledová maska, která mě provází celým životem..
Ani si nepamatuju kdy jsem se naposledy usmál.
Ale je mi bez toho všeho líp, nic mě netrápí, ani nerozhodí..
Tedy kromě nepořádku. Fuj, nesnáším, nepořádek!! Nic mě nedokáže tak naštvat jako neuklizená místnost.
Naštěstí tahle škola vypadá zatím celkem pořádně. Zatím...Ještě jsem neviděl třídy.
Měl bych do třídy přijít až na druhou hodinu, nevím proč, ale nijak mě to netrápí..
Mezitím si mám promluvit s ředitelem, ale už před ředitelnou stojím skoro čtvrt hodiny a nikde nikdo.
Ne, že bych nutně potřeboval s někým mluvit, já jsem celkově radši ticho, takový ten tichý typ, ale další věc co nesnáším je nedochvilnost.
,,Dobrý den" uslyším náhle a otočím se, za mnou stojí nižší muž bez valsů, přestože vypadá staře, neřekl bych, že je o moc starší než já. Usmívá se na mě dokud se mi nepodívá do očí, v tu chvíli jeho úsměv ztuhne a vystřídá ho vážný výraz, s kterým si mě opatrně prohlíží.
Už jsem slyšel, že můj pohled děsí, nevěděl jsem, že tak moc, ale kvůli někomu jako je on rozhodně nehodlám měnit výraz, který je stejný už tolik let...
,,Dobrý.." odpovím na jeho pozdrav po nějaké chvíli.
,,Já jsem Levi Ackerman, mám tu ode dneška nastoupit do třetího ročníku" pokračuji po krátké odmlce, když nic neříká.
,,Ale ovšem, očekával jsem vás. Já jsem ředitel této školy Dot Pixis"
Řekne, opět se mu na tváři rozráží úsměv a podává mi ruku.
Jeho ruku přijmu, i když je mi to hodně nepříjemné. Nedokážu to popsat, je mi nepříjemný jakýkoli lidský kontakt. Nesnesu ani přátelské objetí, na což teda Hanji nebere zrovna ohledy.
Podání ruky dokážu vydržet, ale byl bych rád kdyby se to obešlo bez něj.
I když kdyby mi ruku podal Eren, možná, že...Sakra, ten spratek mi vážně uvízl v hlavě. Musím na něj zapomenout. Snad ho nebudu moc potkávat. A když jo, prostě budu dělat, že se neznáme.
Ano, to je ideální. Celkově si tu nehodlám s nikým bavit, jde mi jen o dokončení školy. Rozhodně nestojím o nějaké navazování kontaktů.
,, Jen pojďte dál" vyruší mě hlas a Pixis mi pokyne rukou do místnosti, která by měla být podle všechno ředitelna.
Ztvrdnul jsem tam skoro půl hodiny. Byl tak strašně ukecanej, přísahám,že jsem se musel držet, abych mu do tý jeho ukecaný huby nenarval jeden z těch nekonečna papírů, které jsem musel podepsat.
Nastupuju přece do školy, netrénuju podpisy. Podle mě si jen snažil vybít svojí frustraci z toho, že musí každoročně podepisovat haldy vysvědčení.
Mám dojem, že by mě tam snad ještě držel, kdyby mě nevysvobodilo zvonění, které ohlašovalo přípravu, neboli 5 minut do začátku další hodiny.
V tu chvíli pronesl ,,Jéje, to to ale uteklo" a zasmál se. "Jak komu..."
Chtěl jsem dodat, ale včas jsem si to rozmyslel. Přeci jen chci tu být za vzorného.
A drzost by mi k tomu asi moc nepomohla. Ještě tak, aby mě vyhodili i z týhle školy.
Teď jsme na cestě do třídy, kde mám teď trávit většinu svého času, po dobu, co budu ve škole.
Když konečně najdu svoji třídu už zvoní. Trvalo mi ji najít dlouho, ale přiznávám si, že to bylo tím, že jsem Pixise neposlouchal, když vysvětloval kudy mám jít.
Ale stálo mi za to, nevnímat jeho otravný hlas.
Pomalu zaklepu a vejdu. První co mi padne do oka překvapivě není prach na parapetu, i když je ho tam teda, jak nasráno...
Moje oči místo toho spočinou na NĚM. Je to Eren. To je ten spratek, kterého jsem se chtěl zbavit. No, bezva...Teď ho budu potkávat téměř každý den.
Ale na druhou stranu, uvidím každý den jeho krásné smaragdové oči, které mě už na první pohled tolik okouzlily.
,,Ehm, ehm..." Přerušila mě učitelka, stojící v čele třídy. Měla vlasy sestřižené do delšího mikáda, které se barvily do světle zrzavé. Byla celkem mladá, ve věku asi jako já. Ale narozdíl od ní, já nemůžu na ty spratky křičet a umravňovat je. Já musím sedět mezi nimi a držet hubu.
Tsss.... čím dál tím víc lituju, že jsem sem nastoupil a to je teprve první den.
,,Já jsem třídní učitelka této třídy Petra...." Dál už jsem jí neposlouchal.
Projel jsem si pohledem celou třídu, ale opět jsem se zastavil u Erena.
Je vážně tak hezký??? Ano je...je sakra hezkej a štve mě to.
Nikdy se mi nikdo nelíbil a nepřitahoval mě..
Kromě...Ne!!! Už na to prostě nebudu myslet!! Rychle se v duchu okřiknu a začnu znova vnímat slova učitelky.
,,...Budeš sedět v zadní lavici" ukáže prstem na volné místo vedle kluka s koňskou hlavou, který na mě tupě zírá a mává mi. Debil...
,,Ještě se nám představ" pobídne mě.
Kouknu na ní pohledem 'to jako vážně' ale když vidím, jak mě tiše pobízí pohledem...
,,Jmenuju se Levi Ackerman a budu chodit sem do třídy" tím ukončím moje 'představování' .
Učitelka na mě stále kouká, ale když jí dojde, že už nic říct nehodlám, koukne opět po třídě a řekne ,,Po hodině tě školou provede nějaký žák...." Stále se rozhlíží a zastaví se...To ne!! U Erena...
