Levi
"víš co?? Nechce se mi už tvrdnout ve škole. Nechceš jít někam jinam?"
Tak tohle jsem posral. Copak to zní jako pozvání na rande?? Teď to vypadá, že už prostě chci být pryč že školy. Ale tak to není.
Já chci být hlavně s tebou, Erene. Je mi jedno kde, klidně bych že školy už nikdy neodešel, kdybych tam mohl být s tebou.
Eren
"Jasně, půjdeme se někam projít" souhlasil jsem s Levim. Čerstvý vzduch mi určitě pomůže najít slova.
Navíc... Líbí se mi ta představa jít někam s ním. Samozřejmě jen jako kamarád...
"Kde vlastně bydlíš? " Pokusil jsem se trochu odlehčit situaci. Je vidět, že není úplně ve své kůži, ostatně tak jako já.
"Kousek odtud, stačí jen projít tímhle parkem" Ukáže na park, nacházející se před naší školou. "A ty?" opětoval mou otázku. "Ne úplně nejblíž, je to asi 6 zastávek autobusem směrem k centru, ale já stejně radši chodím pěšky"
"A proč tě to vlastně zajímá?? " zaskočí mě. "Abych tě mohl chodit v noci sledovat" zavtipkuju, snad to pochopí.
Divně si mě prohlíží, asi to nepochopil... Lidi, co mě neznají často nechápou můj smysl pro humor. Tak teď jsem to zkazil, chci se mu omluvit, že jsem ho vyděsil a vyděsím ho víc. To jsem ale inteligentní...
"Hele... Promiň, já to tak nemysl... " začnu s vysvětlovaním než mě přeruší "nene, v pohodě... Vlastně bych do tebe řekl, že jsi úchyl"
Podívám se na něj... Myslí to vážně?? Sjedu mu pohledem ke rtům, nemyslí, cukají mu koutky. To se mi ulevilo.
Navážeme oční kontakt, v tu chvíli už se smějeme oba.
Konečně zmizelo to napětí, přestal jsem si několikrát v hlavě přehrávat každé slovo než ho řeknu na hlas, myslím, že i Levi se uvolnil.
"Hele asi už půjdu domů, je večer... Co že jsi mi to chtěl říct??" Otázal se Levi.
Večer?? No jo, už se začíná stmívat. Uteklo to taak rychle. Je mi s ním moc hezky. Konečně jsem se o něm něco dozvěděl. Vím jak je starý, je mu 25, to přece není tak velký věkový rozdíl, jen 7 let, to by jsme spolu klidně mohli být.
Vyprávěl mi o svojí práci a nejlepší kamarádce Hanji, taky o tom proč se zase rozhodl studovat. Jen řečím o minulosti se vyhýbal, o dětství a o tom proč vlastně nikdy nedostudoval. Nebudu lhát, zajímá mě to, ale nebudu vyzvídat, když o tom nechce mluvit. Neznáme se zas přece zas tak dobře, třeba mi to řekne až se sblížíme.
Levi
Proč neodpovídá?? Rozmyslel si to?? Dnešní den byl moc hezký. Povídali jsem si, dlouho jsem si s nikým nepovídal tak dlouho. Bylo to... povznášející. Zapomněl jsem na svoje trápení, smál jsem se, po tak dlouhé době jsem se zase upřímně smál. Copak to necítí stejně? Není se mnou rád?
"Co jsi mi chtěl říct, Erene??" jeho jméno zní tak hezky.
Eren
No jo, co jsem mu chtěl říct? Pořád jsem nenašel vhodná slova. Chci se mu omluvit, ale nebylo by lepší na těch pár polibků prostě zapomenout? Teď jsem si přece povídali, jen kamarádsky povídali. Nebylo to divný ani trapný. Co když se zase vrátí trapná chvíle, když o tom zase začnu mluvit?
"Nech se překvapit, doprovodím tě domů a řeknu ti to až tam" usmál jsem se něj. Budu mít alespoň trochu delší chvíli na rozmyšlení.
"No... Teda nevím, jestli úplně chci, abys věděl mojí adresu... " prohlásil Levi a zrychlil krok. "Proč ne? Pak ti budu moct posílat dopisy" dohnal jsem ho a chytil za rameno, aby mi neutíkal. "Dopisy, jo?? Jsi ale romantik... " podíval se na mě. "Copak? Romantika tě nebere? Zrovna jsem ti chtěl utrhnout kytku" udělal jsem na něj psí oči. "Já radši kupovaný... Víš kolik lidí sem chodí venčit psy?? " Levi zastavil. Rozhlédl jsem se. Stáli jsme před
polorzpadajícím se panelákem.
"Tady bydlím" ukázal Levi na okno, které vypadá, že každou chvíli v. Tak tady bydlí? Copak je na tom vážně tak špatně? Souhlasím s jeho kamarádkou, potřebuje lepší práci. Co se mu asi stalo, že musí bydlet tady? Nepřijde mi jako člověk, co by se na všechno vykašlal a měl by skončit tady.
"Erene... " vytrhl mě z přemýšlení Levi. "Já se ptám na posledy... Co jsi mi chtěl říct??" zvědavě se na mě otočí.
A je to tady... "No... Vlastně jsem to zapomněl. "to jsem nechtěl říct. Ale asi to tak bude lepší. Teď jsme jenom kamarádi a nechci se vracet k tomu, jak jsme se poznali. Určitě už na to zapomněl a stejně by o tom nechtěl mluvit.
Levi
Zapomněl? Lže. Rozmyslel si to. Mám se mu teda svěřit já? Je to dobrý nápad? Možná bych si to měl líp promyslet než něco plácnu a všechno zkazím. Teď už jsme si přece bližší, někam ho pozvu, třeba zítra, na opravdový rande.
"Dobře... Tak ahoj... A kdyby sis náhodou vzpomněl, dej mi vědět" zamával jsem mu na rozloučenou a začal v kapse hledat klíče. "Ahoj. Jo a Levi... " otočil si mě k sobě. Lekl jsem se. "Jaká kytka já tvoje oblíbená? Já jen, abych věděl jakou ti teda koupit." usmál se na mě.
Vážně mi chce koupit kytku? Ne, jasně, že ne. Dělá si srandu. Nebo ne? Chvíli jsme na sebe jen mlčky hleděli, ale pak jsem udělal něco, co bych do sebe v žádném případě neřekl.
Eren byl jen malinký kousek ode mě, a tak stačilo jen málo a já spojil naše rty.
