Levi
Máme se sejít po škole.
Dokončíme, co jsme začali...
Jsem se jist, že tím nebyla myšlena pouze prohlídka školy.
Zbývají ještě čtyři hodiny, čtyři dlouhé hodiny než opět budeme spolu sami.
Všechno utíká tak pomalu bez něj a zároveň tak rychle, protože vím, že ho uvidím.
Musel jsem se zbláznit. Ano, jsme blázen, blázen do něj.
Je to jako tenkrát, ale teď mi ho nikdo nesebere, nedovolím to.
"Ale on má přítele" připomene mi můj, tak moc otravný, vnitřní hlas.
Tentokrát má ale pravdu, on má přítele. A já... Co jsem pro něj potom já..??
Milenec..?? Ne, ani to ne, nic jsme spolu neměli.
Já jsem...Nic, jedno velké nic.
Ale ten jeho přítel, sakra, je mi na nic, když si vzpomenu na jeho usměvavou tvářičku.
Každopádně to mezi nimi nebude zas tak vážný, když líbal mě.
Kdyby ho miloval nepodvedl by jej. Skřípe to mezi nimi, určitě.
Jen nemá dost síly se s ním rozejít, teď touží po mně, tak jako já po něm. Jeho nemálo chtivé polibky, které patřily jen mně, o tom svědčí.
Eren
Hodiny ubíhaly jako minuty. Ani jsem se nenadál a už byl konec vyučování.
Nestihl jsem si ani pořádně promyslet, co přesně udělám.
Jak jsem si slíbil Armina nepodvedu, ale pokud Leviho uvidím, proboha, jen to jméno mě neskutečně vzrušuje.
Vrhl bych se na něj, naprosto bych přestal myslet, jako pokaždé, když jsem blízko něj.
Můj mozek přestane fungovat a nade mnou přebírá vládu moje tělo, jenž touží po jediném, po Levim.
,, Armine, počkej, motá se mi hlava" řeknu rozklepaně, když mě táhne za ruku s sebou na oběd.
Ano, dostal jsem brilantní nápad. ,,Co je ti, zlato??" zeptá se vystrašeně a přivine mě k sobě.
Mám pocit, že náš vztah dnešním dnem přestal být tajemstvím.
,,Je mi dnes celý den divně a teď mě rozbolela hlava" postěžuju si.
,, Musíš okamžitě domů a do postele" odpoví soucitně a nekompromisně. ,,Ale já ještě musím.." ,, žádný takový, domů a hned" přeruší mě.
Můj plán zatím vychází, no, zatím...
,,Musím provést toho nového kluka" řeknu hlasitě, aby to přes jeho poučování, co a jak, bylo slyšet.
,,Já to udělám" prohlásí odhodlaně a už si to štráduje k Levimu. ,, Doma hned do postele" křikne na mě ještě a zamává mi na rozloučenou.
Můj plán vyšel a já můžu spokojeně odejít domů, aniž bych potom litoval.
Lhal jsem sice, ale lhát někomu je furt lepší než ho podvést.
Levi
Zahlédl jsem Erena, ale odešel normálně domů. Místo něj tu teď přede mnou stojí to blonďaté pako. Ten jeho nevinný výraz, sakra, dělá mi problém jednu mu nevrazit, a to hodně velký.
Dávno už jsem sice nikomu neublížil, dávno. Naposledy když jsem zmátil toho zmetka, který to udělal. Toho který...Do hajzu, Ne!
Zakázal jsem si na to myslet, tohle bylo naposledy. Marně si nalhávám. Není to tak dávno, co mě to zžíralo celé dny.
,,Eh...Ahoj" vytrhne mě z myšlenek ten spratek. Ale upřímně, jsem mu za to vděčný.
,,Nazdar, kde je Eren?" Propálím ho svým proslulým ledovým pohledem.
,,N-no.." zakoktal se, pche...a já se bál, že začínám ztrácet svoji image.
,,No..??" Čekám než se vykoktá a nepřestanu ho pražit svým zrakem.
,,Je mu špatně, tak mě poprosil jestli bych..." Opět se zasekne.
Dojde mi, že myslí doukázat školu. Ale baví mě ho takhle dusit, takže zábava pokračuje.
,, Vymáčkneš se nebo to z tebe mám vyždímat??" Zeptám se otráveně, ve skutečnosti se ale bravurně bavím.
Začal se i potit, skoro se divím, že se nesesypal. Ale co..?? Vždyť jsem nic neudělal, nemůžu za to, že se chová jako holka.
Ve vztahu s Erenem je určitě dole. Já ale budu nahoře, s tím počítej, Erenku. Řeknu si v hlavě a mírně se pousměju nad tou představou.
To ale toho pablba vyleká ještě víc než můj vražedný pohled a sklopí oči.
Když se nemá k tomu, že by mluvil, dořeknu to já.
,,Chceš mi doukázat školu" neptám se, došlo mi to, jen to konstatuji.
,, Ano" přitaká nejistě.
,,Tak hele spratku, nevím co ti jebe, ale jsi ze mě posranej až za ušima, takže já si počkám na Erena. Na záchod trefím, to mi prozatím stačí" vyjeveně na mě kouká, ale jen přikývne a rychle utíká pryč.
Celkem roztomilý...
