Eren
,, Lásko, vzbuď se" řekl jsem co nejjemněji, jak jsem dokázal, abych ho moc nevylekal. Je rozkošný, když spí.
Ano, možná mám na víc než je on..ale moc si rozumíme, vždycky jsem byli dobří kamarádi. Už od páté třídy jsem k němu, ale cítil něco víc...tehdy jsem to však neuměl popsat, ani teď by mi to moc nešlo, kdyby na to neexistovalo, to krásné slovo...LÁSKA
Až když jsem a ním trošku zatřásl, začal pomalu otevírat oči. Byl tak roztomilý.
Když se konečně probral, zahleděl jsem se mu do jeho krásných očí. ,, Dobré ráno, zlato" řekl jsem, když mě konečně začal vnímat.
Taky jsem byl strašně rozespalý, ale museli jsme se začít připravovat. Dneska je první školní den. Do školy se netěším, ale je krásně hřejivý pocit, že ho budu moct mít každý den při sobě.
Oblékl jsem se do něčeho trochu slušnějšího, chvíli jsem se upravoval v koupelně, abych se mému zlatíčku líbil, a pak jsem ho šel naposledy a trochu na poslední chvíli vzbudit.
,, Hola, hola, škola volá" řekl jsem a začal jsem se smát. Když ani to nepomohlo prostě jsem mu sebral peřinu, v tu chvíli se rychle vymrštil z postele a začal se klepat. ,,Co děláš?" řekl mezi drkotáním zubů a já se neudržel a začal se nahlas smát.
,,Vstáváme, Armine" řekl jsem, jako by to bylo úplně jasné a ono bylo...
,,No, haha" dotčeně prohlásil a protočil panenky.
Převlékl se v celku rychle a už jsme byli na cestě do školy.
,,Jesli mě takhle budeš budit často, nejspíš jsem u tebe spal naposledy"
Řekl Armin s plnou pusou, ještě totiž dojídal snídani. ,, To nejspíš tak, jako tak" posmutněl jsem, byla to pravda.
O našem vztahu nikdo neví, vůbec nikdo, chováme se jako kamarádi, jen když jsme spolu sami vyjadřujeme si lásku...
Je mi to líto, ale nedá se to jinak, naši rodiče by to nejspíš neschválili a lidi ve třídě, ti už vůbec ne...
A co teprve moje sestra Mikasa, mám ji rád, ale chová se ke mně jako k dítěti, přitom už je mi 17.... Nedovolí jediné holce se ke mně přiblížit a kdyby zjistila, že jsem na kluky, nemohl bych mít snad už ani kamarády..
Když Armin uviděl můj smutný výraz, dal mi pusu na tvář a chytl mě za ruku. Trochu jsem zčervenal, nikdy jsme se nedrželi za ruce na veřejnosti.
Ale bylo to roztomilý 😍😍
Ruku v ruce jsme šli až na roh školy, kde jsem ho, ač nerad, pustil a pospíchali jsme do šatny. Jdeme trochu pozdě a hned první den...Armin měl dřív vstávat, ale jemu to nedokážu vyčítat, takže jsem počkal než se převlékne a chtěli jsme vyrazit do třídy.
Armin si ale ještě něco zapomněl ve skříňce, a tak jsem na něj čekal. Najednou jsem zaslechl zvonění. Je hodina?? Sakra!! Musíme jít ,, dělej, Armine!!" Zakřičel jsem a začal utíkat do třídy.
Byl jsem rozrušený, nejsem úplně ten nejvzornější, ale i tak bych byl rád první den ve škole včas. Pospíchal jsem do třídy a nedával pozor na cestu, proto jsem omylem vrazil do nějakého kluka. Vlastně ne, jen tak nějakého, byl neuvěřitelně krásnej.
Nikdy jsem ho tu neviděl. A rozhodně nevypadá jako prvák, přijde mi dokonce i o trochu starší než já. Že by nováček??
,,Dávej pozor, laskavě" štěkl a propálil mě vražedným pohledem. V tu chvíli moje oči spočinuly na jeho překrásné postavě. V tuhle chvíli byl stejně vysoký jako já, ale to bylo tím, že stál o pár schodů výš. Kdyby jsme stáli vedle sebe, byl by tak o hlavu menší.
Na to jak byl malý, z něj respekt přímo vyzařoval.
Měl krásně vysportované tělo, byl....sexy.
,,Co čumíš!?"
Řekl a až v tu chvíli jsem si uvědomil, jak blbě na něj zírám.
Bylo mi trapně a moje tváře se pomalu barvily do červena.
Náhle si přede mě klekl a začal zbírat moje učebnice, které se rozlétly všude okolo.
Chtěl jsem mu pomoct, přeci jen to byla moje vina. Ale než jsem se nadál, už mi všechny učebnice podával, úhledně srovnané na sobě.
Natáhl jsem ruce, abych si je od něj vzal, ale místo toho jsem se prostě neudržel...
Přitáhl jsem si ho do jemného polibku. Jeho chladný, prázdný pohled vystřídalo překvapení, ale nebránil se.
Nespolupracoval, ale neodstrčil mě.
Měl tak úžasné rty, krásné měkké.
Byl to krátký, jemný polibek. Byl ale neuvěřitelně krásný a vzrušující.....
Když jsem se od něj odtrhl, vzal jsem si učebnice a koukl se do jeho, už zase ledových, šedivých očí.
Mlčky jsme na sebe hleděli a nikdo se neodvážil promluvit.
Oba jsme jen stáli, ticho mezi námi přerušil až Armin, který už se vracel od skřínky ,, Jdeme, Erene, už zvonilo"
Chvíli jsem na něj jen koukal, proklínal jsem se za to, co jsem právě udělal. Vždyť já ho podvedl, s nějakým náhodným klukem, kterého dnes vidím poprvé. Jsem příšerný přítel, miluju ho, opravdu ho miluju. Nechápu co to do mě vjelo, ale kéž by to byl ten nový kluk...teda co??? Ne, na to nesmím myslet, Armin je moje láska, dokonale si rozumíme. Nikdy jsme se nepohádali, není jediný důvod chtít někoho jiného.
Popadl jsem Armina za ruku, asi abych mu ukázal, že někoho mám, že o něj nestojím, že to byl omyl.. Bohužel opak byl pravdou, chtěl jsem ho, ne, to je slabé slovo, toužil jsem po něm.
Nevím proč, ale každá buňka mého těla měla chuť na něj vlítnout a ukázat mu, co je to ráj...
Nakonec jsem se udržel a rychle jsem s Arminem odešel pryč.
,,Mimochodem, já jsem Eren!!" Zakřičel jsem na něj, bůh ví proč?? Možná jsem doufal, že se spolu začneme bavit a potom třeba i něco víc....
