Levi
Sezení u psychologa trvalo snad věčnost. Vrátily se mi všechny ty vzpomínky. Bolelo to.
Nevím, jestli to pomohlo... I psycholog řekl, že se uvidí až časem. Pochválil mě za to, že jsem mu to dokázal říct. Jako bych potřeboval pochvalu... Tss...
Ale bylo to těžký, to vzpomínání. Musím říct, že mi bylo mnohem příjemnější předstírat, že se to nestalo.
Už mám domluvený další sezení. Doktor mi to domluvil tak rychle, že jsem ani nestihl nic namítat. Trochu mě to štve, ale co?? Hanji bude pyšná.
Čekala v autě před nemocnicí a už z dálky na mě mávala a volala. Pro Boha, nemůže mlčet?? Já ji přece vidím...
"Tak coo?? Jaký to bylo?? " Upírá na mě rozzářené oči. "Fajn... " Moje odpověď ji zřejmě nestačila, ale co čekala? Nerad se zpovídám.
Celou cestu domů jsme mlčeli. Nevadilo mi to. Dneska už jsem mluvil dost. Když jsme dorazili, Hanji už nevyzvídala. Rozloučili jsme se a já zůstal sám, sám se svými myšlenkami.
Udělal jsem si jídlo, nemohl jsem přestat myslet na Erena. Na mladýho kluka, který mi během jednoho dne rozhodil celý život. Díky němu jsme začal vzpomínat, vzpomínat na všechno to špatný, ale i na to nejlepší, na lásku. Teď bych rád znovu cítil všechny ty emoce, všechnu tu bolest, jen abych znova mohl zažít LÁSKU.
Venku se začalo stmívat, natáhl jsem si budík a rozhodl se jít spát, přeci jen zítra jdu do školy. Trochu se bojím, bojím se usnout. Nechci znova prožívat tu hrůzu...
Únava mě ale přemohla a upadl jsem do říše snů.
Eren
Nemůžu uvěřit, že nepřišel do školy. Vyhýbá se mi? Určitě. Proč jinak by nepřišel? Mohlo mu třeba jen být špatně... To by byla ale velká náhoda. Tomu nevěřím. Je to jasný, zkouší se mi vyhnout.
Ale nedivím se mu... Kdo by se mi nevyhýbal? Vždyť jsem si s ním něco začal, přestože už mám přítele. To se přece nedělá. To mu nemůžu dělat. Vždyť ani nevím jestli mě chce, vždycky jsem si přece začal já... Možná se jen bál... Možná ho děsím, proto nepřišel.
Až ho uvidím, musím se mu omluvit. A už se o nic pokoušet nebudu. Nebudu nikomu ubližovat, ani Arminovi, ani Levimu.
Ani jeden z nich si to nezaslouží.
Levi
"Crrr" Nesnáším zvuk budíku, mám z něj husí kůži. Hodím po něm polštářem, aby už byl zticha. Protáhnu se a podívám se na hodiny, nechce se mi do školy... Chci se vrátit do práce, tam se sice vrátím už příští týden, ale jen na poloviční úvazek. Hanji sice říkala, že bych se měl věnovat jen škole, že se o mě postará. Ale to nepřipadá v úvahu, nejsem neschopnej, dokážu si vydělávat sám. Nakonec mě přemluvila, že si vezmu volno alespoň první týden školy.
Upravil jsem se a vydal se na cestu.
Nechce se mi, tak moc se mi nechce... Každým krokem ke škole jsem víc a víc rozhodnutý, že se otočím a vrátím se domů.
Ale nakonec jsem opravdu došel až ke dveřím třídy. Teď už je otevřít a spatřit ho, Erena. Chci ho vidět, chci aby on viděl mě. Chci mu říct, že po něm toužím.
Pomalu jsem otevřel dveře, hned jsem se začal rozhlížet po třídě. Eren seděl na svém místě ve druhé lavici i s tím jeho otravným přítelem. Mluvili spolu, smáli se. Proč, Erene, proč? Proč se nemůžeš takhle smát se mnou? Nemáš přece radši jeho... Vždyť si ho podvedl, se mnou. Já jsem ten, komu bys měl věnovat svůj vřelý úsměv.
Ani se na mě nepodíval. Pročpak ne? Nevšiml si mě? Nebo si mě jen nechce všimnout...?
Než jsem si to stihl rozmyslet rozešel jsem se k jeho lavici. Oba kluci se na mě otočili. Mlčel jsem. Nevěděl jsem co říct.
"Ahoj, Levi. Potřebuješ něco" Obdaroval mě úsměvem ten zakrslej blonďáček, Armin??
Co mám na tohle jako říct?? 'Ano, potřebuju, potřebuju lásku tvého přítele, asi jsem se do něj zamiloval, nemůžu bez něj žít, nech mi ho, prosím.'
"Vlastně nic.... Teda... Pořád se v týhle škole úplně nevyznám, takže... Bych asi potřeboval dokončit prohlídku... Abych trefil domů, žejo... Jinak by to bylo špatný, musel bych tu zůstat a nikdo nechce bloudit ve škole... " Pro Boha, co to melu?? Pokusil jsem se usmát.
"Jasně, po škole před třídou. Tentokrát už slibuju" zazubil se na mě Eren.
Usmál se, on se usmál, na mě se usmál. Do tvaří se mi nahrnula krev, tak jsem radši jen přikývl a šel si sedout do své lavice.
Eren
Tak jo, ukážu mu školu a omluvím se mu. Chci se s ním alespoň kamarádit, přeci jen tu nikoho pořádně nezná. A já mu alespoň budu na blízko.
Levi
Škola utekla rychle, až příliš rychle. Teď už stojím přede dveřmi naší třídy. Během prohlídky školy chci Erenovi všechno říct... Ale co všechno?? Já sám nevím. Chci mu říct, že mi na něm záleží. Že ho mám rád, moc rád... Že jsem se asi zamiloval...
Ale bojím se, každou vteřinou mi srdce buší rychleji a hlasitěji. Co mi na to asi řekne? Jsem jako malá poblázněná holka, vždyť jsem ho viděl asi dvakrát. Může to vůbec být láska? Dal mi pusu, což už jsem hodně dlouho nezažil... Možná jen dobře líbá a já si to pletu s láskou.
Ale to že na něj nemůžu přestat myslet, že se mi kvůli němu vrátil ten sen a že jsem kvůli němu ochotný být znova zranitelný... Co jiného by to mohlo být??
"Em.. Levi, v pohodě?? " Mává mi Eren rukou před očima, nějak moc jsem se zamyslel. "Jo, jasně... V pohodě" snažím se zakrýt rozpaky nervózním úsměvem.
"Tak pojď za mnou, nejdřív tam" ukáže na konec chodby. Já ho jen mlčky následuju. Postupně procházíme celou školu. Musím se ale přiznat, že moc neposlouchám.
Přemýšlím... Jak začít? A kdy? Mám mu to říct hned? Ne, to je blbost nechám ho domluvit. Takže na konci prohlídky? A není blbý mu něco takovýho říct ve škole? Měl bych ho někam pozvat? Ale šel by se mnou vůbec někam?
Sakra, mám hlavu plnou otázek. Nevím, jak se takové věci říkají, nikdy jsem to nedělal. Ferlanovi jsem se chtěl svěřit, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Co když se úplně ztrapním a Erena to odradí? Nebo si bude myslet, že si dělám srandu a naštve se...
"Tak to je všechno, tady je už jen východ ven, ale toho už sis předpokládám všiml" zasměje se Eren. Tak teď. Teď musím začít.
" Takže.. Konec prohlídky??" ještě se ujistím. Eren kývne hlavou.
"No...vastně bych ti rád ještě něco řekl... " znervózněl jsem.
Co mi chce říct? Třeba totéž, třeba mě má taky rád. Eren už se začal nadechovat, aby začal mluvit ale skočil jsem mu do řeči "víš co?? Nechce se mi už tvrdnout ve škole. Nechceš jít někam jinam?"
