Na zem kapala krev. Pansy Parkinsonová se dokázala soustředit jen na tupou bolest v obličeji. Chvíli bylo vše rozmazané, cítila se malátně, pak se jejím tělem rozlil adrenalin. Nejraději by se dala do souboje, ale věděla, že je to marné. Otřela si krev do rukávu košile, narovnala se v zádech a vydala se chodbou pryč. Dobře ti tak... Nebude se litovat! Byla nad věcí, byla se vším smířená. Rozhodla se, že bude silná ve své slabosti. Když už nemohla být šťastná, tak ty tragédie ponese pyšně a s hlavou vztyčenou.
Kráčela chodbami hradu jako v mrákotách. Možná to bylo šokem, možná bolestí. Svět vnímala jen tak zpola. Cítila záškuby v celém těle, ale nemohla s nimi bojovat. Jinak své tělo ovládala dokonale, Pansy Parkinsonová měla dokonalou sebekontrolu. O to bezradněji se nyní cítila. Jdi dál, prostě jen jdi dál, říkala si v duchu. Přála si už být ve zmijozelské společence, nebo ještě lépe - chtěla být zahrabaná ve své posteli. Přebolí to. Prospí se do krásy. Tím si byla jistá. A o víkendu to zapije se svými spolužáky. Dá si vodku a na chvíli bude celý svět v pořádku.
Málem vrazila do vysoké postavy, která se vynořila zpoza rohu. Vzhlédla jen krátce. Tak trochu tušila, kdo by se v tuto dobu nacházel ve stejné části hradu.
,,Dobrý večer, pane řediteli," pozdravila a chtěla pokračovat v cestě.
,,Co se vám stalo, slečno Parkinsonová?" otázal se Snape, který sledoval její zakrvácenou tvář. Znovu se zastavila. Zahleděla se na své boty. Cítila, jak jí krev pomalu stéká k hornímu rtu, ale před Snapem se styděla otřít si ji do školní uniformy. Na jeho otázku pohodila rameny. Nechtěla o tom mluvit. Navíc věděla, že by se hned rozplakala, kdyby jen myšlenkou zavadila o svou současnou situaci. Zvládala to, když nad tím nepřemýšlela a když o tom zarytě mlčela. Snape pochopil, že se odpovědi nedočká. Uvažoval. Vypadala otřesně. Možná měla zlomený nos.
,,Když vás pošlu na ošetřovnu, dojdete si tam?" zeptal se a věděl naprosto přesně, co mu nejkrásnější a nejkrutější dívka ze Zmijozelu odpoví.
,,Zmijozelští nechodí na ošetřovnu... kromě Draca," odvětila Pansy slabým (ale odhodlaným) hlasem. Napadlo ji, že kdyby se i Draco vrátil do školy, nemuselo se tohle dít. Proč se vracela, když věděla, že její přátelé už nepřijdou? Snape se zamračil. Znovu zvažoval.
,,Pojďte za mnou. Ošetřím vám to."
,,Ale..." začala a vlastně netušila, co poví. Chtěla se vymluvit, zmizet, neřešit to. Ale slova teprve hledala.
,,Já se neptal, slečno Parkinsonová," pronesl nesmlouvavě. Nechtěla se s ním dohadovat. Byl to přece jen ředitel. Navíc se cítila slabě a zlomeně. Pansy Snapea následovala do ředitelny.
Naproti pracovnímu stolu měl celou stěnu plnou poliček s lektvary. Pansy stála u dveří a čekala na instrukce. ,,Posaďte se," řekl Snape a svlékl si hábit. Pansy se polekala, málokdy Snapea viděla jen v černé košili. Zdálo se jí to nepatřičné, přitom o nic nešlo, nedělal nic zlého. Vyhrnul si rukávy. Pansy si mezitím sedla na židli. ,,Potřebuji, abyste seděla na stole," pravil Snape. Pansy se zběsile rozbušilo srdce. Byla zmatená, nechtěla být zmatená.
,,Pane?" hlesla tázavě.
,,Potřebuji vám vidět na tvář. Kdybych se k vám skláněl, stínil bych si," vysvětlil. Pansy vstala a vyhoupla se na pracovní desku stolu. Upravila si sukni, aby neodhalovala příliš, což bylo ironické - většinou se snažila vypadat vyzývavě a ráda ukazovala svá bělostná stehna. Přemýšlela, jestli tu Snape někdy měl nějakou studentku... na stole.
,,Odpověď je ne, slečno Parkinsonová," pravil Snape a donutil ji mírně zvednout hlavu. Sklopila zrak, styděla se mu tak zblízka koukat do očí. Obzvlášť poté, co ji načapal, jak přemýšlí o tom, zda měl poměr s nějakou studentkou. Zakázala si nad tím přemýšlet! Už takhle to bylo trapné.
,,Bolí to?" zeptal se a začal jí sahat na kořen nosu. Pansy sebou škubla, to byla dostačující odpověď. Snape zmírnil tlak, kterým se jí dotýkal. Další doteky už byly tím pádem skoro bezbolestné. Postupně prohmatal její nos a došel k závěru, že nos není zlomený. ,,Bude stačit lektvar na hojení ran. Není to nic vážného," ujistil ji.
,,To je dobře. Už jsem se bála, že nebudu tak krásná jako předtím," zavtipkovala prázdným hlasem Pansy. Na to nic Snape neřekl.
,,Proč jste se na tento školní rok vracela, slečno? Měla jste možnost mít dokončenou docházku díky dostatečně dobrým známkám z minulého roku."
Pansy si tuto otázku taky pokládala často, skoro pořád. ,,Chtěla jsem cítit, že je to zasloužené."
,,A?"
,,Je to čím dál horší," přiznala Pansy.
I wish I wasn't such a narcissist
I wish I didn't really kiss the mirror
when I'm on my own
Oh God! I'm gonna die alone
