Hunger games:Nezabiješ

Dvě rány z děla

Bála jsem se. Popravďě kdo by se nebál, že? Chopila jsem se vesel a veslovala k ostrovu , který se objevil na obzoru. Veslovala jsem asi hodinu když tu jsem uslyšela křik. Asi dvěstě metrů ode mě byl člun s holkou ze čtyřky. Do jejího člunu narážel žralok a ona ho mlátila veslem. Moc jí to nešlo a ve mě hrklo. Z náhlého popudu jsem se k ní rozjela a začala ho taky mlátit. Po chvíli uplaval a ona se napřímila a promluvila.

"Díky jedenáctko. Já jsem Daisy."

Usmála jsem se.

"Ahoj Daisy já jsem Stephanie."

Pak jsme se začaly smát. Mohlo jí být dvanáct. Rozhodla jsem se to risknout.

"Nechceš spojenectví?"

Usmála se.

"Jo. Já jedu na ten ostrov. Jdem?"

Přikývla jsem a chopily jsme se pádel. Každá svých, samozdřejmě. Po chvíli jsme dojely na pláž a vytáhly své čluny. Daisy ke mě přistoupila.

"Kolik máš vody?"

Usmála jsem se.

"Na vodu mám udělátko."

Zamávala jsem jí s tím sítkem před obličejem a pak mě něco napadlo. Vytáhla jsem tu píšťalku nebo co to bylo a ukázala jí to.

"Nevíš co to je?"

Usmála se a přikývla.

"To je delfíní píšťalka. Víš delfíni jsou chytří a krotcí. Když na tu píštalku zapískáš měli by připlavat."

"Díky."

Najednou se ozval křik a rána z děla. Pak smích asi tří lidí. Bylo to dost daleko, ale nechtěly jsme nic riskovat, tak jsme se vrátili zpět do člunů a pádlovaly pryč. Asi za deset minut se ozvala další rána z děla. Přestaly jsme pádlovat a přirazily k sobě. Promluvila jsem.

"Kdo si myslíš že to byl?"

Zvedla ramena a posmutněla.

"Nevím. Snad profíci."

Pak jsme se najedli a něco řešili. K večeru jsme si sedly a koukaly na nebe.

"Máš nějaké sourozence?"

Zeptala se mě a já zavrtěla hlavou.

"Ne a ty?"

Přikývla.

"Sestru a bratra. Oba starší."

Najednou se nebe rozsvítilo a začala hrát hymna Kapitolu. Na nebi se objevily obličeje  těch dvou z dvanáctky. Osmnáct. Ještě sedmnáct zemře.