"No doprčic."
Ujelo mi a dech se mi zrychlil. Ne tohle ne. Děvčata předemnou utvořily uličku a já pomalu vykročila s hlavou hrdě nahoru. Musím vypadat silně jinak se ze mě stane lovná zvěř. Pomalu jsem vystopila na podium a cestou jsem měla co dělat abych nespadla. Každý schod byl velká překážka. Srdce jsem měla v žaludku. Moderátorka, Klee se myslím jmenovala mi podala ruku a pomohla mi nahoru. Až teď jsem si všimla chlapeckého splátce, mohlo mu být dvanáct a byl celý rozklepaný. Má ledová logika začala pracovat. Ne tenhle to stopro nevyhraje. Stála jsem na pódiu a koukala do davu. Viděla jsem moje rodiče, plakali. Pak jsem uviděla Bena, měl v očích taky slzy. Moderátorka promluvila.
"Tak tu máme splátce za jedenáctý kraj Stephanie Feerovou a Matta Polhora. Úspěšné hladové hry a nechť vás vždy provází štěstěna."
Ozval se chabý potlesk. Nebylo čemu tleskat. Dva mírotvorci mě chytli za rameno a odvlekli do justiční budovy. Zavřeli mě do nějaké místnosti a já čekala. Asi po pěti minutách se otevřely dveře a dovnitř vstoupili moji rodiče. Padla jsem mamce do náručí a plakala jsem. Ona taky. Přistoupil ke mě táta a pohladil mě po hlavě.
"Vyhraješ to, určitě."
Přikývla jsem a trochu jsem se usmála. Máma se na mě taky usmála.
"Jsi chytrá. Víš co dělat. Vyhraj to."
Usmála se a objala mě. Pak jsem objala tátu. Do místnosti vstoupili do místnosti a odvlekli je. Ještě než odešli zakřičela na ně.
"Mám vás ráda."
Pak jsem si sedla a přemýšlela. Z toho mě vytrhl až příchod Bena. Když se za ním zavřely dveře padla jsem mu do náruče. Objímali jsme se a on mi zašeptal do ucha.
"Prosím vyhraj to. Prosím ty to zvládneš. Jsi chytrá."
"Dobře. Pro tebe. Miluju tě Bene."
Usmál se.
"Taky tě miluju. A budu na tebe pořád myslet."
Políbil mě. Líbali jsme se dlouho. Pak se otevřely dveře a oni ho vlekly pryč. On se na mě naposled usmál a zavolal.
"Miluju tě."
Když se dveře zavřely, padla jsem na kolena a zašeptala.
"Taky tě miluju."
Pak už nikdo nepřišel. Teda až na vojáky co mě šli odvést do vlaku. Vedli mě skrz plné nástupiště ke vlaku do kapitolu. Otočila jsem se a podívala jsem se na svůj rodný kraj s vědomím že ho už asi nikdy neuvidím. Pak jsem nastoupila do vlaku.
ČTEŠ
Hunger games:Nezabiješ
Fiksi PenggemarStephanie je šestnácti letá dívka z jedenáctého kraje, a má obrovský strach z hladových her. Ví ale, co má dělat v případě že bude vylosována. Teorii má v malíku,ale co praxe? Co když ji vylosují?