Hunger games:Nezabiješ

Setkání

Otevřela jsem velmi pomalu oči. Ležela jsem ve své posteli ve výcvikovém centru. Posadila jsem se a v boku mě mírně zabolelo. Zmateně jsem zamrkala a pak nevěřícně zašeptala.

"Já žiju?"

Místo odpovědi jsem slyšela jen hluk ventilace.

"Já vyhrála?"

Řekla jsem už nahlas, ale stejně nevěřícím hlasem. Najednou se otevřely dveře a mě uhodilo do obličeje ostré světlo. Ve dveřích stála Klee a Tark. Klee se ke mě rozběhla a pak mě objala. 

"Tys vyhrála Stephanie."

Já jen tupě koukala za její rameno na Tarka, který mi ukazoval palce nahoru. Klee si všimla mého výrazu a opatrně se zeptala.

"Zlatíčko co se děje?"

Já se na ni podívala.

"Klee, já chci domů."

Tark ke mě přešel.

"Já vím. Stephanie teď tě ale čeká ještě jedno vystoupení."

Já sklopila zrak.

"Proč?"

Tark se usmál.

"Chtějí vidět svého vítěze."

Očividně nepochopil otázku.

"Ale proč."

Tark pochopil a naznačil Klee aby odešla. Ona tak udělala a on si sedl ke mně na postel.

"Stephanie poslouchej. Protože si tím Snow drží všechny pod palcem. Bojí se ho. Rodiče musí své děti vidět umírat a nic s tím neudělají. Jednou se snad objeví někdo kdo mu to zatrhne, ale ty víš jak se chovat. Víš co musíš udělat aby tě Kapitol měl rád."

Já se smutně usmála.

"Jak si to zvládl ty?"

On vstal a přešel ke dveřím.

"Těžko. Je tu někdo kdo by s tebou chtěl mluvit."

Já na něj mrkla.

"Leesley?"

On přikývl a odešel.

_________________________________

"A nyní prosím přivítejte vítězku letošníku Hladových Her Stephanie Feerovou!"

Já se nadechla a pomalu vešla na podium. Na sobě jsem měla dlouhé modré šaty a vlasy měla do drdolu. V tom jsem měla připnuté perly. Modrá, barva letošních Her. Když jsem vešla na podium ozval se šílený křik a já nasadila úsměv. Jak moc jsem chtěla domů. Sedla jsem si do křesla pro vítěze a zamávala do davu. Ceasarovi trvalo asi pět minut než diváky uklidnil. Poté následovalo snad nekonečná sumarizace Her a já se na to všechno musela koukat. Potom ale následoval rozhovor. Bavili jsme se až do chvíle, než začal Caesar mluvit velmi tajemně.

"Stephanie co kdybych ti řekl, že pro tebe máme překvapení?"

Nenápadně jsem se předklonila.

"Jaké?"

Caesar se tajemně usmál a sál ani nedutal.

"Všichni jsme ti fandili Steph, ale určitou zásluhu na tom má ještě jedna osoba a ty to víš. Osoba ke které si se otočila vždy, když si byla v úzkých."

Nelíbilo se mi kam tím míří.

"Caesare?"

On vstal a promluvil do davu.

"Dámy a pánové, prosím přivítejte Benedicta Ceera!" 

Málem jsem omdlela. Oni ho sem opravdu přivezli! Nadechla jsem se a podívala se směrem kterým Caesar ukázal. Dtál tam on, v obleku s modrou kravatou.

"Panebože!"

Ujelo mi, zahodila jsem veškerou etiketu a rozběhla se k němu.

"Bene!"

Vypadal trochu zmateně, ale i tak mě objal a otočil ve vzduchu.

"Stephanie. Ty jsi vyhrála!"

Postavil mě na zem a pohladil po obličeji.

"Miluji tě."

Zašeptal a já ho jen políbila. On mě chytil za ruku a promluvil.

"Už nikdy tě nepustím."

AAAAA to je cute :D Skoro bulím.... :D