Submit yourself! || Larry | A/B/O

Chapter 23

Procitnu do ticha narušovaného pouze slabým vrčením motoru. Ani rádio nehraje, což je zvláštní, protože si pamatuji, že když jsem usínal, hrálo.

Z Londýna jsme vyjeli něco málo po sedmé hodině, takže se mi nesmíte divit, že jsem nebyl vyspaný úplně do růžova.

Usnul jsem hned během první půlhodiny potom co jsme vyjeli a možná to bylo to nejlepší, co se mohlo stát, protože jsem tak nemusel čelit té celé dlouhé cestě plné nudy a přemýšlení.

Když si zívnu a pořádně promnu oči, neúmyslně na sebe tak upoutám pozornost alfy za volantem.

"Dobré ráno." Prohodí alfa, nespouštějíc zrak z vozovky.

"Ráno? Kolik je hodin?" Zamručím a pokusím se na sedačce co nejvíce protáhnout a změnit tak polohu.

"Tři čtvrtě na dvanáct. Odhaduji, že v Doncasteru budeme tak za necelou čtvrt hodinu." Oznámí mi a já přikývnu.

"Stavil jsem na benzínce, ale nechtěl jsem tě budit, takže jsem ti vzal jenom vodu a müsli tyčinku." Pokračuje a podá mi ze dveří láhev vody a následně i nějakou cereální tyčinku s bílou čokoládou.

Když se naše prsty neúmyslně dotknout při podávání tyčinky, tváře se mi zbarví nachovou barvou. Jsem rád, že alfa musí dávat pozor na silnici a nemá čas mě nijak pozorovat.
Zamumlám rychlé vděčné díky a tyčinku rozbaluji.

"Chtěl jsem se tě také zeptat, jestli máš tušení, kde se tvůj otec během dne pohybuje." Nadhodí alfa s upřeným pohledem před sebe.

Zapřemýšlím, ale kromě místa jeho práce nemůžu na nic přijít.

"Myslím, že vím kde pracuje." Řeknu nahlas, jakmile spolknu sousto.

Alfa se na chvíli zamyslí a pak povídá.
"Potřeboval bych něco lepšího. Nechodí třeba někam na kávu? Nějaké místo kde se zastavuje po práci?" Zmuchlám obal od tyčinky a strčím jo do kapsy od mikiny s tím, že ho později vyhodím.

Vzpomenu si na den, kdy mě táta jako mladšího vzal do práce. Kromě obědové pauzy nikam nechodí.
No jistě, Oběd! Vždy chodíval o obědové pauze do blízké restaurace. Nevím ale, jestli se to za tu dobu nezměnilo.

"Chodí do restaurace na oběd. Dva bloky od budovy kde pracuje." Řeknu nejistě a zkontroluji, jak se na to tváří.

"Skvěle. Víš kde to přibližně je?" Zeptá se Harry, když mineme ceduli s nápisem Doncaster.

"Trefím tam, ale adresu neznám." Odvětím a zase se odvrátím ke krajině za okýnkem, která mi je více než povědomá. Rozeznávám domy a části města i přes to, že bydlím na druhé straně města.

"Jsme ubytováni v hotelu Earl of Doncaster, znáš ho?" Zeptá se alfa a podá mi vytisknutý papír s potvrzenou rezervací v hotelu. Také si všimnu, že se pomalu přibližujeme k centru.

"Slyšel jsem o něm." Zamumlám potichu a očima rychle projedu obsah papíru.

Earl of Doncaster je jeden z těch novějších a vybavenějších hotelů tady v Doncasteru. Nikdy jsem tam nebyl, ale párkrát jsem ho míjel.

Zarazím se nad jednom zarezervovaném pokoji.

"Myslel jsem, že budeme mít pokoje dva?" Protáhnu větu do otázky a otočím se na alfu.

Když trochu nadzvedne obočí, trochu se zastydím, protože hotelové pokoje nejspíše nebudou nejlevnější.
Na druhou stranu se mi nemůžete divit.

"O tom jsem nepřemýšlel." Zamumlá po chvilce Harry.

"Ne, není to problém, jenom jsem myslel-, myslel jsem, že by to asi nebylo nejideálnější." Řeknu zatímco si v klíně hraju s prsty.