Píseň ledu

53. Kapitola - Plány do budoucna

Kontaktovali mě. Ač jsem v přesně v tohle doufal, byl jsem šokován, že se nás rozhodli podpořit. Hlavně u Jezdců. Nedokázal jsem se cítit špatně, když jsem všem jejich tajemství vyzradil. Zaútočil jsem na jejich slabé místo. Bylo to podlé, nečestné. Přesně jako to, co oni udělali v minulosti Fänikům. Jednalo se o to, co situace vyžadovala. Tohle byla válka a my by jsme Guarena sami neporazili. Nemohl jsem chtít po dětech a zmrzačených, aby šli do boje, ve kterém by dozajista všichni zahynuli. Fäniliamu a hlavně Písni ledu by to nic dobrého nepřineslo. Nemyslel jsem si, že bych to po nich vyžadoval, i kdyby tu byla nějaká šance na úspěch, což momentálně nebyla.

Netrvalo dlouho a museli jsme se přesunout. Guaren měl v horách špehy. Hledal nás. Měl jsem vytypovaná nějaká vhodná místa, ale do nekonečna to jít nemohlo. Byl to náš první den v nové lokaci – Vodopády Dayeru. Místo navozovalo pocit klidu, když se stříbřitá voda jako proud drahokamů tříštila o kameny. První to byla princezna Eladora. Upřímně nevím, jestli jsem byl zklamaný nebo jestli jsem ucítil úlevu, když se to byla ona a ne král. Lingart byl nemocný, takže jednat s ním by bylo složitější. Možná pověřil svou dceru, aby s námi komunikovala.

Když jsem se ale zjevil ve své ledové podobě uprostřed jejího pokoje, dozvěděl jsem se, že tomu tak není. Eladořin otec se k nám připojit nehodlal. Čekal jsem, že mi to zkrátka oznámí, ale starší žena mě překvapila. Hodlala se i přes zákaz svého otce zapojit do války. Potěšilo mě to, ale byl tu malý problém. Král rozkazoval armádám. Bez jeho svolení, nám princeznina ochota k ničemu nebude. Neberte mě špatně. Byl jsem opravdu rád, že nám chtěla pomoci, ale tady se hrálo se života. Jedna osoba navíc nám Guarena zastavit nepomůže. Princezna mě ale ubezpečila. Lidé byli nespokojení. Všichni věděli, že jeho mysl není v pořádku. Byl právoplatně král, ale království udržovala Eladora. Alespoň do takové míry, do které jí bylo umožněno. Král se proti ní mohl kdykoli postavit a ona se s tím zatím dokázala vypořádat. Ne ale teď, když byla Tirpie v tak vážném nebezpečí z Guarenovi strany. Bylo tu pár lidí, kteří byli stále loajální vůči jejímu otci. Většina však už věrnost projevovala k ní. I tak se mi to ale nezdálo. Něco takového by znamenalo vzpouru.

Bylo tu řešení. Něco, čemu se říkalo Ganar. V podstatě se jednalo o značení mírumilovného sesazení krále, pokud byl svou radou shledán nevhodným pro vládu. Místo něho na trůn usedl jeho dědic. Mělo to však háček. V radě byla většina lidí placena králem. Jeho sesazení by pro ně nebylo výhodné. Tirpie je v ohrožení? To nevadí! Hlavně, že si napakuji kapsy! Některé lidi zkrátka nechápu. Zeptal jsem se jí, jak se hodlá s tímto problémem vypořádat. Většina obyčejných lidí chtěla krále z trůnu. Pokud jich přesvědčí dostatek, rada nebude mít žádné jiné východisko. Názor deseti lidí, rady nebo ne, nemohl převážit názor sta lidí. Alespoň v to Eladora doufala. Už plánovala spojení přerušit, když jsem se neudržel a zeptal se:

,,Je tu nějaký konkrétní důvod, proč se tvůj otec nechce dostat do křížku z Guarenem?" Uvědomil jsem si svou chybu a rychle dodal: ,,Má paní?" Formalita se mi zdála na jazyku těžká, nepřirozená. U Marike jsem nic takového dělat nemusel. Bylo snadné na to zapomenout. Při pomyšlení na mou přítelkyni mě zabolelo u srdce. Byl to téměř měsíc, ale její smrt pro mě nebyla nijak snáze únosná.

Princezna se na mě zahleděla. Vypadala zamyšleně, jako kdyby zvažovala, zda mi to má říct nebo ne. Nakonec si ztěžka povzdechla. Otočila se ke mně zády a promnula si kořen nosu. Opět se ke mně obrátila.

,,Guaren je můj bratr." Vydechla urychleně. Bylo to, jako by mě někdo udeřil do břicha. Guaren byl vlastně princ Guaren?! Ten zmizelý princ byl Guaren?! Moje myšlenky se musely ukázat v mé tváři, protože začala vypadat trochu nejistě. Myslela si, že udělala chybu.

,,Já jen... je to neočekávané, to je vše." Její výraz naznačoval, že mi ne úplně věřila. ,,Vám to nevadí, má paní? Bojovat proti rodině?" Otázal jsem se a doufal, že to nevyznělo troufale.

,,Já a můj bratr jsme... nikdy jsme si nebyli příliš blízcí. Nedostávali jsme se do kontaktu často, měli jsme rozdílené zájmy, přátele, sny. Stal se Jezdcem, když jsem ještě byla mladá. Bylo mi 10 let, když odešel. Věděla jsem, že jeho Výběr neproběhl naprosto hladce. Nedokázala jsem si představit, že by se to mohlo tak zvrtnout. Je rodina. Ale já mám povinnosti vůči svému lidu. Hodlám je respektovat. Ten chlapec, který byl mým bratrem, to nejspíš již není. Rmoutí mě to,Weriti. Ale pokud si musím vybrat mezi svou zemí a Tím, kým se Guaren stal, nebudu váhat." Řekla to s jistotou a upřímností, a i když jedna část mého já mě varovala, že si to ještě může rozmyslet, ta druhá jí věřila. Rozloučila se s trochu znepokojivými slovy. Udělá, co bude potřeba, aby se vojáci v čas dostali do Baryer.

Jezdci se ozvali asi o týden později. I když se jim to příliš nelíbilo, vymohl jsem si Doniinu přítomnost. Při jednání s nimi jsem potřeboval někoho, komu mohu věřit. A moje sestra se mi zdála, jako ta nejvhodnější volba. Nejspíš se ozvala čestnější stránka ostatních Jezdců. Mistři se nakonec museli podvolit. Řekli, že do boje nebudou brát ty, co ještě nezavršili výcvik. V tomto rozhodnutí jsem je otevřeně podpořil. Zajímali se o situaci na naší straně. Řekl jsem jim pravdu. Zranění se zotavovali, ale na bojiště brzy napochodovat nemohou. Drtivá většina bojeschopných Fäniků zemřela při obraně svého domova. Mistři vypadali čím dál víc nejistě, když jsem jim vysvětloval, co jsou t Kai-ham, popisoval Guarenovi schopnosti. Řekl jsem jim proto, že máme podporu království. Neřekl jsem krále a neřekl jsem princezny, takže jsem nelhal a přitom neriskoval, že by se Jezdci pokusili mluvit do Ganaru. Po tomto odhalení, to vypadalo, že se alespoň trochu uklidnili. Teď jsem si ale nemohl dovolit ztratit jejich podporu a tak jsem, i přesto, že jsem v sobě byl velice zklamán, použil proti nim jejich slabinu.

Teď se jen budeme vyhýbat Kai-ham a čekat, než pomoc dorazí k horám. Naplánoval jsem si další spojení, s princeznou i Jezdci zvlášť. Až dorazí blíže, budeme plánovat, co dál pohromadě. Snad do té doby Guaren neodhalí Jádro. Snad se do té doby Fänikové i astra zotaví. Platilo to i o mně. S povzdechem jsem přerušil spojení a vydal se zpět k nedalekému táboru. Měl jsem své lidi, kterým jsem musel pomoci.

Anarita! Omlouvám se, že minulý týden nevyšla kapitola. Připravovala jsem se na slohovou práci. Čeština je jediný předmět, s kterým mám větší problémy, takže mi na tom záleželo. Blížíme se ke konci rapidním tempem! Děkuji Vám moc za Vaši podporu!

Potěší komentář nebo hlasování!