Cute boy [NamJinMin] CZ

1.

Warning!! Abuse, strong language, cursing
Jimin's pov:
Probudil jsem se doma ve své posteli. Všechno se zdálo být tak jak mělo. S úsměvem jsem se protáhl a přešel ke skříni. Docela dlouhou dobu jsem vybíral, co si vezmu na sebe.

Nakonec jsem si vybral černé úzké kalhoty, bílé tričko, černo-žlutou kostkovanou košili a přes to černou koženou bundu. Tričko jsem zastrčil do kalhot a ty jsem upevnil páskem. Ještě jsem si vzal modrou beanie, která měla na sobě nějaké doplňky. 

Podíval jsem se na sebe do zrcadla. Musel jsem uznat, že mi to slušelo. 

Sešel jsem dolů po schodech. Ani jsem se nezastavoval. Kolem otce se válely různé lahve od alkoholu a matka nikde nebyla. 

Rychle jsem si obul boty a odešel do školy. Sice jsem tam byl většinou mezi prvními, ale koho to zajímalo. Nikoho. 

Nikdy jsem nebyl ten oblíbený. Ale mně to nevadilo. Dokázal jsem se zabavit i sám. 

Vešel jsem do třídy. Jediný, kdo tam seděl, byl ten divný kluk, co má úsměv jako králík. Všude měl svaly a holky se za ním otáčely. Ale on se s nikým nebavil. Jako já. 

Mile jsem se na něj usmál, snažil jsem se být přátelský, ale... Úsměv mi neopětoval. 

Posmutněl jsem a posadil se na své místo. Vytáhl jsem si svou oblíbenou knihu a začal si číst. Malý princ. Docela jsem se začetl, že jsem si ani nevšiml, že zvonilo na první hodinu a že už přišel nás učitel na matematiku Min Yoongi.

Nejpřísnější učitel na škole. Vypadal děsivě. Dokonce jsem se ho i bál. Rychle jsem sbalil knihu a hodil ji do batohu, abych se vyhnul poznámce.

"Tak, třído. Jelikož se vám nechci dneska tolik věnovat, protože na vás nemám náladu, máte volnou hodinu. Ale nechci slyšet nikoho ani pípnout, rozumíte?" Podíval se po třídě a všichni přikývli.

Znovu jsem si vzal knihu a pustil se do čtení.

Hodina utekla strašně rychle. Zazvonilo na přestávku, ale já stále seděl a četl si.

Najednou jsem ucítil na své hlavě něco mokrého. Podíval jsem se nad sebe a uviděl, jak na mě jeden z mých spolužáků, Felix, lije vidu. A ničí tak i mou knihu.

"Co sakra děláš?!" Vyjel jsem na něj a cítil potřebu brečet.

"Snad bys neplakal, zlatíčko." Usmál se sladce, ale já ho nevnímal. Popadl jsem své věci a utekl na záchody ke čtvrťákům. Tam mě hledat nebudou. Když jsem byl ve druháku.

Zamkl jsem se v jedné kabince a začal popotahovat. Chtěl jsem tak moc sklouznout do mysli mého malého já, ale nešlo to. Nemohl jsem. Ne ve škole.

Najednou se dveře od záchodů otevřely a já uslyšel naprosto cizí hlasy.

"A tak jsem mu řekl, že by bylo dobrý, kdyby zmlknul. Chápeš to? On se do mě chtěl navážet, ale to ať si nemyslí, že by mu to prošlo." Řekl jemný hlas.

Zaposlouchal jsem se do jejich rozhovoru.

"No jo, ale víš co se říká. Co se škádlívá," řekl druhý hlas, který jsem poznal. Pan profesor Min Yoongi.

Uslyšel jsem zvonek. Nechtěl jsem vylézt, určitě tu ještě byli. Což jsem poznal podle jejich hlasu, že si znova povídali.

Najednou mi omylem vypadla knížka z ruky, což udělalo dunivý zvuk.

"Slysel jsi to? Někdo se chce asi ulít z hodiny." Zasmál se neznámý hlas. Popotáhl jsem a rychle si knížku vzal.

"Vylez. Když vylezeš ihned, nebudeš z toho mít průšvih." Promluvil můj učitel na matematiku a já opravdu vylezl.

"Jimine. Co tu děláš? Ještě ke všemu u čtvrťáků. Ty máš záchody o dvě patra níž. A proč jsi mokrý a... ulepený?" Zeptal se starostlivě Yoongi. Sklopil jsem pohled.

"Pojď, omluvím tě z hodiny paní Chu. Všechno mi řekneš v kabinetu." Pobídl mě a já přikývl. Neměl jsem co ztratit. Ale nechtěl jsem žalovat.

"Nebude vadit, když s námi půjde i pan Hoseok? Má také volnou hodinu a navíc se mnou sdílí kabinet." Promluvil uklidňujícím hlasem a já zavrtěl hlavou, že to nevadí.

Posadili jsme se u něj v kabinetu a pan Hoseok mi podal nějaké oblečení, jelikož to moje bylo celé slepené. Nejspíš to byla limonáda, která vypadala jako voda.

"Tak povídej. Co se stalo?"

"F-Felix." Popotáhl jsem a ihned mi začaly téct slzy.

"To on?" Zeptal se. Přikývl jsem.

"Fajn. Dojdi si na sesternu a jdi domů. Zítra to vyřešíme, spolehni se." Mile se na mě usmál. Uklonil jsem se a odešel. 

Když jsem se vrátil domů, všechno bylo tak, jak jsem to před pár hodinami opustil.

Potichu jsem došel do pokoje, kde jsem se zamkl. Pro jistotu.

Převlékl jsem se a umyl. Lehl jsem si do postele s prázdným žaludkem a usnul.

Probudilo mě bouchání na dveře.

"Jimine, otevři kurva ty dveře!" Křičel na mě otec. Bylo kolem poledne. Jak mohl vědět, že jsem doma?

"Vím, že se zase flákáš! Otevři kurva!"

Se strachem, který pohltil celé mé tělo, jsem otevřel. Ihned jsem schytal ránu do nosu.

To nebylo všechno. Škrcení, mlácení. To všechno bylo na denním pořádku. A já s tím nic nedělal.

Když můj otec skončil, ještě mi kopl do břicha a odešel. Nejspíš zase někam ukrást lahev alkoholu.

A já jen ležel, zatímco mi z oka tekla zbloudilá slza...

_______________________________________
Jsem tu s novým příběhem! :)) Jako bych jich neměla už dost nedopsaných, hehe. :)))

No, snad budou nápady. Budu se těšit u dalšího dílu! A nebojte, Namjin budou. Jen nevím kdy. :) 💜