Mary

29. červen 1544

Všude kolem ní zněly hlasy. I když jen tlumeně, k Maryiným uším doléhaly rozhovory členů terdenského dvora, tvořících doprovod pro svou královnu regentku. Ačkoli nepříliš zřetelně, Mary stejně zaslýchala štěbetání dam, smích pánů či jejich vážné konverzace, tím vším vyplňující dlouhé čekání. To vše rozpoznávala, i navzdory svým vlastním hlasitým vzlykům, které se již dlouhé minuty snažila udusit v béžové látce matčiny sukně.

„Mary." Dobře známý hlas zazněl nad její hlavou, mnohem zřetelnější než zbytek. Společně s ním pocítila lehký dotek na zádech, něžně opisující dva kroužky ve snaze ji uklidnit.

Mary se pokusila polknout další vzlyk, deroucí se z jejího hrdla, avšak neúspěšně. Raději tedy vehementně zavrtěla hlavou, v pěstičkách stále pevně svírající matčinu sukni. Ne, nikam nepůjde, odmítala se vzdálit z bezpečného útočiště, které jí látka kolem poskytovala.

„Notak, zlatíčko," ozval se opět matčin hlas. „Slíbila jsi, že budeš statečná."

To skutečně slíbila. Před měsícem, když královna regentka houpala svou pětiletou dcerku na koleni v parku vedle Wallapontského kradu, a když se malá královnička dozvěděla, co ji čekalo. Již brzy se měla vydat na cestu do Nuvie za matčiným bratrem, strýčkem Jerômem, který ji měl následně doprovodit k nuvijskému královskému dvoru. Tehdy jí to připadalo jako vzrušující dobrodružství, zvláště, když jí matka s klidným úsměvem prozradila, že do Nuvie lze cestovat jenom na lodi. Maryino nadšení tehdy neznalo mezí, malá terdenská královnička s výskáním začala poskakovat kolem, nemohla se dočkat své první plavby na lodi. Jenomže nyní jí nějaká loď nemohla být lhostejnější. Mary by vyměnila cokoli za to, aby mohla zůstat tady, v Terdenu, po matčině boku.

Pokud by nyní vzhlédla, všichni by spatřili její uplakanou tvář a to Mary nechtěla. Velké holčičky přece neplakaly. A královny už vůbec ne.

„Broučku."

Už však nebylo cesty zpět. Mary nakonec nezbylo nic jiného, než přikývnou a konečně se odtáhnout od matčiny sukně, jenom aby ji jasné polední slunce okamžitě udeřilo do tváře. Zamžourala, jenom aby o chvíli později uviděla maminku, klečící na molu před ní a kapesníkem jí trpělivě utírající uslzené tváře.

„Strýček Jerôme se na tebe už moc těší," sdělila terdenská regentka Mary klidně své stejnojmenné dceři. Nabízela jí povzbudivý výraz s něžným úsměvem. „Přece bys jej nezklamala." Zpět na nohy se postavila až ve chvíli, kdy se nezdálo, že tváře její dcery už nepřipomínají rozlehlý oceán před nimi.

Mary polkla, potlačuje další příliv slz a mlčky zavrtěla hlavou, vzhlížející nahoru, na matčinu laskavou a vyrovnanou tvář. Vlastně, pokud si vzpomínala správně, maminku viděla plakat jen jednou jedinkrát, a to tehdy, když k terdenskému dvoru dorazilo avatonské poselstvo, po letech konečně přivážející tělo jejího otce, krále Jacoba. Avšak jinak byla tvář královy vdovy a nynější královny regentky vždy vyrovnaná a klidná, stejně jako nyní.

Malá terdenská královnička se zachvěla a poté uchopila matčinu nabízenou ruku, společně se vydávající po molu kupředu, vstříc již čekající galeoně.

Popotáhla. Ne, takhle to nešlo. Musela se chovat jako veliká holčička, musela být jako maminka, odhodlaná a vyrovnaná. Dostala po ní jméno, musela tedy následovat jejího příkladu. Mary proto vypjala svá drobná záda a nechala terdenskou regentku, aby ji dovedla až na palubu lodi.

Lehce se otřásla, když její drobné nožky seskočily z přistaveného můstku a Mary poprvé ucítila, jak se loď pod ní zahoupala na vlnách. Všude kolem stála nastoupená posádka, její služebnictvo, stejně jako její čtyři malé společnice z nejlepších terdenských rodin, ti všichni byli připraveni k vyplutí. Mary však nedokázala odtrhnout pohled od maminky, která se k ní nyní opět skláněla.

„Jsem na tebe moc a moc pyšná," pošeptala jí královna regentka. „A stejně tak by byl i tvůj otec." Potom, s posledním pohlazením po dívčiných ryšavých vlasech a polibkem na každou tvář se vdova po králi Jacobovi otočila a vrátila se zpět na molo vedle lodi, zanechávající svou dceru na druhé straně.

„Její Veličenstvo je na palubě! Vyplouváme!"

Mary, stejně jako předtím, ignorovala hlasy kolem. Její pozornost patřila jenom a pouze plavovlasé ženě s rudými rty, postupně se vzdalující v dálce, jak loď zamířila na širé moře.