Mary

25. květen 1559

James se pochybovačně zamračil na trojici karet ve své levé ruce.

Dvě sedmičky a král, zamyslel se. To na výhru nestačí. Ale pokud bych dokázal-

„Měl by ses více usmívat."

Eleanořin hlas jej vytrhl z úvah o pokračování hry. Překvapeně vzhlédl, s mírným zmatením pohlédl před sebe, jenom aby spatřil přimhouřený pohled jejích oříškových očí, skrz naskrz jej propichující z druhé strany hracího stolku.

V pokusu o omluvný úsměv povytáhl koutky úst o trochu výš. „Jenom jsem se na okamžik zamyslel," odvětil směrem k tmavovlasé dívce v bledě růžovém šatu vyšívaném zlatou nití, usazené naproti němu

Má pravdu, napadlo jej současně. Ostatně jako vždy.

I navzdory přání jeho matky, James od svých pěti let vyrůstal u dvora. Stejně tak i o tři roky mladší Eleanor. Ačkoli je tehdy téměř nebylo možné počítat mezi ostatní dvořany, zatímco jejich vzdělávání probíhalo pod vedením těch nejlepších tutorů v bočním křídle Mernhallského paláce, přítomnost jich obou byla stále často vyžadována při všech významnějších příležitostech. Nicméně, stále by se dalo namítat, že ne tak často, jako se očekávalo od jejich staršího bratra.

Již od útlého věku tedy měli všichni tři královští potomci možnost pocítit na vlastní kůži pletichy a stinné stránky všeho toho skvostu, který královský dvůr navenek vyzařoval. Zbaveni své dětské naivity, James i Eleanor rychle zjistili, že je chytřejší držet své myšlenky pod pokličkou, nikdy, za žádných okolností nedávat najevo, co si skutečně myslí. Byli to tedy pouze jeho sourozenci, a spíše Eleanor než Henry, vychovaní ve stejných podmínkách, kteří dokázali rozpoznat, co se druhorozenému princi pod zdvořilým úsměvem a příjemným tónem skutečně honí hlavou. Tedy, možná ještě jejich rodiče, James si však nikdy nedovolil odhadovat skutečný rozsah toho, jak moc do jeho duše vidí matka, natož pak otec.

Ne, byla to především Eleanor, která vždy nějakým způsobem proklouzla jeho vnějším štítem, naučenými způsoby a odpozorovanými výrazy, a rozluštila skutečný obsah jeho myšlenek a pocitů.

„Lžeš," zavrtěla jeho sestra pochybovačně hlavou. „Toto není ani zdaleka poprvé, co jsem si něčeho podobného všimla."

James se ohlédl přes rameno, do protějšího rohu místnosti, kde právě Eleanořina guvernantka lady Duvercoureová polohlasem vysvětlovala mladičké lady Greenové a o ještě o něco mladší lady Ashenové nějakou záležitost spojenou s pletením. Ani jedna z dam se nezdála, že by poslouchala jejich rozhovor, všechny tři byly plně pohlcené do své konverzace.

„Tvé rty se možná vlní v úsměvu," pokračovala Eleanor a James se otočil zpět, jenom aby zjistil, že se dotyčná naklonila blíž, stále s oním probodávajícím pohledem. „Ale tvé oči tvrdí něco jiného." S těmi slovy elegantní pohybem hubených prstů složila tři karty, po sobě jdoucí kombinaci, na stolek. To ji však očividně pranic nezajímalo, neboť z bratra ani nyní nespouštěla přimhouřený pohled.

James si povzdechl. Nechal své rty opět povadnout, taktéž odložil svou dvojici a krále a přistrčil kopičku pencí na stole směrem ke své sestře. „Vyhrála jsi. Rozdám na další hru?"

Úplně jeho slova ignorovala. „Včera jsem mluvila s matkou. O tobě."

Chvíli na ni jen hleděl, beze slova zkoumal její tvář, zatímco v mysli přemítal o významu těch slov. Eleanor je pronesla způsobem, který zcela jasně naznačoval, kam míří její úvahy. James se však k něčemu takovému nechtěl vracet, ne znovu.