Mary

22. červenec 1559 - část druhá

Bylo to pouze další představení. Další divadelní hra, komedie, nebo možná tragédie, a James tam stál jako vše, jen ne nezkušený herec. Tak proč se mu tolik potily dlaně?

Lord James Kerlister se nestyděl být v očích veřejnosti štědrým mecenášem hereckých společností, přítelem dramatiků a sponzorem divadelních událostí. Byl to on, kdo ke dvoru svého otce přizval Lads, divadelní soubor, který v rekordně krátkém čase získal královskou oblibu a s ní i záštitu. Lads se tak mohli již během svého prvního roku působení u dvora přejmenovat na King's Lads.

Již méně známé však byly Jamesovy osobní zkušenosti s divadlem. Mladšího ze synů avatonského krále divadlo vábilo již od mladických let, ještě před dosažením dospělosti si stačil vyzkoušet několik skutečných rolí, to vše samozřejmě na prknech nejmenších scén a pokaždé pod jiným jménem. A přestože v průběhu let zjistil, že postrádá dostatečný rozsah, aby dokázal obstojně ztvárnit některé z nejproslulejších rolí, dědic farewoodského panství opsal pomyslný kruh. James se nakonec přistihl na samém začátku, jenom na opačné straně, když se jeho počáteční zvídavost a nadšení pro herectví přetavily do neutuchající vášně, hlavy plné obrazů a pergamenu počmáraného náčrty jeho vlastních příběhů. Pokud se někde cítil skutečně sám sebou, bylo to v publiku, anebo ještě lépe, v zákulisí, sledující nacvičující herce.

Bohužel, dnes mu ani jedno z toho nebylo dopřáno. I když jen na krátkou dobu, James se opět musel chopit hlavní role prince, postavy lordu Kerlisterovi stále více a více se odcizující.

Princezna Eleanor kráčela napravo, zavěšená na jeho paži. Vějířem z pštrosích per skrývala uličnický úsměv, zatímco tiše švitořila s lady Ashenovou. James však sotva vnímal její slova. Vysoký límec bohatě zdobeného dubletu se dnes ovíjel kolem jeho krku až příliš těsně, jako had toužící neslyšně uškrtit svou kořist. Pas nohavic se mu na straně nepříjemně zařezával do břicha, zatížen těžkou ceremoniální zbraní. Otcovou oblíbenou, vypůjčenou Jamesovi speciálně pro tuto příležitost.

Kéž by raději býval vyslechl mé prosby a ušetřil mě tohoto celého.

„Jamesi," sykla Eleanor po notné chvíli. Až klepnutím vějíře jej mladší sestra přinutila si uvědomit, že její přítelkyně je již dávno pryč a průvod urazil již značnou část cesty. „Slyšel jsi, co jsem ti právě řekla?"

„Odpusť," zamumlal James tiše. „O čem jsi hovořila?"

Oříškové orby jeho sestry nepatrným pohybem naznačily kupředu, ke dvojici v čele směsice avatonského a terdenského dvora. Těla těch několika málo dvořanů před nimi se na okamžik náhodou rozevřela, poskytující sourozencům výhled na profil otcovy tváře, zaujatě naslouchající slovům vladařky sousední země. Na rtech avatonského krále se rozprostíral úsměv, takový, který Terdenci mohli mylně považovat za příznivé znamení. 

Jamesova nervozita při tom pohledu rozhodně nepolevovala.

„Říkal jsi, že je nezkušená v zahraniční politice," sykla Eleanor, zatímco Jamesovi zaryla loket do boku, navenek útok zastírající rozmáchlým pohybem s vějířem.

James zamžikal nečekanou bolestí. Eleanor měla vždy tvrdé lokty. „Ona je nezkušená," pokusil se utvrdit své dřívější tvrzení, zatímco jeho sestra odvrátila pohled k monarchům v čele průvodu. „Dobře víš, co řekla o otci."

Eleanor se netvářila přesvědčeně. „To je zvláštní. Zdá se, že zatím s otcem drží krok."

James se zachmuřil. „Otec začíná zlehka." Těmi slovy však nepřesvědčil ani sám sebe.