Mary

3. červen 1559 - část druhá

Mary byla zvyklá na pozornost. Již od útlého věku, kdy ji jako malé děvčátko uvedli ke dvoru nuvijského krále, zjišťovala, že pohledy všech v místnosti se málokdy upíraly jinam než k ní. A podle všeho tomu tak mělo být i po zbytek jejího života. Malá terdenská královnička byla vychovávána tak, aby zvažovala každé gesto, aby si byla vědoma efektu, který může mít i její sebemenší pohyb. Učili ji, kdy je vhodné promlouvat, kdy mlčet a jaké činy se všeobecně hodí k jejímu postavení choti nadcházejícího nuvijského krále.

Celý její dosavadní život se točil kolem dvorských záležitostí. Za léta prožitá v Coixou si osvojila umění rozpoznat, s jakými dámami je vhodné navazovat přátelské vztahy, kteří dvořané byli důvěryhodnými zdroji informací a kterým se naopak vyhýbat. Když poté její mladý manžel nastoupil na trůn a Mary spadla do klína pozice první dámy nuvijského dvora, byla více než připravená stanout ve středu dění. Čekalo se od ní, že bude určovat, kteří pánové a dámy jsou v královské přízni, velet zábavě u dvora a udávat směr nejnovějším módním trendům. Její titul terdenské královny byl při tom všem odsunut stranou, v Maryiných vlastních myšlenkách nabral pouze symbolický význam, pokud dokonce neupadl v zapomnění.

Jenomže nyní, když se její prsty křečovitě svíraly kolem pozlacených opěrek trůnu jejího otce, zatímco byla usazená vysoko nad hlavami nejdůležitějších pánů v zemi, a to na pozici, která přitom měla právoplatně náležet jejímu manželovi, Mary zjišťovala, že nemá sebemenší zdání, jak se ke svým staronovým povinnostem postavit. Toto vše, a to doslova, pro ni bylo naprosto neprobádanými vodami.

Z kraje nejspodnější lavice dole v sále se zvedla jedna z postav a rozvážným krokem došla až k řečnickému pultíku, umístěnému tak, aby zčásti čelil královskému trůnu a zčásti zasedajícím lordům. Plavovlasý muž položil na dřevnou plochu před sebou několik dokumentů a poté vzhlédl, s vyrovnaným výrazem ve tváři přelétajíc pohledem celý sál. „Jménem jejího Veličenstva, královny Mary, mi dovolte zahájit dvou sté čtyřicáté šesté zasedání terdenského Zemského sněmu," pronesl zvučným hlasem do ticha sálu lord Andrew Perry, královský komoří předsedající celé této události. „Bůh ochraňuj královnu!"

Všichni přítomní pánové zopakovali poslední z jeho vět, nutno však přiznat, že někteří se znatelně menším nadšením než jiní. A zatímco se nádherným zdmi sálu rozléhala ozvěna hlasů nejvýznamnějšího terdenského shromáždění, Mary se nepatrně zavrtěla vysoko na svém křesle. Už nyní pociťovala, že její trůn byl tvrdý a nepříjemně chladný.

Mezitím si lord Perry před pultíkem odkašlal, snad aby ukončil i poslední zbytky šumu, které po provolávání slávy v sále ještě zbyly. Lord komoří a současně i otec lady Jane se zdál být i navzdory svým letům stále značně energický. Mary si navíc matně vzpomínala, byl jedním z mála vysoko postavených lordů v zemi, kteří se účastnili tažení jejího otce na Avatonu a zároveň přežili. Možná i tento fakt tedy přispíval k tomu, že se lord komoří očividně těšil značné úctě ostatních přítomných v sále, kteří po jeho slovech rychle utichli.

„Prosím o pozornost, mí lordi," pronesl lord komoří zvučným hlasem, ač k tomu nyní již neměl sebemenší důvod. „Začněme nejprve projevy. Lorde Siquave, prosím," dodal a ustoupil do pozadí od řečnického pultu.

To už na jeho místo zamířil mohutný lord Siquave a Mary si tehdy nedokázala odpustit myšlenku, zda jsou všichni muži v Terdenu vysocí a mohutní. Od svého příjezdu se nesetkala s mnoha, kteří by ji nepřevyšovali. A i ti, kterým na královnu scházelo pár centimetrů, tento svůj zdánlivý nedostatek kompenzovali robustní stavbou těla, anebo se tak Mary alespoň zdálo.