Mary

11. červen 1559

Obchodník nervózně přešlápnul na místě, zatímco Maryiny prsty zlehka přejely po bělostném zlatohlavu. Královnina přítomnost šlachovitého muže ve středních letech podle všeho značně znervózňovala a Mary se i navzdory své nepříliš dobré náladě musela sama pro sebe pousmát, přičemž pokračovala ve zkoumání látky rozprostřené na stolku před ní. Ukazováčkem obkreslila nevýrazný květinový vzor a poté narovnala záda, doposud skloněná nad nabízeným zbožím.

„S touto jsme poměrně spokojeni," pronesla nahlas poté, co se obrátila k lady Watimontové a mistru krejčímu, jemuž pokynula rukou. „Přistupte."

Nuvijec zdráhavě stanul po jejím boku a sevřel látku mezi prsty. Následně mlčky přikývnul.

„Bude vyhovovat?"

Mistr Godeaux strávil další okamžik s pohledem upřeným na bílý zlatohlav s perleťovou výšivkou. „Oui, ma Reine," odpověděl nakonec tiše. [Ano, má královno.]

Maryin královský krejčí nikdy nepatřil mezi nejvýmluvnější dvořany. Již od chvíle, kdy před šesti lety vstoupil do služeb terdenské královny, se ukázalo, že nezměrná genialita jeho řemesla je vykoupena až nezdravou stydlivostí, která se obvykle projevovala především v obtížné komunikaci. A od oznámení Maryina odjezdu do Terdenu se zdál být ještě více uzavřenější do sebe než obvykle.

Jakpak by také ne. Jeho práce se zde stala třikráte obtížnější, ušklíbla se Mary v duchu.

Ačkoli se s tím někteří terdenští lordi stále ještě nesmířili, podrobnosti setkání s avatonskou delegací se upřesňovaly každým dnem. Během minulého týdne neuplynula snad hodina, kdy by Mary lord Morep neobtěžoval s rozhodnutím ohledně místa konání, nežádal po ní podpis konečné verze seznamu jejího doprovodu anebo odsouhlasení toho či onoho bodu programu. Do události samotné zbývalo již pouze něco málo přes měsíc a Mary si před několika dny uprostřed toho shonu uvědomila, že její šatník je na takovouto událost až bolestně nepřipravený. Proto také na včerejší odpoledne lady Watimontová pozvala do Wallatenského hradu přední pylliardské obchodníky s látkou, aby své královně prezentovali to nejlepší, co měli.

Inu ...

Pánové se skutečně dostavili, avšak tkaniny, které s sebou přinesli byly přinejmenším ... pochybné. Terdenská královna, již tak rozdrážděná téměř k nepříčetnosti po třech hodinách dohadování s nevlastním strýcem ohledně rozmístění terdenských stanů na setkání s Avatonci, se přeci jen snažila ze všech sil zachovat chladnou hlavu. Když se však zboží již čtvrtého obchodníka v řadě kvalitativně ani v nejmenším nesetkalo s Maryinou představou, královna se rozhořčeně obrátila k ke své bývalé guvernantce, nyní první dámě, a nařídila jí rozpustit onu sešlost, nezapomínajíce nahlas vyjádřit své hluboké zklamání.

To se přihodilo včerejšího odpoledne. Nyní Mary vyčkávala, zatímco šlachovitý obchodník z Felwaru se svým pomocníkem sbalili roli bělostného zlatohlavu a namísto ní rozprostřeli na stůl další tkaninu, tentokrát červánkový satén. A ačkoli jeho kvalita přišla královně nepatrně horší než předchozí nabízené zboží, nakonec i tuto látku schválila, zaujatá její barvou.

„... neříkejte! Skutečně? Slyšel jsem, že oslavy v Nuvii bývají obrovskými událostmi, ale nikdy jsem si nemyslel, že by mohly být až takto pompézní!"

Tvář lorda Barnera zářila překvapením, když Mary krátce zalétla pohledem na druhý konec salónku, ke stolku postavenému u okna a okupovaném společností sestávající se z lady Blanche, lady Jane a avatonského lorda Barnera. Ačkoli v místnosti nebyli zdaleka sami, na kamenných sedátkách u okna bylo usazeno několik mladších dívek, povětšinou dcer významnějších terdenských rodů, stejně jako se v salónku pohybovalo několik manželek předních lordů, jejich hlasy byly spíše tlumené. Mladíkovo překvapení tak přeci vyniklo a doneslo se až k Maryiným uším, na okamžik upoutávající její pozornost.