The Thursdays

Čtvrtek 3.10. 14:48

Stejně, jako předchozí čtvrtky, i tento jsme všichni seděli ve “skladu“ knihovny a snažili si zapamatovat nespočet informací v učebnicích, které po nás budou vyžadovat učitelé při zkoušení. Teda všichni až na jednoho. Aaron se klasicky flákal bůhví kde a nevypadalo to, že by se měl v nejbližší době ukázat. Nějakým způsobem se mu ale podařilo udržovat si celkem slušné známky ve škole, což Gabriel absolutně nechápal, protože podle jeho slov má Aaron v pokoji takový bordel, že se díky němu snad ani nedá soustředit na učení. Dokázala jsem si to představit, ale já bych se na rozdíl od Gabriela v takovém pokoji dokázala učit úplně v klidu. Myslím, že u Gabriela doma má všechno svůj neporušitelný řád a to bylo zase peklo pro mou osobu, nedokázala bych neustále udržovat všechno na svém místě. 

Pohlédla jsem na hodiny, visící nad dveřmi a s hrůzou zjistila, že se tu učím o tři minuty déle, než bych vlastně měla. Zaklapla jsem učenici, schovala ji do batohu a pomalu se zvedla z pohovky. 

„Nechcete si ještě někdo zajít pro pizzu?“ zeptala jsem se a přejela pohledem zbylé dva členy kroužku. Taylor zvedla hlavu od učení a nadšeně přikývla. Pousmála jsem se, počkala, až si schová věci a společně jsme vyrazili k pizzerii naproti školy. Gabriel nás dohnal až po několika minutách, protože si chtěl celé učivo přečíst ještě jednou, a bez toho, aniž by to udělal, jednoduše nemohl knihovnu opustit. Všichni jsme si objednali šunkovou pizzu, do které jsme se okamžitě s chutí zakousli, rozloučili se a každý z nás se vydal směrem domů. 

O několik minut později jsem už seděla ve své teplé posteli a četla si poklidně knihu. Můj klid byl ale narušen příchozí zprávou na messengeru. Založila jsem knihu záložkou a otráveně odemkla telefon, na kterém se mi ukázalo, že jsem byla přidána do skupiny. Chvíli jsem jen zaraženě zírala na displej telefonu, ale nakonec jsem si okýnku chattu přeci jen rozklika. Proboha opravdu nám Aaron založil vlastní skupinu?

Aaron: no konečně si to tu někdo zobrazil. Málem jsem se unudil k smrti už.

To už si zprávu přečetli i Gabriel a Taylor. Věděla jsem, že se Gabriel určitě zeptá, proč nedošel na dnešní schůzku. A můj tip byl správný.

Gabriel: Proč jsi dnes nedošel na doučování? Ani jsi mi neodepsal na zprávy.

Aaron: sorry kamo, jsem neměl čas, stalkoval jsem profily tady slečen. Což je vlastně i důvod, proč jsem se nedostavil

Maria: Ne, vůbec to nezní úchylně.

Aaron: klidnil bych argumenty, protože ten nespočet fotek Kurta Cobaina na tvém profilu není vůbec úchylný.

Taylor: Kurt je náhodou úžasný! Maria má u mě plus

Gabriel: Koho?

Maria: Bylo mi 14 proboha! 

Aaron: to jediné tě omlouvá, ale i tak si z tebe můžu dělat prdel. Na druhou stranu Taylor je asi stále mentálně zaseklá ve svých 14ti letech.

Gabriel: Fuj. Píše se čtrnácti. Tato varianta je úplně špatně. 

Aaron: Gabrieli zalez, tady nejsme ve škole

Gabriel: A taky mě štve, jak nepíšeš na začátku velké písmeno

Aaron: super, mě zase štve nebo spíš udivuje, že nevíš, kdo je Kurt Cobain, protože momentálně z něj každá teenka teče a bez trička Nirvany nevyleze z baráku

Maria: Asi tak

Aaron: ty radši pomlč

Taylor: Gabe! Jak to nemůžeš vědět? Musím ti poslat písničku, určitě ji budeš znát

Aaron: prosím ne

Maria: Dobře, vy se tady poučujte o kapelách, jak chcete, já si jdu ještě zopakovat učivo a spát

Aaron: nezapomeň před spaním políbit svůj plakát Nirvany

Maria: Sklapni, stalkere

Aaron: nesklapnu, úchyle

Potichu jsem se zasmála a položila telefon na noční stolek. Nechtělo se mi věřit, že by se ze studijního kroužku mohlo pomalu vyvíjet přátelství, ale rozhodně jsem nemohla říct, že bych si stěžovala. Zavřela jsem oči a přemýšlela, co asi podnikneme další čtvrtek.