The Thursdays

Čtvrtek 24.10. 16:58

Měli jsme podzimní prázdniny, takže dnešní schůze v knihovně padla a předpokládala jsem, že stejně tak padne i jakákoliv šance na to, že své spolužáky uvidím, protože jsem chtěla prázdniny strávit doma a nic nedělat, jen koukat na filmy a ležet v posteli. Mé plány byly však pokaženy zprávou od Aarona, který trval na tom, že musíme dnešek strávit u něj doma, a že prý to bude strašná zábava. Nedokážu si představit, co je v Aaronových poměrech považováno za strašnou zábavu, ale koukání na filmy to určitě nebude.

Nejdřív jsem se mu snažila vysvětlit, že bych večer raději strávila nějak klidně, ale na to odpověděl jen, že pokud se někdo pokusí mu jeho skvělé plány na dnešní večer překazit, dojede si pro něj osobně a klidně si ho vytáhne i z postele. Kdyby mi to napsal kdokoliv jiný, tak nad tím jen mávnu rukou, zabalím se spokojeně do deky a pustím si další film ze svého seznamu, jenže to napsal Aaron a ten je schopný tohle opravdu udělat.

Se značnou nechutí jsem na sebe hodila nějakou černou mikinu, tenisky stejné barvy, do batohu narvala pyžamo, náhradní spodní prádlo a klíče a vyrazila jsem ven do zimy, kterou mi okamžitě připomněl studený vítr. Naskočila mi husí kůže a napadlo mě, že jsem na sebe mohla hodit aspoň nějakou lehkou bundu. Na to už bylo pozdě, protože mi za necelých 5 minut odjížděl autobus. Takže jsem je přidala do kroku a s nadějí, že aspoň v autobuse se bude topit, jsem se vydala na zastávku.

O chvíli později jsem už stála před Aaronovým domem a čekala, až mi otevře. Trvalo to sice jen pár sekund, ale mně to připomínalo dlouhé minuty, protože venku byla opravdu zima. Ve dveřích se ale naštěstí objevila blonďatá hlava a já bez pozvání vtrhla dovnitř, kde mě obklopilo příjemné teplo. Aaron se vedle mě usmíval.

„No jo, venku už bývá zima“ ušklíbl se a pobaveně sledoval, jak jsem se zabalila do své mikiny. Probodla jsem ho pohledem a vydala se za mně tak známými hlasy, které vycházely z horního patra domu. Aaron mi byl okamžitě v patách a já konečně měla možnost spatřit jeho pokoj. Zdi nebyly namalovány žádnou barvou, byly čistě bílé a stěna u postele byla polepena různými fotkami z jeho dětství a nejspíš i z dob, kdy místo nás měl ještě jiné přátele. Postel byla široká a povlečení mělo jednoduchou šedou barvu. Prázdnotu celého pokoje vyplňovaly černé skříně a poličky, ve kterých bylo pravděpodobně oblečení a podobné věci. Na poličkách se vyjímaly další fotografie, tentokrát však zarámované a sem tam se na nich povalovala i nějaká kniha. 

Co mě však zarazilo, byla právě jedna konkrétní police, na které byly seřazeny přesně 4 laky na nehty. Na Aaronovi jsem v životě neviděla barevné nehty a nedokázala jsem si ani představit, že by je někdy třeba jen otevřel.

„Ty si lakuješ nehty?“ zeptala jsem se a přešla blíž ke stěně, na které se polička vyjímala. Má otázka nezaujala pouze Aarona, ale i celý zbytek party, který ke mně okamžitě přiběhl, a se stejnou otázkou v očích se obrátili na Aarona. 

„Ne, je to taková moje úchylka, pokud se to vůbec dá nazvat úchylkou“ řekl a s pohledem upřeným do země se posadil na podlahu. Gabriel na něj zmateně zamrkal a sedl si naproti němu. Já a Taylor jsme ani na chvilku nezaváhaly a připojily se k nim, takže jsme teď tvořili takový malý kruh. 

„Úchylka? Co s těmi laky jako vyvádíš?“ promluvil Gabriel a nadzvedl obočí. Aaron okamžitě vystřelil ze země a začal se hrabat v jedné ze skříní.

„Proboha Gabe, ne, hlavně si nemysli žádné prasárny, spíš je to jen taková divná věc, kterou dělám, každý nějaké máme“ odpověděl pohotově a vytáhl nějakou flašku. 

„A řekneš nám tu svou?“ položila další otázku Taylor a začala Aarona pozorovat.

„Jop, ale první se napijeme, chci totiž znát i ty vaše a vsadím se, že za střízliva se je určitě nedozvím“ odpověděl a i s flaškou v ruce si přisedl zpátky k nám. 

„Ne ne ne, já rozhodně pít nebudu“ řekl rozhodně Gabriel a s odporem se zadíval na obsah lahve. Aaron protočil očima a odšrouboval vršek. 

„Ty vole Gabe, to je furt samé nebudu dělat tohle, nebudu dělat tamto, žij trochu nebo běž domů“ odvětil Aaron a sám se trochu napil.

„Tak jo“ prohlásil Gabriel a opravdu se zvedl ze země. Vypadalo to, že se vážně chystá odejít.

„No to si děláš prdel, kámo prostě se trochu napiješ, jsou prázdniny, nic ti to neudělá“ zasmál se Aaron a stáhl Gabriela za rukáv zpátky do kruhu.

„Vy jste vážně šílení“ zamračil se Gabriel, když mu Aaron s úsměvem podal lahev plnou alkoholu.

„Nečuchej k tomu hlavně nebo se nenapiješ asi nikdy“ varoval ho ještě rychle Aaron, což nebylo ani potřeba, protože naštvaný Gabriel do sebe kopl celkem velkou část alkoholu. Na jeho poměry. Netrvalo dlouho a obličej se mu znechuceně zkřivil. Aaron se jen potichu zasmál a Taylor se rozhodla ho trochu podpořit. 

„No tak Gabe, na to si zvykneš, uvidíš, není to tak hrozný“ řekla a začala Gabriela konejšivě hladit po zádech. To už flaška doputovala ke mně a já si nerozhodně trochu upila, lehce jsem se ušklíbla a podala lahev Taylor. Aaron byl s mým výkonem nejspíš spokojen, protože se znovu široce usmíval a ani nepostřehl, že se už napila i Taylor. Koloběh mohl začít znovu a mezitím jsem se začala se svou divnou věcí svěřovat já. 

„Mám doma knihovnu, ve které mám knihy seřazeny podle jmen autora“ řekla jsem a vzala si do ruky znovu lahev, ze které jsem trochu upila. 

„Okej, to není až tak divný, i když mně by se s tím nechtělo tak srát“ pousmál se Aaron a pohled přemístil na Taylor, která už v sobě měla další lok alkoholu. 

„Koupila jsem si paruku, kterou si vždycky obarvím na nějakou barvu a pak si ji nějakou dobu zkouším, abych zjistila, jestli mi ta barva sluší a jestli si tak můžu obarvit i své vlasy“ prohlásila a pokrčila u toho rameny. 

„Wtf“ okomentoval to Aaron a podíval se na ni. 

„Náhodou to je geniální nápad, kdybych nebyla na takové věci líná a nebylo by mi líto těch peněz, tak to klidně začnu dělat taky“ zastala jsem se jí a Taylor mi věnovala radostný úsměv. Byla řada na Gabrielovi, který už byl po třech kolech lehce v náladě, protože na takovéto aktivity zřejmě nebyl vůbec zvyklý. Díky alkoholu, který mu právě koloval v žilách, už mu ale nedělalo takový problém se nám svěřit, přesně jak Aaron předpokládal. 

„Mám doma plán celého týdne, kde mám snad na každou část dne naplánovanou jednu věc, kterou budu zrovna dělat. Vždycky to vytvářím na konci týdne a mám tak celý den hezky rozplánovaný a nikdy se mi nestane, že se nudím“ prohlásil uvolněně a všechny pohledy se zastavily na něm. Cože to právě řekl?

„Co?? A o nás si myslíš, že jsme šílení, když si chceme v devatenácti letech vypít trochu alkoholu? Gabe hrabe ti?“ vyvalil na něj oči Aaron a musím říct, že se jeho reakci vůbec nedivím. 

„Takže proto jsi vždycky tak naštvaný, když si vymyslíme plány na poslední chvíli“ zamyslela se Taylor, a Gabriel jen přikývl.

„Jo, vždycky mi překazíte můj plán“ zamračil se Gab a opřel si hlavu o Taylořino rameno. 

„No já se poseru“ prohlásil Aaron a došlo mu, že je řada na něm. 

„No dobrá. Za celou dobu svého skvělého života jsem měl tu možnost chodit se čtyřmi holkami a od každé z nich jsem si vždycky vzal jejich oblíbený lak na nehty, jako takovou vzpomínku, je to divný, ale ne tak divný jako Gabrielův týdenní plán“ řekl a znovu na něj nechápavě pohlédl. Gabriel jen uvolněně mávl rukou a já se v opojení onoho alkoholického nápoje rozesmála. Nevěřila bych, že někdy Gaba zažiju v takovém stavu.