The Thursdays

Čtvrtek 12.9. 13:58

Sotva bych si uvědomovala, že je čtvrtek, kdybych nebyla součástí toho podivného studijního kroužku v utajené místnosti v knihovně. Upřímně jsem nepotřebovala být členkou nějakých Čtvrťáků. Úkoly jsem si zvládala psát i v klidu doma a do všech předmětů jsem se dokázala perfektně naučit i během půl hodiny. Jediné, co mě na tomto podivném spolku přitahovalo, byly široké police plné knih, které jsem nejspíš ještě nečetla. 

A tak jsem tu byla. Seděla jsem na jedné ze čtyř tmavě zelených pohovek a četla jednu z největších knižních klasik; Pýchu a předsudek. Po mé levé straně seděl Gabriel s nosem zabořeným v učebnici ekologie a po mé pravici se nacházela pohodlně usazená Taylor, která sice měla v ruce taky učebnici, ale její pozornost spočívala spíš na Gabrielovi. Já byla plně soustředěná do četby, jen jsem občas pohledem zkontrolovala zbylé dva účastníky této sešlosti a zase veškerou svou pozornost přesunula ke knize. 

Pozornost byla ale přerušena otevíráním dveří do této  studijní místnosti. Otráveně jsem zvedla pohled od knihy, abych zjistila, kdo se nás rozhodl vyrušit. Ze dveří vykukovala blonďatá hlava, která nás všechny přejela pohledem. Okamžitě jsem poznala Aarona, který s tlumeným žuchnutím spadl na poslední dosud neobsazenou pohovku. 

„Co tu děláš Aarone?“ zeptal se udiveně Gabriel a poprvé za celou dobu odlepil zrak od učebnice. Já a Taylor jsme jen přihlížely a čekaly s jakou odpovědí se Aaron předvede.

„Vzpomněl jsem si, jak jsi mi dnes říkal o tom nově založeném studijním kroužku, kterého jsi součástí, tak jsem si řekl, že se dojdu mrknout, jak tu mrháte časem úplnými zbytečnostmi“ ušklíbl se Aaron a lehce naklonil hlavu na stranu.

„Hej, učení není úplně zbytečné, jestli chceš projít i poslední rok na této škole“ zasáhla Taylor. Já jsem stále jen příhlížela.

„Sice se neznáme, ale pochybuju, že když řeknu, že jsem se sem přišel učit, tak mi uvěříte. Takže to řeknu rovnou, nechci celý čtvrťák jen sedět doma na prdeli a čumět na filmy nebo se sem tam učit na test stejně, jako předchozí roky. Já a Gabriel se sice známe už dlouho, ale Maria přišla z jiný třídy, chci poznat nový lidi a taky se trochu pobavit, tak by mě zajímalo, jestli byste se nechtěli aspoň někdo přidat“ pronesl Aaron.

„A co Taylor? Tu neznáte?“ zeptala jsem se, protože ji Aaron ve svém proslovu nezmínil. Jeho pozornost se přesunula na mě a znovu promluvil.

„Ta s námi chodí do třídy celé 3 roky, ale nikdy jsme se pořádně nebavili“ odpověděl mi a přemístil svůj pohled na již zmiňovanou Taylor. Ta trochu zčervenala a slabě se pousmála, asi jí nebylo moc příjemné, že si jí její spolužáci až doteď moc nevšímali.

„A jak by ses chtěl třeba bavit?“ zeptala se Taylor, aby přerušila trapné ticho, které před chvílí nastalo. 

„No to já nevím, můžeš do příště něco vymyslet, já už ale valím domů“ odpověděl Aaron a pomalu se zvedl z pohovky. 

„Jak jako do příště?“ zeptala jsem se a naposledy na něj pohlédla.

„No do příštího čtvrtka, ale žádné učení, na to vám kašlu“ odpověděl mi a zmizel za dveřmi našeho učebního prostoru.