The Thursdays

Čtvrtek 10.10. 15:25

Dnešní schůze našeho kroužku už skončila a já jsem spokojeně seděla zabalená v dece u svého počítače, poslouchala hudbu a vybírala si z různých stránek knihy, které bych si mohla koupit jako další, protože jsem měla momentálně všechno dočtené. Zrovna jsem se chystala na jednu z nich kliknout, když se vedle mě ozvalo cinknutí telefonu, které mě mělo vytrhnout z přemýšlení a upozornit na to, že mi někdo píše. Vzala jsem mobil do ruky a zobrazila si příchozí zprávu. Psal Aaron do našeho skupinového chattu, jak jinak. Avšak místo toho, aby se omluvil, že opětovně nepřišel po škole do knihovny, se nás jen zeptal, co máme v plánu, protože se nudí a chtěl by něco podniknout. 

Maria: Vybírám si knihy, které bych mohla číst, nic zajímavého

Aaron: Notaak, přece jeden z vás musí být stejně znuděný jako já nebo aspoň dělat něco zajímavého

Taylor: Já rozhodně nikam nejdu, mám celý dům pro sebe, protože rodiče jeli přes noc na jakousi oslavu, takže si užívám toho klidu

Aaron: Noo výborně, konečně jsme se někam dostali. Kdy můžeme dojet?

Taylor: Cože?

Aaron: Zapomeň na to, za pár minut jsme u tebe

Maria: Aarone? Wtf?

Aaron si však už zprávu ani nezobrazil, takže jsem jen zůstala zmateně sedět na židli a přemýšlela, co zase vyvádí. Když mě po několika minutách probral zvonek, prudce jsem sebou trhla, netušila jsem ani, jak dlouho jsem tu takhle seděla, jen jsem se zvedla a sešla dolů. Ve dveřích stál s pobaveným úšklebkem Aaron a bez pozvání prošel kolem mě dovnitř. Otočila jsem se k němu a čekala na vysvětlení. 

Když už delší dobu ani jeden z nás nepromluvil, nadzvedl obočí a promluvil.

„No na co čekáš? Jdi si pobalit věci, jedem k Taylor, má celý byt pro sebe, toho se musí využít“ zablýsklo se mu v očích a já na něj s otevřenou pusou začala koukat. Aaron se potichu zasmál a sklopil pohled i hlavu k zemi, což zapříčinilo, že mu jeho blonďaté vlasy spadly do obličeje. Chvíli jsem na něj ještě zaskočeně koukala a pak rychlým krokem vyšla schody nahoru do pokoje, abych si mohla pobrat věci. 

Za nějakou chvíli jsme už stáli před bytem Gabriela, který zase vyváděl, protože jsme mu narušili jeho perfektně naplánovaný den. Aaron nad tím jen s úsměvem mávl rukou a začal mu vykládat něco o vystoupení z komfortní zóny, nad čímž jsem se musela pobaveně pousmát. Musím říct, že díky jejich konverzaci mi cesta uběhla o něco rychleji a pomalu jsem ani nezaregistrovala, když auto zastavilo. 

Aaron energicky vystoupil a my s Gabrielem ho následovali až ke dveřím Taylořina bytu. Aaron se opřel o zeď a začal na mě koukat. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že zřejmě čeká, až zazvoním. Váhavě jsem se zadívala na zvonek a ještě váhavěji k němu přiložila prst, kterým jsem do něj následně zatlačila. Rozeznělo se zvonění, které šlo slyšet i přes zavřené dveře. Udělala jsem nejistý krok vzad a čekala, jestli Taylor přijde ke dveřím. Taylor prudce rozrazila dveře a všechny si nás prohlédla svýma modrýma očima. Aaron nadzvedl jeden koutek úst do takového toho poloúsměvu a prohlédl si ji. 

„Ty jsi to myslel vážně? Jsi fakt magor“ Taylor se snažila tvářit zamračeně, ale dlouho jí to nevydrželo, protože se její rty brzy roztáhly do širokého úsměvu a vydala ze sebe užaslý smích. Po této její reakci jsem se trochu uvolnila a s úsměvem na ni koukla. Taylor nám rukou naznačila, že máme ji dovnitř a my ji uposlechli.

Prošli jsme krátkou chodbou, kde jsme si vyzuli boty a následovali ji až do jejího pokoje. Její pokoj Taylor přesně vystihoval. Stěny byly nabarvené na tmavě modrou barvu, stejně jako její vlasy, uprostřed pokoje ležel černý koberec, její nábytek byl bílé barvy a vypadal moderně. V rohu pokoje byla umístěna postel, na které byla spousta plyšáků, a stěny byly téměř plné plakátů nejrůznějších popových zpěvaček a zpěváků. Fascinovaně jsem si prohlížela každičkou část pokoje a zapomněla, že vedle mě stojí ještě další 3 lidi.