The Thursdays

Čtvrtek 19.9. 14:04

Seděli jsme znovu ve „skladu“ knihovny a čekali, až se objeví Aaron. Nebo jsem nejspíš čekala jen já, protože Gabriel byl zase usoustředěný do textu v jedné ze tří učebnic, které měl na stole otevřené a tvářil se, jakoby kromě něj a onoho textu nic jiného neexistovalo. Taylor se snažila něco naučit taky, aspoň to tak vypadalo, protože za celou tu dobu se na Gabriela ani jednou nepodívala, ale měla na to ještě tři čtvrtě hodiny. 

Zdálo se, že na Aaronova slova o tom, jak přijde příště, aby se bavil, všichni kromě mě zapomněli, nebo je nebrali vážně. A já jsem i přesto, jak moc jsem se snažila soustředit na mou rozečtenou knihu, nedokázala přestat myslet na to, co řekl.

Dveře od místnosti se najednou otevřely tak prudce, až sebou Gabriel cukl a zvedl oči od učebnice. Ve dveřích stál Aaron, jenž se ležérně opíral o futra a s úšklebkem na rtech nás všechny přejel pohledem. Když nikdo nic několik sekund neříkal, odlepil se od futer a líně se svalil na pohovku naproti mně. Chvíli si nás pobaveně prohlížel a pak se rozhodl promluvit.

„Tak? Vymyslela jsi nám na dnešek zábavu?“ optal se a svůj pohled zastavil na Taylor. Ta se na něj překvapeně podívala, šlo poznat, že nečekala, že to Aaron minule myslel vážně a neměla nic připraveného. Pootevřela rty, jakoby se chystala odpovědět, ale nakonec je zase rychle zavřela, protože neměla tušení, co říct. Aaron protočil očima.

„Neříkej mi, že tě nic nenapadlo“ řekl otráveně a nevzrušeně se na ni podíval. Taylor na něj dál vyjeveně civěla a snažila se nalézt jakákoli slova, kterými by mu mohla odpovědět. Aaron si jen povzdychl a předklonil se dopředu, aby dal Taylor větší důraz na to, že mluví k ní. 

„No tak, prostě plácni cokoliv, co tě napadne, nebo co bys chtěla právě udělat, to je to tak těžký sakra?“ očividně mu začala docházet trpělivost.

„M…mohli bychom jít nakupovat“ vyrazila ze sebe rychle Taylor a já se pousmála.

„No to mohli, navíc mám celkem hlad, takže si v tom obchoďáku můžem zajít i na jídlo“ zareagovala jsem hned a Taylor se na mě uvolněně podívala. 

„Fajn, jdem do obchoďáku, ale zapomeňte na to, že s váma polezu do nějakých obchodů s hadrama“ souhlasil Aaron a vstal z pohovky.

„A..ale ještě jsem se nedoučil biologii, nemůžeme tam jít až po skončení kroužku?“ zaprotestoval Gabriel a na důkaz toho, že to myslí vážně pozvedl učebnici biologie, ze které si ještě před chvílí četl.

„Já se tě ale kámo, neptal, naučit se to můžeš v pohodě doma večer, takže pojď“ nedal se odbýt Aaron, chytl nebohého Gabriela za paži a odtáhl ho ven z knihovny. 

Neuběhlo ani 15 minut a už jsme se procházeli po dřevěné podlaze obchodního domu, který byl naší škole opravdu blízko. Prohlížela jsem si oblečení ve výlohách a čekala, až mě některé zaujme. Místo oblečení mě ale po chvíli zaujala vůně KFCčka linoucí se z mé levé strany.

„Ahh, mňam, jdem se najíst“ vypískla nadšeně Taylor a zrychlila, aby se k jídlu dostala co nejdříve.  Pobaveně jsem se usmála a přidala do kroku, abych ji stíhala. Společně jsme rychlým krokem došli až k pultu, kde jsme si objednaly hranolky a několik křidýlek. Kluci mezitím vybrali stůl, ke kterému jsme ono jídlo donesli a spokojeně se do něj pustili. Snědli jsme ho za rekordní čas, troufám si říct. Ani se nedivím, po škole musí být každý hladový a dnes jsme ani nebyli v pizzerii. Gabriel dožvýkával poslední hranolku, zatímco Aaron se opřel o židli a s nafouklým břichem spokojeně vydechl. 

„Nějaké nápady co teď?“ optal se a všechny nás přejel pohledem. Usmála jsem se a rozhodla jsem se otestovat Aaronovu ochotu trávit s námi čas.