5 years later
Noora
,,Maminko?" doběhla ke mě moje malá Charlottka.
,,Copak zlatíčko?" podívala jsem se na ni s úsměvem.
,,Povídej mi o tatínkovi" sedla si předemnou a usmívala se od ucha k uchu.
Je celá po něm
,,Ahhh tak dobře" pohladila jsem ji po vláskách a začla.
,,Tvůj tatínek byl vyšší krásný kluk s blond kratšími vlásky. Měl nádherně hnědý oči, do kterých když ses podívala ses ztratila a už ses z nich nemohla vymotat zpátky. Měl nádherný úsměv a nad rtama měl menší, ale přitom výrazný znamínko krásy" usmála jsem se na svoji 5 letou dcerku.
,,Maminko? A jak jste se s tátou poznali?" vyzvídala dál.
,,Začalo to jedním krásným slunečním dnem. S holkama jsme se domluvili že by jsme si mohli zajít na koupaliště. Blbi jsme tam celý den, když najednou jsme uviděli skupinku kluků jak na nás pokukují. Mezi nimi byl tvůj táta a strýc Marcus" zasmála jsem se nad vzpomínkou.
,,A dál?" zeptala se vyzvídavě.
,,No a tam jsme se potkali" zasmála jsem se.
,,To je všechno?" zeptala se.
,,Ano" usmála jsem se na ni a vyzdvihla jsem si ji do náruče.
,,Achjooo" urazila se a nafoukla tvářičky.
,,Zlatíčko už je pozdě jdeme spinkat ano?" koukla jsem se na ni a ona jen kývla hlavičkou na náznak souhlasu.
Vyšla jsem s ní schody do jejího pokojíčku, kde jsem ji uložila do postýlky.
,,Taak dobrou noc zlatíčko" věnovala jsem ji pusinku na čelíčko.
Chtěla jsem odejít, ale její malá ručicka mě zastavila a já se na ni tázavě podívala.
,,Copak?" pohladila jsem ji po vláskách a klekla se k ní.
,,Maminko tatínek mi moc chybí" ukápla ji slzička a ve mě se zlomila další část mého srdce.
,,Zlatíčko mě taky, strašně moc věř mi" utřela jsem ji slzičku a usmála se na ni.
,,Tatínek musel být hodně hodný že ano?" podívala se na mě těma jejíma hnědýma očima jako měl on.
Sakra
,,Ano zlatíčko byl, ale už spinkej ano? Tatínek by chtěl už aby jsi spinkala, protože je moc pozdě ano?" podívala jsem se na ni a ona kývla na náznak souhlasu.
,,Dobrou noc" dala jsem ji ještě pusinku a odešla pryč do svého pokoje.
,,Achjo Martinusi.... strašně mi chybíš" ukápla mi slza.
Abych vám upřesnila co se všechno stalo za těch 5 let.
Martinus se předávkoval práškama několik dní po tom našem incidentu když jsme se pohádali a já dala konec. Marcus ho našel v koupelně jak nehybně ležel a hned zavolal sanitku. V nemocnici strávil několik dlouhých dní až se z toho dostal. Začínal být v pohodě, ale pak mu zase hráblo a začal si všechno vyčítat, že je hajzl a že ho všechno moc mrzí co mi udělal a že si to nikdy v životě neodpustí a že mě bude navždy milovat. Napsal mi dopis na rozloučenou, ale ten den jsem zjistila že jsem těhotná. Zjistila jsem že bych to sama nezvládla bez něho. Když jsem doběhla k nim domů zjistila jsem že Martinus zemřel. Prej se podřezal kvůli mě. Ten den jsem neskutečně probrečela, teda nejenom ten den, ale několik měsíců. Chtěla jsem jít i na potrat, ale Marcus mě přemluvil ať to nedělám že Martinus by to tak nechtěl. Marcus mě přemluvil a nabídl mi pomoc, kterou jsem samozřejmě přijmula. Oba dva jsme si pomáhali jako nejlepší přátele až do teď. Pomáhá mi s malou Charlotte. Marcus je zlatíčko, ale až moc mi připomíná Martinuse a to mě tíži, ale život jde dál. Mám Charlotte za kterou jsem neskutečně vděčná a Marcuse.
Martinuse miluju a navždy budu. Navždy zůstane v mém srdci.
,,Ehm neruším?" zaklepal Marcus na dveře mého pokoje.
,,Ahoj ne ty určitě ne" usmála jsem se na něho a utřela si všechny zbylé slzy, které mi tekly po tváři.
,,Zase on?" zeptal se a přisedl si ke mě.
Já jsem jenom zakývala hlavou na náznak souhlasu a on se na mě lítostivě podíval.
,,Pojď ke mě" natáhl ruce a já mu hned do nich skočila.
,,Marcusi on mi tak neskutečně chybí, kdyby prostě jsem mu dala ještě jednu šanci a nebyla taková kráva, t-tak by ještě mohl žít a pro-" chtěla jsem to doříct, ale on mi skočil do řeči.
,,Noe nech toho! Nedávej si to za vinu! On by to tak nechtěl, věř mi...." pousmál se a já se mu podívala do těch krásných oči.
Teď jsem v něm viděla Martinuse, jakoby seděl předemnou.
Bože
Začali jsme se k sobě přibližovat až jsme nakonec naše rty spojily v jedny. Zapadly do sebe jako puzzle.
Po chvilce jsme se odtáhli a podívali se na sebe.
,,V-víš Noe.... j-já ti něco musím říct...." podíval se na mě nervózně.
Já jsem mu stiskla silně ruku a usmála se na něho povzbudivě.
,,Ahh miluju tě! Prostě tě neskutečně miluju" usmál se na mě.
,,M-Marcusi... nevím co říct, ale asi taky něco k tobě začínám cítit víc než přátelství" usmála jsem se na něho.
,,J-já miluju tě taky" políbila jsem ho a Marcus se do polibku usmál.
Martinus by si určitě přál abych byla šťastná. Chtěl aby se o mě Marcus postaral a taky se mu jeho přání vyplnilo.
Vždy zůstaneš v mém srdci Martinusi
Miluju tě
❣️Konecccccc❣️
Guyss konečně jsem ukončila tuto knížku. Doufám že se vám líbila❤️
💞I hope you like it💞
